Článek
Právě teď se rozhoduje o tom, jak bude zahrada vypadat během celé sezony. Správně načasovaný řez totiž dokáže rostliny povzbudit k silnějšímu růstu, pomůže jim vytvořit hezčí tvar a často přinese i bohatší kvetení.
Zahradníci dobře vědí, že přelom zimy a jara je pro podobné zásahy ideální. Rostliny jsou ještě ve vegetačním klidu nebo se z něj teprve pomalu probouzejí. V jejich pletivech se začíná rozbíhat proudění vody a živin, které kořeny posílají do nových výhonů a pupenů. Pokud se s řezem otálí příliš dlouho, rostliny už reagují citlivěji. Z ran může začít vytékat míza a hojivý proces bývá pomalejší, protože rostlina soustředí energii spíš na růst než na regeneraci. Když se ale zásah provede ještě před plným nástupem jara, zvládnou ho mnohem lépe. Navíc je bez listů snadné rozpoznat skutečný tvar keře nebo trsu a rozhodnout, které části mají zůstat a které už dosloužily.
Jednou z prvních prací bývá obyčejný jarní úklid záhonů. Mnoho zahradníků nechává trvalky přes zimu stát, protože suché stonky a listy chrání rostliny před mrazem a zároveň dodávají zahradě přirozený zimní vzhled. S příchodem předjaří ale přichází čas staré části odstranit. Typickým příkladem jsou čemeřice. Jejich loňské listy bývají po zimě často unavené, nevzhledné a někdy i napadené skvrnitostí. Odstranění starých listů ještě před rozkvětem pomůže nejen vzhledu rostliny, ale také jejímu zdraví. Nové květy pak vyniknou mnohem lépe.
Podobnou péči ocení také řada bylinek, které na zahradách často rostou v trvalkových záhonech. Šalvěj, yzop, levandule nebo dobromysl reagují na jarní zkrácení loňských výhonů velmi dobře. Rostliny díky tomu houstnou a netvoří nevzhledné prázdné části u země. U levandule se přitom vyplatí držet jednoduchého pravidla. Řez by měl zasahovat pouze do zelených, ještě nezdřevnatělých částí. Pokud by se zasáhlo hluboko do starého dřeva, keř už z něj často neobnoví nové výhony.
V záhonech se zároveň probouzejí i další trvalky. Třapatky, rozchodníky, šanty nebo perovskie patří mezi rostliny, které se na začátku jara běžně zkracují téměř u země. Odstranění starých stonků dává novým výhonům dostatek prostoru a záhon působí upraveněji. U měkkých bylinek, jako je máta nebo meduňka, není potřeba se řezu obávat. Tyto rostliny dokážou rychle obrazit i po výrazném zkrácení.
Brzké jaro je také ideální dobou pro omlazení přerostlých trsů bylinek. Pažitka, máta, meduňka nebo libeček mají tendenci se časem rozrůstat do širokých trsů, které mohou být uprostřed oslabené. Rozdělení na několik menších částí rostliny povzbudí k novému růstu a zároveň umožní získat další sazenice, které lze vysadit jinde na zahradě.
Zvláštní kapitolu tvoří okrasné trávy. Mnoho lidí je nechává přes zimu stát, protože jejich suché stonky a klasy vypadají v mrazivém počasí velmi dekorativně. Navíc poskytují úkryt drobným živočichům. S příchodem jara však nastává čas jejich trsy sestřihnout. Většina druhů se zkracuje přibližně deset až patnáct centimetrů nad zemí. Důležité je stihnout tento krok ještě předtím, než se v trsu objeví nové zelené listy. Jakmile by začaly růst, mohl by řez poškodit mladé výhony.
Podobnou péči ocení i vřesy a vřesovce. Po odkvětu se zkracují celé loňské květní výhony, což pomáhá udržet rostliny kompaktní a zároveň podporuje bohatší kvetení v další sezoně. Bez pravidelného řezu mají tyto keříky tendenci se vytahovat a postupně řídnout odspodu.
Začátek jara je rovněž vhodnou chvílí pro řez některých okrasných keřů. Typickým příkladem jsou hortenzie latnaté a hortenzie stromkové. Tyto druhy kvetou na letošních výhonech, takže jim hlubší řez neublíží. Naopak často vede k tomu, že keř vytvoří silnější stonky a větší květenství. Podobně reagují i některé tavolníky kvetoucí v létě, například tavolník japonský. Loňské výhony se u něj běžně zkracují poměrně nízko, někdy jen na deset až dvacet centimetrů. Keř pak roste hustěji a působí kompaktněji.
Mezi rostliny, které snášejí razantnější jarní zásah, patří také ořechokřídlec. Tento keř každoročně vytváří nové výhony odspodu, a proto se běžně zkracuje poměrně hluboko, často jen na několik oček nad zemí.
Při práci s většími větvemi se vyplatí postupovat opatrně. Zahradníci často používají jednoduchý trik, který pomáhá zabránit stržení kůry. Nejprve se vytvoří menší zářez ze spodní strany větve. Teprve potom se větev odřízne shora o kousek dál a nakonec se zarovná zbytek pahýlu u kmene nebo silnější větve. Díky tomu zůstane kůra nepoškozená a rána se lépe hojí.
Některé keře čas od času potřebují i výraznější omlazení. Dobře to ukazuje například svída, jejíž zimní větve mohou mít podle druhu sytě červenou, oranžovou nebo žlutou barvu. Nejhezčí odstíny se objevují na mladém dřevě, a právě proto silnější řez podporuje vznik nových výhonů. Podobný postup snesou i některé bobkovišně, zvlášť pokud ztratily tvar nebo příliš přerostly. Tyto keře obvykle dobře obrážejí i ze staršího dřeva.
U větších nebo starších rostlin se ale často vyplatí postupovat opatrněji. Omlazení lze rozložit do několika sezon a vždy odstranit jen část nejstarších větví. Keř si tak zachová dostatek listů, které mu pomáhají s výživou, a zároveň si udrží přirozený tvar.
Naopak existují rostliny, které je lepší v tomto období zatím nechat v klidu. Týká se to především keřů, které kvetou na loňských výhonech. Patří sem například šeříky, zlatice nebo kaliny. Pokud by se seřízly příliš brzy, přišla by zahrada o velkou část jarních květů. Tyto keře je proto vhodné upravit až po odkvětu, kdy mají dostatek času vytvořit nové výhony pro další sezonu.
Předjaří je pro zahradu čas důležitých rozhodnutí. Udělejte pár dobře načasovaných zásahů a rostliny se v následujících měsících odvděčí zdravým růstem, pevnějšími stonky a množstvím květů.
