Článek
Rajčata patří k rostlinám, které na zahradě působí skoro nenápadně jen první týdny po výsadbě. Chvíli se tváří, že si zvykají na nové místo, a pak najednou vyrazí. Jeden den je přivážete k opoře, za pár dní už z úžlabí listů trčí nové výhony a rostlina se začíná měnit v zelenou změť. Na první pohled to může vypadat dobře. Husté rajče přece vypadá silně, zdravě a plné života. Jenže právě tady se dělá jedna z nejčastějších chyb. Bujný růst nemusí znamenat velkou úrodu. Někdy je to přesně naopak.
Vyštipování rajčat není žádná zahradnická věda pro vyvolené. Je to spíš pravidelná drobná péče, která rostlině pomáhá udržet směr. Rajče má obrovskou chuť růst. Kdyby mohlo, vytvoří další a další výhony, listy, postranní větve a květy. Jenže síla rostliny není nekonečná. Když se rozdělí do příliš mnoha směrů, plody mohou být menší, hůř dozrávají a celá rostlina se špatně větrá. A právě u rajčat je vzduch kolem listů důležitější, než se zdá.
Zálistky jsou malé postranní výhony, které vyrůstají v místě mezi hlavním stonkem a listem. Na začátku vypadají nevinně. Člověk je skoro přehlédne. Jenže za teplého počasí, a zvlášť ve skleníku, dokážou vyrůst velmi rychle. Z malého výhonku je za pár dnů další stonek, který si žádá vodu, živiny i místo. Pokud ho necháte, rostlina se začne větvit do všech stran a místo přehledného rajčete máte zelenou džungli. U tyčkových rajčat je proto vyštipování základní práce, podobně jako vyvazování k opoře.
Největší rozdíl je v tom, jaký typ rajčete pěstujete. Tyčková rajčata rostou do výšky, potřebují pevnou oporu a nejčastěji se vedou na jeden hlavní stonek. Někdy se nechává i druhý výhon, ale jen tehdy, když má rostlina dost prostoru, výživy a světla. U tyčkových rajčat má pravidelné vyštipování smysl. Rostlina zůstane vzdušná, lépe se kontroluje, plody mají víc světla a jednotlivé hrozny se snadněji vyvíjejí.
Keříčková rajčata jsou jiný příběh. Jsou přirozeně nižší, kompaktnější a plodí na více výhonech. Kdybyste je začali vyštipovat stejně jako tyčková, můžete se připravit o část úrody. U nich stačí spíš jemná údržba. Odstranit poškozené listy, nemocné části nebo listy, které leží na zemi. Radikální zásah ale většinou není potřeba. Pokud si nejste jistí, podívejte se na sáček od semen nebo etiketu u sazenice. Právě záměna tyčkových a keříčkových rajčat bývá důvodem, proč se pěstitel diví, že rostlina nerodí tak, jak čekal.
S vyštipováním se začíná ve chvíli, kdy rajče po výsadbě zakoření a začne viditelně růst. Není dobré sahat do čerstvě vysazené rostliny příliš brzy, protože si nejprve potřebuje zvyknout na půdu, teplotu a nové stanoviště. Jakmile ale začne tvořit nové zálistky, je čas ji pravidelně kontrolovat. Nejlepší je odstraňovat výhony malé, jen několik centimetrů dlouhé. Jdou snadno vylomit prsty a rána na rostlině je minimální. Přerostlé zálistky už bývají silné, lámou se hůř a po odstranění zůstává větší poranění.
Rajčata je vhodné vyštipovat za suchého počasí. Ideální je ráno nebo dopoledne, aby drobné rány během dne zaschly. Za deště, při mokrých listech nebo večer je lepší nechat rostliny na pokoji. Vlhko a čerstvá ranka nejsou dobrá kombinace. Malé zálistky stačí jemně vylomit do strany. Pokud už zesílily, vezměte čisté nůžky nebo ostrý nůž. Nářadí se vyplatí průběžně otírat, hlavně když na některé rostlině objevíte skvrny, podezřelé listy nebo známky choroby.
Při vyštipování je potřeba mít cit. Rajče se nemá nechat zarůst, ale nemá se ani oholit tak, že na něm zůstane jen stonek a několik plodů. Listy nejsou zbytečná zeleň. Vyrábějí rostlině energii a pomáhají vyživovat plody. Zdravé listy nad hrozny proto nechte. Později můžete postupně odstranit spodní listy, které se dotýkají půdy, žloutnou nebo překážejí proudění vzduchu. Dělejte to ale po částech. Velký zásah najednou rostlinu oslabí.
Hodně záleží i na místě, kde rajčata rostou. Ve skleníku nebo fóliovníku rostou rychleji a snadněji se zahušťují. Zároveň je tam často teplo a vlhko, což může nahrávat chorobám. Tam má pravidelné vyštipování ještě větší význam. Rostlina musí dýchat. Nestačí ji jen zbavit zálistků, důležité je také větrat a zalévat tak, aby listy zůstávaly co nejvíc suché. Venkovní rajčata bývají o něco lépe ofukovaná větrem, ale i tam se vyplatí udržovat porost přehledný.
Rajčatům svědčí výživná, propustná a živá půda. Před výsadbou ocení dobře vyzrálý kompost, případně organické hnojivo určené pro plodovou zeleninu. S dusíkem ale opatrně. Když ho dostanou příliš, udělají krásné listy, silné stonky a málo plodů. Přesně tehdy má člověk pocit, že rajče roste výborně, jenže květy a úroda zaostávají. Jakmile rostlina nasazuje květy a plody, potřebuje hlavně vyrovnanou výživu s dostatkem draslíku. Ten podporuje kvetení, zrání a kvalitu plodů.
Zálivka by měla jít ke kořenům, ne na listy. Rajčata nemají ráda přeskakování mezi suchem a přelitím. Když jednou přeschnou a pak dostanou nárazově hodně vody, mohou plody praskat a rostlina se dostává do stresu. Lepší je zalévat méně často, ale vydatně, podle počasí a půdy. Povrch může lehce proschnout, ale kořeny by neměly trpět dlouhým suchem. Mulč ze slámy, posekané zavadlé trávy nebo jiné organické hmoty pomůže udržet vláhu a omezí odstřikování zeminy na spodní listy.
U silných tyčkových rajčat se někdy vyplatí vést rostlinu na dva výhony. Obvykle se ponechá jeden silný spodní zálistek a oba výhony se samostatně vyvazují. Může to přinést víc květenství, ale není to řešení pro každé místo. V husté výsadbě nebo malém skleníku bývá lepší jeden stonek, protože rostliny zůstanou vzdušnější. Dva výhony dávají smysl tam, kde mají rajčata prostor, pevnou oporu, dost vody a pravidelnou výživu.
Ke konci léta přichází ještě jeden důležitý zásah. Tyčkovým rajčatům se může zaštípnout vrchol, aby už netvořila další patra květů, která by stejně nestihla dozrát. Rostlina pak soustředí sílu do plodů, které už má nasazené. Nesmí se to ale uspěchat. Příliš brzké zaštípnutí by zbytečně zkrátilo sezonu. Jakmile je ale jasné, že nové květy už do podzimu nedají zralá rajčata, má ukončení růstu smysl.
Odstraněné zdravé zálistky mohou skončit v kompostu. Pokud jsou ale na listech skvrny, plíseň nebo škůdci, raději je odneste mimo záhon. U rajčat se vyplatí myslet preventivně. Jedna napadená část rostliny se může v teplém a vlhkém počasí rychle stát problémem pro celý porost. Větší zdravé zálistky se dají dokonce nechat zakořenit jako nové sazenice, ale praktické je to hlavně začátkem sezony. Později už nové rostliny většinou nestihnou dát pořádnou úrodu.
Na vyštipování rajčat je hezké právě to, že nejde o žádný složitý trik. Stačí se u rostlin pravidelně zastavit, podívat se do úžlabí listů a nenechat zálistky přerůst. Rajče pak zůstane přehledné, lépe se vyvazuje, snáze se zalévá a při sklizni nemusíte lovit plody někde v temné zeleni. Kdo pochopí rozdíl mezi tyčkovým a keříčkovým rajčetem, má napůl vyhráno. Zbytek je už jen pravidelnost, čisté ruce, suché počasí a trocha pěstitelského citu. A právě ten často rozhodne, jestli budete v létě obcházet rostliny s radostí, nebo jen sledovat krásné listy bez pořádných rajčat.
Zdroje:
https://www.rhs.org.uk/vegetables/tomatoes/grow-your-own
https://hort.extension.wisc.edu/articles/tomato-pruning/
https://yardandgarden.extension.iastate.edu/how-to/pruning-tomatoes-home-garden
