Článek
Seděli jsme u nedělního oběda, který pravidelně pořádáme u nás doma, když jsem si všimla, jak táta neobratně ťuká do displeje svého starého iPhonu 6 Plus. Ten telefon s ním chodí snad odjakživa. Pamatuji si, jak byl pyšný, když si ho před lety pořídil – tehdy to byl naprostý vrchol techniky.
„Zase mi to padá,“ zamumlal napůl pro sebe, zatímco se snažil odeslat fotku vnoučat babičce přes WhatsApp. „Ten telefon už je nějaký pomalý.“
Při těch slovech jsem zpozorněla. Už dlouho jsem tátu přemlouvala, aby si pořídil nový model. Jeho iPhone 6 Plus byl nejen pomalý, ale měl už i prasklý roh displeje a baterie vydržela sotva půl dne. Jenže táta patří k té generaci, která věci nevyhazuje, dokud fungují – nebo jak on sám říká: „Dokud to dýchá, není důvod to měnit.“
Tentokrát jsem ale měla pádný argument. Na sociálních sítích jsem totiž narazila na zprávu, která mi okamžitě přišla jako osudová náhoda. Od 5. května, tedy už za pár týdnů, přestane WhatsApp fungovat na starších modelech iPhonů – a táta používá WhatsApp denně. Je to pro něj hlavní způsob komunikace s námi, s jeho sourozenci i s bývalými kolegy z práce.
„Tati, musím ti něco říct,“ začala jsem opatrně, když konečně odložil telefon. „Ten tvůj iPhone brzy nebude moct používat WhatsApp. Končí jim podpora pro starší modely.“
Táta se na mě podíval s nedůvěrou. „To si děláš legraci, ne? Vždyť to pořád funguje.“
„Teď ano, ale od pátého května už ne. Týká se to všech starších modelů – čtyřek, pětek a šestek. WhatsApp bude fungovat jen na telefonech, které podporují iOS 15.1 a novější.“
Viděla jsem, jak tátovi došlo, že tentokrát to není jen moje obvyklé přemlouvání. Zamračil se a podíval se na svůj milovaný iPhone, jako by ho zradil nejlepší přítel.
„A co s tím mám jako dělat? Já jsem s tímhle spokojený,“ zabručel.
„Budeš si muset koupit nový,“ odpověděla jsem prostě.
„Nový? Víš, kolik takový telefon stojí? A tohle je přece pořád dobrý kus.“
Tohle byla přesně ta konverzace, kterou jsme spolu měli už tolikrát. Jenže tentokrát to bylo jiné – nešlo jen o to, že jeho telefon je pomalý nebo má špatnou fotku. Tentokrát opravdu přestane fungovat něco, co denně používá.
„Myslela jsem, že bychom ti mohli koupit iPhone SE druhé generace,“ navrhla jsem, ale hned jsem si uvědomila svou chybu.
„SE? To je ten malý, ne? Ne, ne, já potřebuji velký displej. Mám rád svůj 6 Plus právě proto, že na něm všechno vidím,“ odpověděl táta a nasadil ten svůj výraz, který dobře znám – směs tvrdohlavosti a hrdosti.
A měl pravdu. S jeho zhoršujícím se zrakem by menší displej byl krokem zpět. Navíc jsem věděla, že model SE za pár let potká stejný osud. Technologie se vyvíjí tak rychle, že co je dnes dostačující, bude zítra zastaralé.
Dlouze jsem se nadechla a udělala rozhodnutí. „Dobře, tak iPhone 14. Ten má velký displej, vydrží ti roky a všechno na něm poběží perfektně.“
Táta na mě překvapeně pohlédl. „Čtrnáctku? To je přece ten úplně nový, ne? Ten musí stát majlant.“
„Ne úplně nový, teď už je venku patnáctka a dokonce i šestnáctka. Ale je to skvělý telefon a vydrží ti dalších pět let minimálně,“ ujistila jsem ho. Sama mám iPhone 16 Pro a jsem s ním nadmíru spokojená, ale pro tátu bude čtrnáctka naprosto dostačující.
Po chvíli přemlouvání táta konečně souhlasil, i když bylo vidět, že se se svým starým telefonem loučí jen velmi nerad. Když jsme pak o pár dní později vyzvedli nový iPhone 14, byl zpočátku trochu zmatený. „Tolik tlačítek tady chybí,“stěžoval si. „A jak se dostanu na hlavní obrazovku bez toho domácího tlačítka?“
Ale když jsem mu ukázala, jak krásně fotí, jak rychle reaguje a jak dlouho vydrží baterie, začal pomalu roztávat. „No, možná to nebyl tak špatný nápad,“ připustil neochotně, když jsme nastavili všechny jeho aplikace včetně WhatsAppu.
Teď, o dva týdny později, mi táta volá každý den, aby mi ukázal nějakou novou funkci, kterou objevil. A já jsem ráda, že jsme to vyřešili včas. Od pátého května by byl bez svého milovaného WhatsAppu jako bez ruky, odříznutý od části rodiny i přátel.
Někdy zkrátka musíme udělat krok kupředu, i když se nám nechce. A někdy ten krok za nás musí udělat ti, kteří nás mají rádi a vidí dál než my sami.
