Článek
Tato dívka se jmenuje Natalia Grace. Narodila se na Ukrajině a do Spojených států se dostala prostřednictvím adopce.
V roce 2012 soud v Indianě na základě žádosti jejích adoptivních rodičů došel k závěru, že se nejedná o osmiletou holčičku, ale o dospělou 22letou ženu. Posunul tak rok narození z roku 2003 na rok 1989. Vydávala se zvrácená sociopatická dospělá žena za sirotka a za dítě? Nebo z dítěte úmyslně a krutě udělali dospělého jedince? Nenechte se zmást dojmem, že ten příběh znáte z hororu Orphan (Sirotek), toto je děsivější.
Vzhledem k rozsahu příběhu rozdělím jednotlivé události do několika částí.
Část I. - Natalie a Barnettovi spolu
Život Natalie do adopce rodinou Barnettových
Dle dostupných informací se Natalie narodila v září roku 2003 na Ukrajině jako druhé dítě do rodiny. Bohužel však trpí vrozeným onemocněním zvaným spondyloepifysární dysplazie. To se projevuje zjednodušeně řečeno velmi malým vzrůstem (nanismem), krátkými a deformovanými končetinami a krátkým trupem (tím pádem i špatnou mobilitou). Nikterak však nepostihuje intelekt jedince. Její biologická matka, kterou se podařilo najít, sdělila, že jí právě kvůli tomu bylo lékaři doporučeno se dítěte vzdát již v porodnici. Malá Natalie tak skončila v sirotčinci.
Ze sirotčince byla adoptována v roce 2008 rodinou ze Spojených států a Natalie se tak stala občankou USA. Ti však nedlouho poté zjistili, že speciální potřeby Natalie - vzhledem k jejímu onemocnění - jsou pro ně extrémně náročné a rozhodli se najít holčičce novou rodinu. Nebo proto, že ubližovala jiným členům rodiny, objevují se obě informace, pravdu se mi nepodařilo najít. Hledali mezi rodinami, které sami trpí stejným či obdobným postižením jako Natalie, nakonec se však prostřednictvím adopční kanceláře dostala v roce 2010 do rodiny Michaela a Kristine Barnettových.
Michael a Kristine Barnettovi
Barnettovi nebyli ani před tím ve Spojených státech neznámou rodinou. Michael a Kristine Barnettovi, žijící ve státě Indiana, vychovávali tři syny. Jednomu z nich, Jacobovi, byl diagnostikován autismus. Kristine se nehodlala smířit s nedobrou prognózou jeho vývoje a dle svých vlastních (neskromných) slov z něho vhodnými podmínkami „vychovala“ génia. O celém procesu také napsala knihu, která mimochodem vyšla i zde v ČR. Založila vlastní školu pro autistické děti a děti se speciálními potřebami. Touto školou prošel právě také její syn Jacob, který je obecně považován za genia a má výjimečné schopnosti v oblasti matematiky a fyziky.
Nedlouho poté, co Natalii adoptovali, se začal psát tento děsivý příběh s neuvěřitelnými scénami, dynamikou i obraty ohrožujícími život/y jejich účastníků.
Natalie u Barnettových
Michael Barnett popisuje soužití s Natalií jako soužití s nepřítelem v rouše beránčím - v podobě malé postižené holčičky - který neustále usiluje o život ostatních členů rodiny. Vyprávěl, jak se v noci vzbudili a nad svojí postelí viděli Natalii s nožem v ruce. Jak nalila jeho ženě do kávy čistící prostředek ve snaze ji otrávit. Své nové bratry záměrně vystavovala nebezpečným situacím, které reálně ohrožovaly jejich život. Natalie navíc vůbec svoji snahu zabít ostatní členy rodiny netajila a bez mrknutí oka to přiznávala všem, včetně sousedů, lékařů a všech, kdo se jí na to zeptal.
Samostatnou kapitolou je však podezření Barnettových, že Natalie není malou a postiženou bezbrannou holčičkou, ale již dospělou ženou. K tomu je dle jejich slov přivedl fakt, že Natalie měla již v tak raném věku všechny znaky pohlavně dospělé ženy a že za 4 roky (od roku 2008 do roku 2012) nevyrostla ani o milimetr. Připomínám, že Natalie trpí nanismem a v té době měřila cca 90 cm.
S Natalií navštěvovali různé odborníky včetně psychiatrů a psychiatrických klinik, kde jim vždy řekli, že jsou opravdu ve velkém nebezpečí. Byla jí diagnostikována schizofrenie, bipolární porucha a reaktivní porucha příchylnosti (neschopnost navázat blízký a důvěrný vztah k pečujícím osobám). Sama Natalie tehdy přiznávala, že chce ublížit rodině i sobě.
Nikdo jí ovšem nechtěl hospitalizovat a jen jim doporučili, aby si dávali pozor a Natalii nenechávali samotnou chodit po domě. Dali tedy na dveře jejího pokoje zvenku zámek a Natalie mohla na toaletu či do koupelny jen v doprovodu některého z rodičů.
Konec života Natalie s Barnettovými
Jejich společné soužití ukončila návštěva farmy, kam se jednoho dne vydali. U vstupu dostali podepsat informovaný souhlas, týkající se faktu, že kolem farmy jsou elektrické ohradníky a že hrozí nebezpečí těžké újmy na zdraví, pokud se ho dotknou. Natálii se prý rozsvítily oči, ještě jednou se zeptala, jestli vážně hrozí nebezpečí a pak to podepsala. Po chvilce chůze jí začali bolet nohy a sedla si na zem blízko ohradníku. Kristine poslala syny s Michaelem napřed a sama zůstala s Natalií. Za chvilku (ušli cca 50 metrů) uslyšel Michael strašný křik a viděl, jak se Natalie snaží natlačit Kristine na ohradník a při tom křičí vulgarity a že jí chce zabít, ať chcípne. Zavolali policii, přijeli i se záchrankou a ti Natálii rovnou odvezli do psychiatrické léčebny pro děti.
Mezitím Barnettovi podali na soud návrh na změnu jejího věku. Soud rozhodl velice rychle, dle dostupných informací byl jediným dokumentem pro rozhodnutí zdravotní posudek praktického lékaře jejich rodiny a posudek řadové sociální pracovnice. A tak se stala z osmileté holčičky dospělá 22letá žena.
Proč zrovna 22 let? Dle soudu proto, že člověk roste zhruba do 18 let a protože Natalie 4 roky nevyrostla, došel prostým výpočtem k věku 22 let.
Bez zajímavosti asi není skutečnost, že ve státě Indiana jsou rodiče zodpovědní za své děti do věku 21 let.
V tomto okamžiku tedy již Barnettovi nebyli za Natalii žádným způsobem právně zodpovědní a Natalie začala žít sama v bytě. Fungovalo to? Dozvíte se v pokračování.
Zdroje:
The Curious Case of Natalia Grace - dokumentární seriál Ivestigation Discovery
The Curious Case of Natalia Grace - Natalia speaks - dokumentární seriál Investigation Discovery
https://www.youtube.com/@investigationdiscovery/videos
https://people.com/crime/natalia-grace-id-documentary-child-or-sociopath/
