Článek
Tak jsem onehdá poslouchal nějaké pindy v tramvaji o našem prezidentovi Pavlovi. Obsah hovoru nechci komentovat, to mi nepřísluší a ani nechci. Jenom jsem si vzpomněl na ty roky ostudy s předchozím prezidentem a jeho věrnými a na ty roky té páchnoucí moudrosti, co rozséval a co se nám linula z Hradu k nám do podhradí. I když se člověk před tou moudrostí snažil skrýt, nikdy nebyl skryt dokonale a prezidentský bonmot ho tu a tam šlehl smradlavým hadrem do tváře. Dnes ten pocit nemám, jsem za to neskonale vděčný a za prezidenta se nestydím, ale respektuji i druhou stranu, která to vidí trochu jinak než já. I když … sice respektuji, ale nechápu. Asi měla pravdu moje babička, když říkala: chlapče, proti gustu žádný dišputát. Za mne, jsem rád, že některé Gusty už nemáme.
