Článek
Ahoj všichni na mém blogu!
Dneska pro vás mám téma, které mě opravdu zaujalo a ukazuje, jak neuvěřitelně propojené naše tělo je, a jak věda stále objevuje nové a překvapivé souvislosti. Mluvím o poruše pozornosti s hyperaktivitou, známé jako ADHD, a o něčem naprosto nečekaném, co by s její potenciální detekcí mohlo souviset – o našich očích, konkrétně o sítnici.
Diagnostika ADHD, zejména u dětí, může být často komplexní proces, který se opírá o pozorování chování, rozhovory s rodiči a učiteli a standardizované dotazníky. Neexistuje jednoduchý krevní test nebo sken mozku, který by definitivně potvrdil diagnózu. Proto je výzkum nových, objektivnějších metod velice důležitý a bedlivě sledovaný.
A právě tady přichází na scénu ten fascinující objev, o kterém jsem se dočetl ve článku na ScienceAlert. Vědci se zaměřili na něco, co je pro nás všechny naprosto běžné, ale zároveň jedinečné: na vzor krevních cév v zadní části našeho oka – na sítnici.
Proč zrovna oči? Překvapivá souvislost
Možná si říkáte, co mají oči společného s poruchou pozornosti? Ukazuje se, že více, než by se na první pohled zdálo. Sítnice, ta tenká vrstva tkáně v zadní části oka citlivá na světlo, není jen „kamera“ zachycující obraz. Je to vlastně předsunutá část našeho centrálního nervového systému. Sítnice a mozek se vyvíjejí ze stejné embryonální tkáně a sdílejí mnoho biologických rysů.
A co víc, sítnice má velmi složitou a hustou síť krevních cév, která je pro každého člověka jedinečná, podobně jako otisk prstu, a zůstává relativně stabilní po celý život. Vědci se domnívají, že pokud existují neurologické nebo vývojové rozdíly spojené s ADHD, mohly by se potenciálně projevit i v jemných změnách cévního vzoru sítnice, vzhledem k jejich společnému původu a propojení s mozkem.
Převratná studie s umělou inteligencí
Tato myšlenka vedla výzkumníky z University of South Australia ve spolupráci s kolegy z Kunming University v Číně k provedení studie, která je opravdu průkopnická. Jejich cílem bylo zjistit, zda by bylo možné pomocí analýzy snímků sítnice rozlišit děti s diagnózou ADHD od dětí bez této diagnózy.
Použili k tomu data z dlouhodobé kohortové studie nazvané Raine Study, která sleduje velkou skupinu lidí od jejich narození. V rámci této studie byly pořízeny i snímky sítnice účastníků v různém věku.
K analýze těchto složitých cévních vzorů vědci nasadili moderní nástroj – umělou inteligenci, konkrétně algoritmy strojového učení. Natrénovali AI na souboru snímků sítnice dětí ve věku 6 až 11 let, z nichž část měla diagnostikované ADHD a část nikoliv. Cílem bylo naučit algoritmus rozpoznávat jemné rozdíly ve struktuře a rozložení cév.
Co studie odhalila? Specifické rozdíly ve cévách
A výsledky? Ty byly skutečně zajímavé a podporují hypotézu, že sítnice může nést stopy spojené s ADHD. Studie identifikovala specifické rozdíly ve vzoru krevních cév u dětí s ADHD ve srovnání s kontrolní skupinou. Zjistili například, že děti s ADHD měly tendenci mít širší žilky (venuly) a hustší kapilární síť v okolí optického disku (místo, kde z oka vychází zrakový nerv).
Co je ještě důležitější, trénovaný AI algoritmus dokázal na základě pouze analýzy těchto snímků sítnice s poměrně dobrou přesností rozlišit děti s ADHD od dětí bez ADHD. Článek na ScienceAlert uvádí, že samotná analýza sítnice dosáhla přesnosti kolem 0.74 ve statistickém ukazateli AUC (Area Under the Curve), což je sice méně než dokonalá přesnost, ale významně lepší než náhoda a ukazuje to na reálnou korelaci. Studie dokonce zmiňuje ještě vyšší přesnost (až 0.97 AUC), pokud se k analýze sítnice přidají i další klinické údaje, ale pro nás je klíčové, že samotná sítnice vykazuje potenciál.
Co to znamená pro budoucnost diagnostiky? Potenciál pro screening
Tento výzkum má obrovský potenciál, i když je důležité zdůraznit, že je teprve v rané fázi a v žádném případě nenahrazuje současné diagnostické metody. Co by to v budoucnu mohlo znamenat?
- Objektivní Biomarker: Vzor cév na sítnici by se mohl stát jedním z objektivních biologických markerů, který by podpořil klinickou diagnózu. Místo spoléhání se čistě na subjektivní pozorování by lékaři měli k dispozici další objektivní údaj.
- Neinvazivní Screeningový Nástroj: Pořízení snímku sítnice je rychlá, neinvazivní a pro dítě nenáročná procedura. Pokud by se tato metoda dále potvrdila a rozvinula, mohla by sloužit jako slibný screeningový nástroj, zejména u malých dětí, kde může být diagnostika ADHD ještě náročnější a méně přesná. Včasný screening by mohl vést k dřívější diagnóze a zahájení intervencí.
- Lepší Pochopení Spojitosti Mozek-Sítnice: Studie také přispívá k našemu pochopení složitých vazeb mezi mozkem a okem a toho, jak se neurologické stavy mohou projevovat v jiných částech těla.
Důležité upozornění: Není to zatím diagnostický test!
Je naprosto klíčové si uvědomit, že tento výzkum je výzkumem potenciálu. Pohled do očí zatím neodhalí definitivně, zda máte ADHD. Tento objev neznamená, že byste měli jít k očnímu lékaři s očekáváním diagnózy ADHD.
Je potřeba mnohem více výzkumu na větších a různorodějších souborech dat, aby se tyto výsledky potvrdily a aby se přesně pochopilo, jaké konkrétní změny na sítnici s ADHD souvisí a proč. ADHD je komplexní porucha ovlivněná mnoha faktory – genetikou, prostředím, strukturou a funkcí mozku. Cévní vzor sítnice je jen jeden kousek skládačky.
Závěr
Přesto je tato studie nesmírně vzrušující. Myšlenka, že tak běžná a snadno dostupná informace jako vzor krevních cév v zadní části oka by mohla nabídnout cenný vhled do neurologických stavů, jako je ADHD, je prostě fascinující.
Ukazuje to sílu moderních technologií, jako je umělá inteligence, v pomoci rozluštit složité biologické údaje a otevírá nové možnosti pro budoucí vývoj diagnostických a screeningových nástrojů, které by mohly být objektivnější a méně invazivní než ty současné.
