Článek
Andy – majestátní pohoří, které se táhne podél západního pobřeží Jižní Ameriky, je domovem neuvěřitelné historie a bohaté kulturní tapiserie. Pro mnohé jsou Andy synonymem pro Inckou říši, mocnou civilizaci, která vládla v regionu v několika staletích před příchodem Evropanů. Inkové byli známí svými impozantními stavbami, propracovaným zemědělstvím, rozsáhlou silniční sítí a fascinujícími rituály. Nicméně, historie And sahá mnohem, mnohem hlouběji do minulosti a je plná tajemství a kultur, které existovaly dlouho předtím, než se Inkové stali dominantní silou.
Jednou z nejvíce fascinujících, a zároveň kontroverzních, stránek lidské historie v mnoha kulturách po celém světě je vztah k psychoaktivním látkám a jejich užívání v rituálním, léčebném nebo duchovním kontextu. Od pradávna lidé objevovali rostliny a houby, které dokáží změnit stav vědomí, a tyto objevy se často staly nedílnou součástí jejich duchovních praktik, náboženských obřadů a léčebných systémů. Andy v tomto ohledu nejsou výjimkou. Ačkoliv se o užívání některých psychoaktivních rostlin v Andách vědělo již dříve, nový archeologický objev v Peru přináší dosud nejstarší a nejpřesvědčivější důkazy o systematickém užívání širokého spektra psychedelických látek, které sahají tisíce let před vrchol Incké civilizace.
Objev, o kterém je řeč, pochází z místa známého jako Cueva del Chileno (Jeskyně Chilan), které se nachází v údolí Río Grande de Palpa v peruánské oblasti Ica. Tato oblast je známá svými bohatými archeologickými nalezišti, včetně slavných linií Nazca, které samy o sobě naznačují existenci komplexních společností s propracovaným systémem víry. Nicméně, nálezy z Cueva del Chileno vrhnuly nové světlo na mnohem starší období.
Archeologický tým při výzkumu v této jeskyni objevil řadu artefaktů, které zjevně sloužily k přípravě a užívání rostlinných materiálů. Mezi těmito předměty byly malé misky, dýmky a především tzv. šňupací tácky – ploché, často bohatě zdobené destičky s prohlubní, které se používaly k drcení rostlinného materiálu na jemný prášek, který se pak vdechoval nosem pomocí trubiček. Podobné artefakty byly nalezeny i na jiných místech v Andách, ale nález v Cueva del Chileno se ukázal jako výjimečný nejen svým stářím, ale i rozmanitostí stop chemických látek, které se na nástrojích podařilo identifikovat.
Vědci pod vedením týmu, na němž se podíleli odborníci z různých mezinárodních institucí specializujících se na archeologii a analytickou chemii, podrobili nalezené artefakty detailnímu chemickému rozboru. Použili pokročilé techniky, jako je například plynová chromatografie a hmotnostní spektrometrie, aby identifikovali organické sloučeniny zachycené v pórech a na povrchu nástrojů. A výsledky byly ohromující a průkopnické.
Analýza odhalila přítomnost zbytků hned několika různých psychoaktivních látek, což naznačuje, že lidé, kteří jeskyni obývali před zhruba 3 000 lety (přibližně 1000 let před naším letopočtem), měli hluboké znalosti o místní flóře a jejích účincích. Identifikovány byly:
- Psilocybin: Hlavní psychoaktivní složka takzvaných "magických" hub (Psilocybe spp.). Po požití způsobuje halucinace, změny vnímání času a prostoru a změny nálady.
- DMT (N,N-dimethyltryptamin): Silné psychedelikum nacházející se v mnoha rostlinách po celém světě, včetně několika druhů rostoucích v Jižní Americe. Často se konzumuje kouřením nebo jako součást nápojů, jako je známá Ayahuasca (ačkoliv Ayahuasca kombinuje DMT s inhibitory MAO, aby bylo DMT aktivní při orálním požití).
- Bufotenin: Látka chemicky podobná DMT, nacházející se v některých rostlinách a také v sekretech některých druhů ropuch (Bufo spp.). Má psychoaktivní účinky.
- Meskalin: Psychedelický alkaloid nacházející se především v kaktusech, jako je proslulý San Pedro (Echinopsis pachanoi), který roste v Andách, a kaktusu Peyote (Lophophora williamsii), který roste spíše v Severní Americe. Meskalin způsobuje vizuální a sluchové halucinace a změněné stavy vědomí.
- Kokain: Hlavní alkaloid nalezený v listech koky (Erythroxylum coca), rostliny původem z Jižní Ameriky. Zatímco moderní rekreační droga kokain je silný stimulant a má vysoký potenciál zneužití, tradiční žvýkání listů koky domorodými obyvateli And má mírnější stimulační účinky, pomáhá zvládat únavu a výškovou nemoc a má i rituální význam. V kontextu naleziště v Cueva del Chileno naznačuje přítomnost kokainu na rituálních nástrojích spíše jeho tradiční použití.
Nález kombinace těchto látek na jediném nalezišti, a to na nástrojích spojených s rituálním užíváním (zejména šňupací tácky), je nesmírně významný. Naznačuje, že tyto starověké kultury v Andách měly sofistikované znalosti o vlastnostech různých psychoaktivních rostlin a hub. Pravděpodobně věděli, jak je zpracovat, kombinovat a používat k dosažení specifických účinků pro své rituální nebo léčebné účely. To přesahuje pouhé náhodné objevení účinků jedné rostliny; naznačuje to systematické experimentování, poznání a předávání vědomostí po generace.
Stáří nálezu – zhruba 3 000 let – je klíčové. Posouvá přímé důkazy o užívání psychedelik v Andách o tisíce let zpět a jasně ukazuje, že tyto praktiky předcházely vzestup Incké říše. Inkové sice také používali psychoaktivní látky, například listy koky, ale archeologické důkazy o tak širokém spektru a tak starobylém rituálním užívání psychedelik, jako ty z Cueva del Chileno, dosud neexistovaly. Tento objev tak zaplňuje důležitou mezeru v našem chápání duchovních a rituálních praktik pre-inckých kultur v Andách.
Co nám tyto nálezy říkají o lidech, kteří žili v Cueva del Chileno před třemi tisíci lety? Archeologický kontext naleziště, tedy jeskyně a rituální nástroje, silně naznačuje, že tyto látky byly užívány v rámci organizovaných obřadů nebo duchovních praktik. Je pravděpodobné, že sloužily k navození změněných stavů vědomí, které byly považovány za nezbytné pro komunikaci s božstvy, duchy předků, pro věštění, léčení nemocí (nebo alespoň pro pochopení jejich příčin z duchovního hlediska) nebo pro získání vhledů a vedení.
Tato praxe se liší od moderního rekreačního užívání drog. V kontextu starověkých kultur bylo užívání těchto látek často přísně regulováno, prováděno pod dohledem šamanů nebo kněží a mělo jasně definovaný účel v rámci kosmologie a společenské struktury dané kultury. Nešlo o únik z reality, ale spíše o způsob, jak vstoupit do jiné roviny reality, která byla považována za stejně reálnou a důležitou jako ta běžná.
Archeologické důkazy o starověkém užívání psychoaktivních látek se nacházejí po celém světě. Například v Evropě existují důkazy o užívání opia nebo konopí v dávných dobách. V Mezoamerice je dobře zdokumentované užívání teonanácatlu (magických hub obsahujících psilocybin) a peyotlu. Nález z Cueva del Chileno tak zapadá do širšího globálního obrazu, který ukazuje, že lidé od nejstarších dob hledali způsoby, jak měnit své vědomí, a využívali k tomu rostliny, které jim příroda nabídla.
Práce vědců, kteří se podíleli na tomto objevu, zdůrazňuje význam multidisciplinárního přístupu v archeologii. Kombinace tradičních archeologických metod s pokročilou chemickou analýzou organických zbytků umožňuje získat neuvěřitelně detailní vhled do života a praktik starověkých lidí, které by jinak zůstaly skryté. Identifikace specifických chemických sloučenin je mnohem přesvědčivější důkaz než pouhý nález rostlinných zbytků, které mohly mít i jiné využití.
Objev v Cueva del Chileno také otevírá dveře k dalším otázkám. Jaké konkrétní druhy rostlin byly používány k získání těchto látek? Byly všechny látky užívány současně, nebo v různých kombinacích pro různé rituály? Jak se tyto znalosti předávaly z generace na generaci? Byly tyto praktiky rozšířené v celém regionu Ica nebo v širších Andách, nebo byly omezeny na specifické skupiny nebo lokality? Další výzkum v Cueva del Chileno i na jiných potenciálních nalezištích v Andách bude jistě pokračovat a snad přinese odpovědi na některé z těchto otázek.
Tento objev také nutí k zamyšlení nad naším moderním pohledem na psychedelika. V mnoha západních společnostech jsou tyto látky kriminalizovány a stigmatizovány. Nicméně, archeologické a antropologické důkazy jasně ukazují, že po tisíciletí byly v mnoha kulturách považovány za posvátné a byly užívány s hlubokým respektem v rámci duchovních a léčebných praktik. Pochopení této dlouhé historie může pomoci k širšímu a nuancovanějšímu pohledu na tyto látky i v dnešní době, kdy se ve vědeckém a lékařském výzkumu znovu objevuje zájem o jejich potenciální terapeutické využití.
Studium starověkého užívání psychoaktivních látek není jen o „drogách“. Je to o pochopení lidské mysli, lidského hledání smyslu, lidských snah o spojení s něčím větším, než je oni sami, a o hlubokém a složitém vztahu mezi lidmi a přírodním světem. Je to o kulturách, které viděly rostliny nejen jako zdroj potravy nebo materiálu, ale také jako klíč k jiným rovinám existence.
Závěrem lze říci, že objev v Cueva del Chileno v Peru je mimořádně důležitým příspěvkem k našemu chápání prekolumbovských kultur v Andách. Poskytuje dosud nejstarší přímý důkaz o rituálním užívání rozmanité škály psychedelických látek, což ukazuje na existenci sofistikovaných znalostí o psychoaktivních rostlinách tisíce let před Inky. Tento nález podtrhuje hlubokou a dlouhou historii vztahu mezi lidmi a psychoaktivními rostlinami v Jižní Americe a připomíná nám, že hledání změněných stavů vědomí pro duchovní nebo léčebné účely je prastarou a univerzální lidskou praxí. Odkrývá další vrstvu tajemství And a ukazuje, jak málo toho stále víme o bohatství a složitosti životů těch, kteří zde žili dávno před námi. Tento objev nám dává cenný vhled do jejich duchovního světa a ukazuje, že jejich spojení s přírodou bylo hlubší, než jsme si možná dosud dokázali představit. Je fascinující si představit rituály, které se v této jeskyni odehrávaly před třemi tisíci lety, a uvědomit si, že touha prozkoumat hranice vědomí je stará jako samotné lidstvo.
