Překvapení z jihu: Část antarktického ledu zdánlivě vzdoruje trendům?

Antarktida, nejjižnější kontinent naší planety, je místem extrémů. Pokrývá ji zdaleka největší ledový příkrov na Zemi, který se rozkládá na ploše přibližně 14 milionů kilometrů čtverečních a v některých místech dosahuje tloušťky přes 4 kilometry. Tento obrovský rezervoár zmrzlé sladké vody obsahuje přibližně 90 % veškerého ledu na Zemi a zhruba 70 % veškeré sladké vody.

Význam Antarktidy pro globální klima a celou planetu je nesmírný. Její ledový příkrov hraje klíčovou roli v regulaci zemského klimatu, odráží značnou část slunečního záření zpět do vesmíru (tzv. albedový efekt) a ovlivňuje cirkulaci oceánských proudů po celém světě. Co se děje s antarktickým ledem, má přímý dopad na globální mořskou hladinu. Kdyby se veškerý led na Antarktidě rozpustil, mořská hladina by stoupla o ohromujících zhruba 58 metrů, což by mělo katastrofální důsledky pro pobřežní oblasti po celém světě.

Proto je sledování stavu a chování antarktického ledového příkrovu jednou z hlavních priorit klimatologů a glaciologů. Vědci využívají řadu sofistikovaných metod, aby zjistili, kolik ledu Antarktida získává (zejména formou sněhových srážek) a kolik ztrácí (táním na povrchu nebo zespodu, a především odlamováním ker do oceánu – tzv. telením ledovců).

Celkový trend: Úbytek ledu

Po mnoho let se vědecká komunita shoduje na tom, že Antarktida jako celek ztrácí ledovou hmotu, a tento úbytek se v posledních desetiletích zrychluje. Největší ztráty jsou pozorovány v Západní Antarktidě a na Antarktickém poloostrově. Tyto oblasti jsou obzvláště zranitelné vůči oteplování oceánských vod, které podemílají okraje ledového příkrovu a ledových šelfů (plovoucí části ledového příkrovu) a způsobují jejich rychlejší tání a odlamování.

Úbytek ledu v Západní Antarktidě je zvláště znepokojivý, protože velká část ledového příkrovu v této oblasti spočívá na pevném podkladu, který je pod úrovní mořské hladiny. To znamená, že teplá mořská voda může pronikat pod okraj ledu a způsobovat jeho zrychlené tání zespodu, což může vést k nestabilitě a rychlému toku ledovců do oceánu. Ledovce Pine Island a Thwaites v Západní Antarktidě, často nazývané „ledovce soudného dne“, patří mezi ty, které ztrácejí led nejrychleji a jejichž potenciální kolaps by měl významný dopad na budoucí mořskou hladinu.

Měření změn hmotnosti ledu se provádí různými metodami, včetně:

Většina těchto měření potvrdila, že celkový trend Antarktidy je směřován k úbytku ledu, který přispívá ke zvyšování globální mořské hladiny.

Překvapivé zjištění: Regionální růst ledu?

Nicméně, komplexita antarktického ledového příkrovu znamená, že situace není všude stejná. Zatímco Západní Antarktida a Antarktický poloostrov ztrácejí led, Východní Antarktida, která tvoří mnohem větší část kontinentu, byla dlouho považována za relativně stabilní, ačkoliv i zde se v některých oblastech začínají objevovat známky úbytku.

Nedávné vědecké studie a analýzy dat z družic a dalších zdrojů však přinesly zajímavé zjištění: zdá se, že v určitých oblastech Antarktidy dochází k nárůstu ledové hmoty. Tyto zprávy mohou znít překvapivě v kontextu obecných zpráv o tání polárního ledu, ale neznamenají, že se celkový trend obrátil, ani nezpochybňují realitu globálního oteplování. Spíše poukazují na složitost regionálních procesů probíhajících na kontinentu.

Konkrétní studie, na kterou odkazuje i poskytnutý zdroj, se zaměřuje na určité sektory antarktického ledového příkrovu, kde na základě analýzy dat z dlouhého období (např. několika desetiletí) vědci zaznamenali zvýšení akumulace sněhu, které vede k nárůstu hmotnosti ledu v těchto konkrétních oblastech.

Co může stát za tímto regionálním růstem?

Vědci, kteří se těmito studiemi zabývají, navrhují několik možných vysvětlení pro tento regionální nárůst ledu. Jedním z hlavních kandidátů je zvýšení sněhových srážek. I v chladném klimatu, jako je to na Antarktidě, může teplejší vzduch nést více vlhkosti. Pokud se atmosférické cirkulační vzorce změní tak, že do určitých oblastí Antarktidy přinášejí více vlhkého vzduchu, může to vést k intenzivnějšímu sněžení a postupnému hromadění ledu.

Východní Antarktida, kde je pozorována část tohoto růstu, je velmi chladná a stabilní oblast. Hlavním způsobem, jakým zde ledový příkrov získává hmotu, je právě sněžení. Zvýšení srážek by se proto přímo projevilo v nárůstu hmotnosti ledu v těchto oblastech, pokud ztráty (tání nebo odlamování) zůstanou stejné nebo se nezvýší proporcionálně.

Dalším faktorem mohou být změny v proudění ledu. V některých oblastech se může tok ledovců směrem k oceánu zpomalit, což by vedlo k dočasnému hromadění ledu na kontinentu, ačkoliv to nutně neznamená dlouhodobě udržitelný růst.

Je také důležité rozlišovat mezi ledovým příkrovem (pevninský led) a mořským ledem (zmrzlá mořská voda). Mořský led, který plave na hladině oceánu, neroste v důsledku sněžení na kontinentu a jeho tání přímo nepřispívá ke zvyšování mořské hladiny (protože již objemově zaujímá místo v oceánu). Zatímco rozsah mořského ledu kolem Antarktidy vykazuje v posledních letech značnou proměnlivost, zprávy o nárůstu se obvykle týkají hmotnosti pevninského ledu, který se hromadí v důsledku sněžení na kontinentu.

Nezpochybňuje to celkový trend tání?

Zjištění o regionálním nárůstu ledu na Antarktidě na první pohled může působit, jako by zpochybňovalo vědecký konsenzus o úbytku antarktického ledu a globálním oteplování. To by však byl nesprávný závěr.

Tento regionální růst, i když je pozoruhodný, zřejmě v současnosti nekompenzuje celkové ztráty ledu pozorované v jiných částech kontinentu, zejména v Západní Antarktidě a na Antarktickém poloostrově. Celková bilance hmotnosti antarktického ledového příkrovu (rozdíl mezi získaným a ztraceným ledem) je stále záporná, což znamená, že Antarktida jako celek led ztrácí a přispívá ke zvyšování mořské hladiny.

Studie poukazující na regionální růst spíše zdůrazňují složitost dynamických procesů probíhajících na Antarktidě. Různé části kontinentu jsou ovlivněny různými faktory – například Západní Antarktida je více ovlivněna změnami teploty oceánu, zatímco Východní Antarktida je primárně ovlivněna množstvím sněhových srážek a teplotou atmosféry.

Změny v regionálních vzorcích srážek mohou být samy o sobě důsledkem měnícího se klimatu, které ovlivňuje globální cirkulaci atmosféry a oceánů. Tedy i regionální nárůst ledu vlivem zvýšeného sněžení může být paradoxně projevem globálních klimatických změn.

Význam regionálních studií

Výzkum zaměřený na regionální změny v antarktickém ledovém příkrovu je nesmírně důležitý. Pomáhá vědcům lépe porozumět komplexním procesům, které ovlivňují chování ledu, a zlepšovat klimatické modely. Přesnější modely dokážou lépe předpovídat budoucí vývoj antarktického ledu a jeho příspěvek ke zvyšování mořské hladiny, což má zásadní význam pro plánování a adaptaci v pobřežních oblastech po celém světě.

Studie regionálního růstu také připomínají, že klimatické změny se neprojevují uniformně všude na planetě. Existují regionální rozdíly, které mohou být ovlivněny lokálními geografickými podmínkami, oceánskými proudy, atmosférickou cirkulací a dalšími faktory.

Pohled do budoucnosti

Budoucí osud antarktického ledového příkrovu zůstává předmětem intenzivního výzkumu. Většina vědeckých předpovědí naznačuje, že pokud budou globální teploty nadále stoupat v důsledku emisí skleníkových plynů, ztráty ledu z Antarktidy se budou pravděpodobně zrychlovat, zejména ze zranitelných oblastí Západní Antarktidy.

Potenciální regionální nárůsty ledu v jiných částech kontinentu, způsobené například zvýšeným sněžením vlivem teplejšího, vlhčího vzduchu, by mohly částečně kompenzovat tyto ztráty, ale pravděpodobně ne v dostatečné míře, aby zvrátily celkový trend úbytku ledové hmoty z kontinentu.

Je klíčové nadále pečlivě sledovat všechny části antarktického ledového příkrovu, analyzovat data z různých zdrojů a neustále zdokonalovat naše modely. Jen tak získáme co nejpřesnější obraz o tom, co se děje s tímto obrovským a pro osud naší planety tak důležitým ledovým kolosem.

Závěr

Zprávy o regionálním nárůstu ledu na Antarktidě, ačkoliv mohou znít v kontextu obecného tání alarmující, neznamenají, že se situace s úbytkem ledu obrací, ani nezpochybňují realitu klimatických změn. Spíše poukazují na mimořádnou složitost dynamických procesů, které probíhají na tomto obrovském kontinentu.

Určité oblasti Antarktidy mohou dočasně nebo regionálně získávat led, pravděpodobně v důsledku změn v atmosférických vzorcích vedoucích k intenzivnějšímu sněžení. Tento jev je důležitý pro vědecké pochopení a zpřesnění modelů, ale v současné době nekompenzuje celkové ztráty ledu pozorované především v Západní Antarktidě a na Antarktickém poloostrově.

Antarktida jako celek nadále přispívá ke zvyšování globální mořské hladiny. Výzkum regionálních rozdílů je nezbytný pro komplexní pochopení chování antarktického ledu a pro co nejpřesnější předpovědi jeho budoucího vývoje v oteplujícím se světě. Budoucnost mořské hladiny a pobřežních ekosystémů do značné míry závisí na tom, jak se nám podaří porozumět a reagovat na změny probíhající na nejchladnějším a nejizolovanějším kontinentu Země.

Zdroj