Článek
Voda je základem života a její nedostatek představuje pro lidstvo jednu z největších výzev 21. století. Rostoucí populace, změna klimatu a proměnlivost srážkových vzorců vedou k častějším a intenzivnějším obdobím sucha v mnoha regionech světa. Nedostatek vody má devastující dopad na zemědělství, ekosystémy a lidské komunity. Proto vědci a inženýři po celém světě hledají nové způsoby, jak zajistit dostatečné zásoby vody, od efektivnějšího hospodaření s vodou a vývoje odolnějších plodin až po snahy o přímé ovlivnění počasí a zvýšení množství srážek. Jednou z metod, která se zkoumá a v některých zemích i aplikuje, je tzv. zasetí oblaků (cloud seeding).
Zasetí oblaků je forma úpravy počasí, jejímž cílem je změnit množství nebo typ srážek, které oblak produkuje, nebo ovlivnit jeho strukturu. Vychází z principů fyziky oblaků. Oblaky jsou tvořeny drobnými kapičkami vody nebo ledovými krystalky suspendovanými v atmosféře. Aby z oblaku začalo pršet nebo sněžit, musí tyto kapičky nebo krystalky narůst do dostatečné velikosti a hmotnosti, aby překonaly vztlak vzduchu a začaly padat k zemi. Růst kapiček a krystalků je podmíněn přítomností tzv. kondenzačních jader (drobných částic, na nichž se vodní pára sráží a tvoří kapičky) a ledových jader (částic, kolem nichž mrznou superchlazené vodní kapičky a tvoří se ledové krystaly). V atmosféře jsou přirozeně přítomna různá jádra – prachové částice, soli z oceánů, pyl apod.
Při zasetí oblaků se do oblaku záměrně zavádějí látky, které slouží jako umělá kondenzační nebo ledová jádra. Nejčastěji používanými látkami jsou jodid stříbrný a suchý led (pevný oxid uhličitý). Jodid stříbrný má krystalovou strukturu podobnou ledu a při nízkých teplotách v oblaku působí jako efektivní ledové jádro – superchlazené vodní kapičky na něm mrznou a rychle narůstají na velikosti. Suchý led působí jinak – při kontaktu s vlhkým vzduchem v oblaku extrémně ochlazuje okolí, což způsobuje náhlé mrznutí vodních kapiček a vznik ledových krystalků. Dalšími látkami mohou být například chlorid sodný (kuchyňská sůl), která slouží jako kondenzační jádro v teplejších částech oblaků.
Tyto „očkovací“ látky se do oblaků doručují různými způsoby. Tradiční metody zahrnovaly letadla, která létala do oblaků a rozprašovala jodid stříbrný ve formě dýmu z hořáků nebo vypouštěla peletky suchého ledu. Další metodou jsou pozemní generátory, které spalují roztok jodidu stříbrného a uvolňují částice do atmosféry, odkud jsou unášeny do oblaků vzdušnými proudy.
Zasetí oblaků se provádí v oblastech, kde jsou vhodné typy oblaků – nejčastěji konvektivní oblaky (kupovité mraky), které obsahují dostatečné množství superchlazené vody, nebo vrstevnaté oblaky. Cílem je podpořit tvorbu větších kapiček nebo ledových krystalů, které následně padají k zemi jako déšť nebo sníh.
Snahy o úpravu počasí mají dlouhou historii, sahající až do poloviny 20. století. Různé země, včetně Spojených států, Ruska, Izraele a Austrálie, experimentovaly se zasetím oblaků s různou mírou úspěchu. Čína patří k zemím, které do programů na úpravu počasí investují značné prostředky, zejména v oblastech postižených suchem nebo v rámci příprav na velké události (např. pro „vyčištění“ oblohy před olympijskými hrami).
Nový vývoj v oblasti zasetí oblaků, o kterém se objevují zprávy, spočívá ve využití moderní technologie bezpilotních letounů – dronů – k doručování očkovacích látek do oblaků. Tento přístup je testován a zaváděn zejména v rozsáhlé a převážně suché oblasti Sin-ťiang v Číně. Sin-ťiang je autonomní oblastí na severozápadě Číny, která pokrývá obrovské území a zahrnuje rozsáhlé pouště a polopouště, ale i úrodné oblasti, které jsou životně důležité pro čínské zemědělství (např. pěstování bavlny a obilí). Nedostatek vody je v této oblasti chronickým problémem, a proto je zde velký zájem o metody, které by mohly pomoci zvýšit množství srážek.
Použití dronů pro zasetí oblaků přináší oproti tradičním metodám několik potenciálních výhod. Drony mohou být menší, levnější a flexibilnější než letadla. Dokáží operovat v nižších výškách a mohou se dostat do specifických částí oblaků, které by byly pro pilotované letouny hůře dostupné nebo nebezpečné (např. v blízkosti bouřkových jader). Drony mohou být také programovány tak, aby létaly po přesně vymezených trasách a rozprašovaly očkovací látku cíleně do optimálních oblastí oblaku na základě dat ze senzorů. Potenciálně by mohly být drony nasazeny rychleji a ve větším počtu, což by umožnilo efektivnější pokrytí rozsáhlejších oblastí. Navíc, automatizace provozu dronů by mohla snížit provozní náklady a rizika spojená s lidskou posádkou.
V rámci projektu v Sin-ťiangu jsou nasazovány drony, které nesou zásobníky s očkovací látkou, pravděpodobně jodidem stříbrným. Drony létají do vhodných oblaků a rozprašují látku uvnitř nich. Cílem je podpořit tvorbu dešťových kapek a zvýšit množství srážek nad vybranými oblastmi, například zemědělskou půdou nebo povodími řek a přehrad. Měřítko čínského programu na úpravu počasí je značné a využití dronů naznačuje snahu o modernizaci a zefektivnění těchto snah.
Je však důležité si uvědomit, že zasetí oblaků, bez ohledu na použitou metodu, zůstává předmětem vědeckých debat a kontroverzí. Hlavní otázky se týkají efektivity. Je vědecky obtížné jednoznačně prokázat, o kolik se zvýší srážky v důsledku zasetí oblaků ve srovnání s tím, kolik by napršelo přirozeně. Počasí je inherentně chaotický systém a přesně oddělit vliv zasetí od přirozené variability je složité. Výsledky různých studií se liší a účinnost zasetí oblaků závisí na mnoha faktorech, včetně typu oblaků, meteorologických podmínek a použité metody.
Další kontroverze se týkají environmentálních dopadů. Ačkoliv se jodid stříbrný považuje za relativně málo toxický v malých koncentracích, při masivním a dlouhodobém používání existují obavy z jeho akumulace v životním prostředí.
Zasetí oblaků také vyvolává etické a politické otázky. Pokud jedna oblast „přivolá“ déšť, znamená to, že ho „ukradne“ jiné oblasti ležící po směru větru? Kdo má právo ovládat počasí a jaké jsou potenciální neúmyslné důsledky takových zásahů do atmosféry? Tyto otázky nemají jednoduché odpovědi a vyžadují mezinárodní diskusi a regulaci.
Přesto, tváří v tvář rostoucím problémům se suchem, země jako Čína vidí v úpravě počasí potenciální řešení a investují do vývoje a nasazení nových technologií, jako jsou právě drony. Využití dronů by mohlo přinést technologické zlepšení v cílení a doručování očkovacích látek, ale základní vědecké a etické otázky spojené se zasetím oblaků zůstávají.
Budoucnost zasetí oblaků, zejména s využitím dronů, pravděpodobně závisí na dalším vědeckém výzkumu, který by lépe kvantifikoval jeho účinnost za různých podmínek, na vývoji ekologicky šetrnějších očkovacích látek a na mezinárodní spolupráci a regulaci. Projekt v Sin-ťiangu ukazuje, že technologické možnosti pro ovlivňování počasí se rozvíjejí, ale zároveň připomíná složitost a kontroverze spojené s těmito snahami o zásah do přírodních procesů.
V boji se suchem a nedostatkem vody je zasetí oblaků jednou z mnoha možných strategií. Zatímco drony mohou představovat nový, efektivnější nástroj pro jeho realizaci, je nezbytné k této technologii přistupovat s vědeckou obezřetností, zvažovat její environmentální a etické dopady a integrovat ji s dalšími opatřeními pro udržitelné hospodaření s vodními zdroji.
