Článek
Ahoj milí čtenáři, objevitelé ztracených světů a všichni, kdo jste fascinováni neuvěřitelnou vynalézavostí našich dávných předků!
Severní moře – dnes často vnímáno jako chladná a bouřlivá vodní plocha, která odděluje Britské ostrovy od kontinentální Evropy. Ale pod jeho vlnami se skrývá tajemství: pozůstatky ztraceného světa známého jako Doggerland, který byl kdysi domovem lidí i zvířat doby ledové. A právě z těchto potopených krajin nyní přichází vzrušující objev – přibližně 20 000 let staré nástroje vyrobené z velrybích kostí, nalezené u pobřeží Nizozemska. Tyto artefakty nejenže odhalují pozoruhodnou vynalézavost a adaptabilitu tehdejších lovců a sběračů, ale také nám poskytují nový pohled na život v Evropě během poslední doby ledové. Tento objev je také skvělým příkladem spolupráce mezi amatérskými nálezci a profesionálními archeology, přičemž klíčovou roli ve výzkumu hraje například Národní muzeum starožitností v nizozemském Leidenu.
Doggerland: Ztracený svět pod vlnami Severního moře a jeho dávní obyvatelé
Abychom plně pochopili význam tohoto nálezu, musíme se na chvíli přenést v čase o desítky tisíc let zpět. Během poslední doby ledové, konkrétně v období posledního glaciálního maxima (kdy ledovce dosahovaly svého největšího rozsahu), byla hladina moří výrazně nižší než dnes. Rozsáhlé oblasti, které jsou nyní pod vodou, tvořily souš. Jednou z takových oblastí byl právě Doggerland – pevninský most, který spojoval dnešní Velkou Británii s kontinentální Evropou.
Tato ztracená krajina nebyla žádnou pustinou. Naopak, jednalo se o rozlehlou, mírně zvlněnou tundru či step, bohatou na zvěř, jako byli mamuti, srstnatí nosorožci, sobi a koně. Pro tehdejší lidi, lovce a sběrače, představoval Doggerland atraktivní prostředí s dostatkem zdrojů potravy a surovin. S postupným oteplováním na konci doby ledové však začaly ledovce tát a hladina moří stoupat. Doggerland byl pomalu, ale jistě zaplavován, až zcela zmizel pod vlnami Severního moře.
Nálezy z této potopené krajiny jsou proto nesmírně cenné, protože nám umožňují nahlédnout do života prehistorických Evropanů v prostředí, které již neexistuje. Oblast známá jako Brown Bank, kde byly nástroje objeveny, je jedním z míst, která vydávají takováto svědectví.
Objev z hlubin: Nález, který přepisuje učebnice o době ledové
Příběh těchto konkrétních nástrojů začíná díky všímavosti amatérského paleontologa Willyho van Wingerdena. Právě on objevil tyto artefakty v materiálu, který byl vybagrován z mořského dna rybářskými loděmi v oblasti Severního moře zvané „Eurogeul“ nebo také Brown Bank. Jedná se o nástroje pečlivě vyrobené z kostí velkých kytovců. Mezi nimi vyniká zejména jeden předmět, který archeologové identifikovali jako tzv. „lissoir“ neboli hladítko. Takovéto nástroje se pravděpodobně používaly k opracování a změkčování zvířecích kůží, což byla klíčová dovednost pro výrobu oděvů, přístřešků a dalších potřebných předmětů v drsných podmínkách doby ledové.
Datování těchto unikátních nálezů je klíčové. Podle vědců jsou staré přibližně 20 000 let. Toto stáří bylo potvrzeno i radiokarbonovým datováním podobného velrybího žebra, nalezeného ve stejné oblasti, které poskytlo věk okolo 19 500 let. To znamená, že nástroje pocházejí z období mladého paleolitu, konkrétně z doby, kdy v Evropě vzkvétala tzv. magdalénská kultura.
Magdalénská kultura: Mistři řemesla doby ledové a jejich vyspělé technologie
Kdo tedy byli tito dávní řemeslníci? Magdalénská kultura je popisována jako „poslední velká kultura mladého paleolitu v Evropě“. Prosperovala především v západní Evropě v období zhruba před 17 000 až 12 000 lety, ačkoliv nové nálezy, jako jsou tyto 20 000 let staré nástroje, mohou naznačovat její dřívější počátky, regionální variace nebo existenci kultur, které jí předcházely a sdílely podobné technologické rysy.
Lidé magdalénské kultury jsou známí svou mimořádnou zručností a uměleckým cítěním. Vyráběli vysoce sofistikované nástroje a zbraně z kostí, paroží a mamutoviny, jako byly harpuny, jehly s ouškem, oštěpy a právě i hladítka. Jsou také autory nádherných jeskynních maleb a rytin, které dodnes obdivujeme v jeskyních jako Lascaux nebo Altamira.
Nový objev velrybích kostěných nástrojů z Doggerlandu rozšiřuje naše znalosti o materiálové základně a technologických schopnostech těchto lidí. Ukazuje, že dokázali efektivně využívat i suroviny, které jim poskytovalo mořské prostředí, respektive pobřeží tehdejší pevniny.
Velrybí kost: Nečekaný, ale o to cennější materiál pro pravěké lidi
Proč si dávní lidé vybrali právě velrybí kost pro výrobu svých nástrojů? Tento materiál má několik unikátních vlastností, které jej činily velmi atraktivním. Velrybí kost je zároveň pevná a houževnatá, ale také do jisté míry pružná a relativně lehká ve srovnání s kamenem. Tyto vlastnosti ji předurčovaly k výrobě nástrojů, které musely vydržet značné namáhání, ale zároveň měly být dobře opracovatelné a pohodlné pro používání.
Výběr velrybí kosti nebyl podle vědců náhodný, ani se nejednalo o pouhé využití náhodně nalezených zbytků. Nástroje vykazují známky pečlivého a promyšleného opracování, které svědčí o tom, že tvůrci dobře znali vlastnosti tohoto materiálu a věděli, jak s ním pracovat. Nalezené hladítko (lissoir) je svým tvarem a provedením velmi podobné nástrojům stejného typu, které byly v jiných částech Evropy vyráběny ze sobího paroží nebo mamutoviny. To ukazuje na sdílené technologické know-how napříč různými regiony a schopnost adaptovat se na lokálně dostupné suroviny.
Tento objev také naznačuje, že tehdejší lidé měli buď přístup k velrybám uvízlým na pobřeží, nebo dokonce základní znalosti o anatomii těchto mořských gigantů a o tom, jak zpracovat jejich mohutné kostry. Aktivní lov velryb v této době je sice méně pravděpodobný, ale využití těl uhynulých či uvízlých zvířat bylo jistě významným zdrojem surovin.
Vědecký pohled: Co přesně nám nástroje prozrazují o svých tvůrcích?
Po objevu amatérským paleontologem byly nástroje předány k detailnímu vědeckému zkoumání. Klíčovou roli v tomto procesu sehrál Dr. Luc Amkreutz z Národního muzea starožitností (Rijksmuseum van Oudheden) v Leidenu a Univerzity v Leidenu, spolu s dalšími experty. Prvním krokem bylo určení původu kostí. Dr. Geert-Jan Boekschoten z Vrije Universiteit Amsterdam a Dr. Dick Mol z Naturalis Biodiversity Center v Leidenu potvrdili, že materiál skutečně pochází z kytovců.
Následovala detailní analýza samotných nástrojů. Dr. Giovanna Fregni z Univerzity v Tübingenu využila k jejich prozkoumání moderní metody 3D mikroskopie. Tato technika umožňuje detailně studovat povrch artefaktů, identifikovat stopy po opracování a určit způsob jejich výroby a použití. Výzkum ukázal, že nástroje byly vyrobeny s „nemalým úsilím“ a jejich tvarování bylo „pečlivé“. To vše svědčí o tom, že velrybí kost byla pro tyto lidi cennou a záměrně vyhledávanou surovinou. Nástroje jsou hmatatelným důkazem jejich schopnosti přizpůsobit se specifickému prostředí a efektivně využívat dostupné zdroje.
Význam objevu v širším kontextu: Nové světlo na život v době ledové
Objev 20 000 let starých velrybích kostěných nástrojů z Doggerlandu má několik významných dopadů na naše chápání mladého paleolitu v Evropě:
- Rozšiřuje naše znalosti o technologických schopnostech a materiálové kultuře lidí magdalénské kultury (nebo jejích současníků/předchůdců). Ukazuje, že jejich repertoár surovin byl širší, než se dříve předpokládalo.
- Poskytuje vzácný vhled do života lidí na dnes již neexistující pevnině Doggerlandu. Každý takový nález je jako střípek do mozaiky, která nám pomáhá rekonstruovat tento ztracený prehistorický svět.
- Zdůrazňuje důležitost interdisciplinární spolupráce mezi různými vědními obory (archeologie, paleontologie, materiálové vědy) a také neocenitelnou roli občanské vědy, tedy zapojení amatérských nadšenců a nálezců do vědeckého poznání.
- Potvrzuje, že Severní moře je stále bohatým, i když obtížně přístupným, archivem naší dávné minulosti, který může vydat ještě mnohá překvapení.
Závěrem: Odkaz vynalézavosti z potopeného světa
Nález přibližně 20 000 let starých nástrojů vyrobených z velrybích kostí na dně Severního moře je skutečně vzrušujícím objevem. Připomíná nám nejen neuvěřitelnou vynalézavost a přizpůsobivost našich předků z doby ledové, kteří dokázali prosperovat i v drsných podmínkách a mistrně využívali všechny dostupné zdroje, ale také křehkost krajiny a neustálé proměny našeho světa. Doggerland, kdysi pulzující životem, je dnes skryt pod mořskou hladinou, ale díky takovýmto objevům nám alespoň částečně odkrývá svá tajemství a přibližuje život lidí, kteří jej nazývali svým domovem.
Každý takový artefakt je přímým spojením s naší hlubokou minulostí a svědectvím o houževnatosti lidského druhu. Je to také povzbuzení pro další výzkum a ochranu našeho společného kulturního dědictví, ať už se nachází na souši, nebo pod mořskou hladinou.
Co si o tomto objevu myslíte vy? Překvapila vás vynalézavost lidí doby ledové? Podělte se o své dojmy v komentářích!
