Článek
Zrak je jedním z našich nejcennějších smyslů a jeho ztráta je jednou z nejobávanějších představ. Miliony lidí po celém světě čelí hrozbě slepoty v důsledku degenerativních onemocnění sítnice, která postupně ničí citlivé buňky zodpovědné za vnímání světla – fotoreceptory. Nemoci jako Retinitis Pigmentosa (RP), což je skupina dědičných onemocnění způsobujících postupné zužování zorného pole a ztrátu nočního vidění vedoucí až k úplné slepotě, nebo věkem podmíněná makulární degenerace (AMD), hlavní příčina ztráty centrálního vidění u starších osob, jsou v současnosti bohužel často nevyléčitelné a možnosti, jak zpomalit nebo zastavit poškozování fotoreceptorů, jsou velmi omezené.
Vědci po celém světě usilovně hledají nové terapeutické přístupy. A teď přichází zpráva z výzkumu, která zní jako z oblasti sci-fi, ale nese velkou naději: injekce nanočástic zlata do oka by mohly pomoci ochránit zrak před dalším poškozením.
Nový experimentální přístup: Zlato jako štít pro fotoreceptory
Experimentální léčba, kterou zkoumali vědci z Purdue University pod vedením profesorky Lucy Zhang, zahrnuje aplikaci zlatých nanočástic – tedy neuvěřitelně drobných, mikroskopických částic zlata – přímo do oka, konkrétně do sklivce (gelové substance vyplňující oční kouli).
Ale jak mohou částice zlata pomoci zachránit zrak? Mechanismus, který vědci navrhují, spočívá v tom, že zlaté nanočástice fungují jako silné antioxidanty. V těle neustále vznikají takzvané reaktivní formy kyslíku (ROS), často označované jako volné radikály. Jsou to nestabilní molekuly, které mohou poškozovat buňky a jejich komponenty (včetně DNA a proteinů) – tento proces se nazývá oxidativní stres. V sítnici, která je metabolicky velmi aktivní a vystavená světlu, může být oxidativní stres významným faktorem přispívajícím k degeneraci fotoreceptorů při onemocněních jako RP nebo AMD.
Zlaté nanočástice mají schopnost neutralizovat tyto reaktivní formy kyslíku, čímž snižují oxidativní stres a chrání citlivé buňky sítnice před poškozením. Fungují tak jako miniaturní štíty nebo uklízeči nebezpečných molekul, které by jinak přispívaly k zániku fotoreceptorů.
Slibné výsledky v preklinické studii na myších
Aby ověřili svou hypotézu, provedli vědci preklinickou studii na myších, které byly geneticky upraveny tak, aby u nich vznikala forma Retinitis Pigmentosa, způsobující degeneraci fotoreceptorů podobně jako u lidí. Jedno oko u myší bylo ošetřeno injekcí zlatých nanočástic, zatímco druhé oko sloužilo jako kontrola bez léčby.
Výsledky byly velmi povzbudivé: Oči ošetřené injekcemi zlatých nanočástic vykazovaly výrazně lepší zachování struktury a funkce fotoreceptorů ve srovnání s neošetřenými očima. Léčba významně zpomalila degeneraci světločivných buněk. To naznačuje, že zlaté nanočástice skutečně dokázaly ochránit fotoreceptory před poškozením a zpomalit progresi onemocnění u těchto myších modelů.
Proč je tento objev tak významný pro budoucnost?
Ačkoliv se jedná o preklinickou studii na zvířatech, zjištění nese velkou naději z několika důvodů:
- Potenciál pro neléčitelná onemocnění: Nabízí zcela nový terapeutický směr pro onemocnění jako RP, pro která v současnosti neexistuje účinná léčba, která by dokázala zastavit nebo výrazně zpomalit ztrátu zraku.
- Přímá ochrana cílových buněk: Terapie cílí přímo na ochranu fotoreceptorů, buněk, jejichž ztráta je hlavní příčinou slepoty u mnoha degenerací.
- Biokompatibilní materiál: Zlato je obecně považováno za inertní a biokompatibilní materiál, což by mohlo znamenat menší riziko nežádoucích reakcí.
- Naděje na zachování zraku: Cílem této léčby by v první fázi bylo zachování stávajícího zraku a zpomalení nebo zastavení jeho další ztráty, což je pro pacienty s postupujícími degeneracemi nesmírně důležité.
Co dál? Cesta ke klinické praxi
Je klíčové zdůraznit, že výsledky zvířecí studie nelze přímo přenést na lidi. Předtím, než by se taková léčba mohla dostat k pacientům, je zapotřebí provést rozsáhlé lidské klinické studie, které důkladně prozkoumají bezpečnost a účinnost injekcí zlatých nanočástic v lidském oku. Bude také nutné optimalizovat dávkování, způsob aplikace a posoudit dlouhodobé účinky přítomnosti nanočástic v oku.
Spolu s profesorem Alexanderem Chubykinem, který se na studii také podílel, vědci z Purdue University otevřeli novou a vzrušující kapitolu ve výzkumu léčby degenerativních onemocnění sítnice.
Závěr: Zlatá naděje na obzoru
Nový výzkum naznačující, že injekce zlatých nanočástic mohou chránit fotoreceptory před degenerací díky svému antioxidačnímu působení, je mimořádně slibnou zprávou. I když je před námi ještě dlouhá cesta k ověření bezpečnosti a účinnosti u lidí, tento přístup nabízí potenciálně novou a efektivní strategii pro boj proti devastujícím očním chorobám, které dnes často vedou k nevratné slepotě.
V takové dny, jako je tento v dubnu 2025 zde ve Znojmě, kdy se dozvídáme o takovýchto globálních vědeckých průlomech, si uvědomujeme, jak rychle se věda pohybuje a jaké úžasné možnosti se otevírají. Pro tisíce pacientů s degenerativními očními chorobami po celém světě, včetně těch v naší blízkosti, tento výzkum představuje novou, byť zatím zlatem protkanou, naději na zachování toho nejcennějšího – zraku.
