Článek
Ale raději vše od začátku.Seznamka.Seznamka pro starší ročníky a velmi seriozní.Tam jsme se potkaly.Dávám přednost mluvenému slovu a tak pár psaných vět stačilo k tomu, aby se předemnou na počítači ukázalo telefoní číslo.I když nesměle,ale rychle jsem zavolala očekávajíc plná zvědavosti jak to bude dál.Velmi příjemný hlas.Halo,tady Pavel.Byla jsem velmi mile překvapena a tak jsme začali konverzovat.První den hodinu,druhý dvě hodiny a pak spoustu dalších dní minuty a hodiny povídání.O životě,dětech,přírodě,knihách,práci.Večer jsme si spolu dávali kávu a bylo to velmi nevšední a krásné.Dokázali jsme spolu mluvit o všem co nás zrovna napadlo.Začalo mezi námi vznikat zvláštní pouto plné porozumění a zvláštních příjemnch pocitů a přitažlivosti.A pak po čase,proč bychom se nesetkali.Byli jsme od sebe několik desítek kilometrů.Pravda,první setkání nevyšlo,protože jsme se oba ztratili na nádraží.Za dva týdny jsme to zkusili znova.Cekal na mě a já byla štastná.Myslím že i Pavel.Měl krásný dům ,kolem přenádherná příroda.Pro mne úžasný týden.Nikdy jsem nic tak uklidnujícího a hezkého nezažila.U klidněná,plná krásných zážitků mne odvezl domů se slibem pokud budu chtít, mohu u něho zůstat.Po dlouhých letech jsem opět našla smysl života.Uplynuly další dva týdny já už nepřemýšlela jestli to tak bude,ale kdy to bude.Nemám ani vlastní domov,jsem v podnájmu a tak jsem si plánovala společný život dvou už ne osamělých lidí.Jen Pavel měl ještě se svou rodinou nějakou větší oslavu narozenin a tak jsem čekala na telefon.Několik dní.Sama jsem zavolala,měla jsem strach zda se něco nepřihodilo.Zvedl telefon a já štastná se ptám zda nabídka na společné bydlení platí a přijímám jí.A odpověd byla…Raději ne.Víš moje žena s kterou se rozvedl před 40ti lety,měla námitky a dospělé tři samostatné děti též.Byl to pro mne šok.Ztráta naděje, ztráta člověka kterému jsem tolik věřila že si budeme oporou ve všech věcech které nás potkají.Našla jsem životní jistotu a zase je pryč. I když je to smutný příběh,jsem ráda že jsem ho prožila a svému bývalému příteli bych přála ,aby se zamyslel nad tím co je pro nás v životě důležitější.Jestli žít ve vztahu s láskyplným člověkem který by pro druhého udělal všechno aby byl štastný,nebo s bývalou rodinou která pro něho nic neudělala když je nejvíce potřeboval.Tak toto je můj příběh.
- Nikdy pro mne peníze nebyli prioritou i když jsou důležité.Věkem a zkušenostmi přehodnocujeme své životní předsevzetí.Nejsme staří,jen dříve narození a v našem věku přece máme právo být samostatní.
