Článek
Narodila jsem se v českých Budějovicích.Jako dítě jsem byla velmi nemocná.Tenkrát se říkalo chabrus na plíce.Nic příjemného.Sanatorium,ozdravovna,nemocnice.Lékaři mi poté předepsali hlavně pohyb.Vzhledem k mému zdraví rodiče hledali vhodný přístup pohybu pro šestileté dítě.A našli.Můj strýc pracoval jako osvětlovač v Jihočeském divadle a tak se rozhodlo že půjdu do baletu.Byla jsem nadšená.Balet jsem znala jen z obrázkových knížek a televize nebyla.Můj první den.Strýc mne vzal za ruku a šli jsme.Otevřel velké venkovní dveře a vstoupili jsme.Po pravé straně nějaký pán v čepici, usmál se,pozdravila jsem a řekla jsem jdu do baletu.A přede mnou najednou další pán.Ahoj Karle,ahoj Frantíku ,tak to je ta naše nová baletka Růženka?Už ji vidím na jevišti.Byla jsem nesmírně pyšná že už mne znají.Bylo mi šest let.Co to je za pána?strýc se zasmál a říká, můj kamarád a velký herec Karel Roden.A tak to bylo naše první setkání.A tak jsem dělala balet.Pravidelně jsem potkávala tohoto milého pana Karla.Ptal se jak se mi líbí v divadle a jestli jsem byla na jevišti a v hledišti a v maskérně a v zákulisí.Ne,odpověděla jsem.A tak jsme šli.Byla jsem okouzlena vším co jsem viděla.A on mluvil a vyprávěl o divadle,držel mne za mou malou ruku a já byla v jiném světě.Zádná nemocnice,ozdravovna a sanatorium.Jen tento milý pán Karel a vůně starého divadla , šminek a taky tabáku a trochu kouře.Přesně tak mi voněl múj dědeček,který kouřil dýmku.A pak jsme se potkávali ještě mnoho dalších let na chodbách divadla kde já malá baletka dokonce dostala první peníze za účinkování v komparzu.A pan Karel Roden mi vlastně ukázal cestu a lásku k divadlu,která mne dodnes neopustila.A teprve časem jsem si uvědomila, jaké štěstí jsem měla potkat takového člověka s velkým srdcem,který se s láskou věnoval malé hubené holčičce.
