Článek
A máme tu opět nejbarevnější dny v roce.Podzim v celé své plné kráse s barvami od slunce zářivými v pavoučích spletitých krajkách, ráno orosenými kapkami slz z raního chladu.Krok po krůčku chladným ránem pozoruji poletování do žluta zbarvených malých sýkorek,hledajících svou raní obživu v zachumlajícím tělíčku obaleným peří a poletujících kolem nás v raních paprscích rozbřesku.Ještě nepraská tenký led pod nohama,jen zbytky deště ulpívají na botách v raních krocích a na malých tlapičkách mé malé psí kamarádky.To podzimní ticho,barva přírody kterou nám dává vycházející slunce,je předzvěstí krásného dne,který bude jen připomenutím minulých měsíců,kdy jsme se v horkých slunečních dnech a zaprášených chodnících modlili za trochu chladu a deště,který stále odkládal cestu k nám.A malé bílomodré obláčky podobné beránkům pasoucích se v horských remízkách,kteté měnili svou podobu aby nám dále unikali pohledům v dálce nekonečné oblohy.Je to jen co vidíme a co chceme vidět…A posléze zde máme další pohled na náš svět.Pohled člověka na věci které vidíme,ač bychom se před nimi nejraději uzamkli.Nechceme se trápit myšlenkami nad okolnostmi ,které nám většinu života unikalí.Vyhýbáme se intuitivně otázkám které by nás tížily,bolely,neboli nám jakkoliv komplikovali náš život.Teprve zkušenostmi,trvajíce měsíce a roky našeho života si uvědomíme,co mělo být jinak,lépe,dokonalejší.Zda jsme neublížili lidem kolem nás.Svým blízkým.A co já? Moje já a moje srdíčko.Vše zůstalo stát ve vzpomínkách kde to začalo.U rodiny.U dětí které se dnes omezují dnes jen na to vám napsat sms k svátku,narozeninám,či k vánocům jednou za rok.Ano,máte co jíst,máte kam složit hlavu,materiálně se postarali.Přesto vše co máte si přejete mít za dveřmi jen malej vzkaz,malou kytičku podzimních kvítků s přáním mami máme tě rádi.To že nebudu někoho deně objímat,dávat peníze,či stále opakovat jste mi nejbližší,či nikoho nemám,neznamená že své děti nemiluji,že jsou mi a vždy v mém životě budou stále těmi nejdražšími bytostmi a že o nich vím.Velice často nám chybí slova.Neumíme to říci.Jsme individuální jedinci.Byli jsme vychováni v jiných podmínkách v jiném prostředí a též s velkou láskou.Hadrová panenka,papírové omalovánky,cukr obalený v barevných papírcích,to bylo pro nás vrcholem vánoc.Vysoký smrk a voskové svíčky na něm a kolem celá,úplně celá rodina a spoustu lásky našich blízkých.Fotka s dědečkovým kloboukem na dětské hlavičce malé dívenky a s velkým loveckým psem Alanem po mé pravici.Maličkosti a záchvěvy lidskosti z nás dělají to čím jsme. Změnit se nemohu a nechci.Stále budu čekat že jednou najdu za dveřmi kytičku podzimních kvítků a přání k narozeninám mami máme tě rádi.
