Článek
Psala si s pánem v jejích letech přes seznamku.Jen velice krátce.Při mé návštěvě jsem viděla profil a fotku.Takže můj názor byl jednoznačný.Jdi do toho.Měl hezkou tvář a krásnej úsměv.Jen ještě něco tajemného navíc,jako je v každém z nás co se nechceme odhalit při prvním setkání.To setkání proběhlo snad v nějaké příjemné kavárničce.Prý krásné a spontální seznámení.Jen trochu krátké.Oplýval přirozenou galantností.Nabídl křesílko,objednal kávu,jablíčkovej džus,prostě jak se říká stará škola.A květina fialových tulipánů.Jakoby věděl i jakou barvu má ráda.Nemělo to prý chybu.Příliš dokonalé.Za pár dnů malý výlet autem a opětné pozvání na kávu.No můj názor?Kdo by se nechytil.Dáma v letech,sympatický pán v letech vedle ní.Tak proč ne?Sms každé ráno s přáním hezkého dne,sms večer s přáním hezkých snů.A životní průšvih se začínal realizovat.A první setkání v soukromí na sebe nenechalo dlouho čekat.Její vědomí vědělo že je to příliš rychlé,prostě jiné než tomu obvykle bývá.Po důvodu nechtěla pátrat.Proč také?Prostě chemický vzorec tam byl a tak se stalo to,co bylo předem dané.Jeho přirozená vůně na polštáři jí připomínala krásné chvilky které spolu v podvečer strávili.A další týden psaní raních a večerních sms.A pak zpráva mohu se stavit?Opět v podvečer na chvíli, na kávu.A rychlí odchod neznámo kam.Vědela podvědomě kam směřuje.CHtěla jsem jí to vymluvit,ale naprosto mě odzbrojila.Pod kůži se mi nedostane.Je mi s ním moc hezky a tak si zahraji jeho hru.Ještě jedno setkání proběhlo.Opět stejné.Ale už nezáživné.Už jiné.Vše už bylo jinak.Nic nesliboval,nic nedával,jen bral z citu a bezbranosti druhého. Moje kamarádka říká,chtěla jsem to, měla jsem to.On ztratil více než já.Svoji lidskost přede mnou.Nikdy nedostal ode mne vše.To si schovám prý pro někoho kdo bude mít i srdce a lásku ve svých očích.Byl to prostě jen takový Shining flasch.A další životní zkušenost.A já ji říkám; Neztratila jsi sama sebe a těch záblesků bude ještě více.Jen musí zářit jinak,aby jsi ho mohla vzít do svého života.
