Jsou opravdu dětské horory vhodné pro děti? Nebo bych je těm svým nikdy přečíst nedala?

Od Jana Hlubka už jsem pár knih četla. Někdo tvrdí, že píše béčkové horory, ale ruku na srdce. Nepatří právě ony mezi ty nejzábavnější? Já osobně mám Honzovy knihy moc ráda, ať už jsou pro dospělé, nebo pro děti. Proto jsem si jeho novinky Pouť a Jacka Lampičku nadělila pod stromeček. A hned jsem je také přečetla.

Kniha Pouť je určena dětem od dvanácti let. Pojednává o jedenáctiletém Patrikovi, který je vystaven šikaně od straších spolužáků. Doma ani ve škole však nechce nic prozradit. Navíc ho mučí noční můry. Maminka mu k narozeninám koupí zvláštní dárek – v antiku sežene starožitný kolotoč, který hraje ukolébavku. Netuší, že když si Patrik kolotoč před spaním pustí, uvrhne ho do ještě větších a mnohem živějších nočních můr, než měl dosud.

Autor zde použil hned několik časových rovin. Sledujeme osud Patrika, který se díky kolotoči nevědomky dostává k dávnému děsivému tajemství. Dále sledujeme Pepíka a Tádu, kteří žili v 60. letech minulého století a čekal je velmi tragický osud. Jeden z nich je přitom spjatý se šíleným klaunem, principálem Gregorinim, který ve své pomatenosti neváhá vraždit.

A tady narážím na něco, u čeho hodně váhám. Ani první chlapec – Pepík – neunikne svému osudu. Tragicky zemře při autonehodě. Autor přitom krásně vysvětluje smrt i rozhodnutí osudu. U smrti druhého chlapce, která je násilná, jsem už ale začala váhat. Chci, aby takovou knihu četly mé děti? Je pravda, že zatím je jednomu 7 a druhému 9 let. Takže na tuto knížku mají ještě čas. I tak se ale budu asi hodně rozhodovat, zda jim ji půjčím k přečtení. Na druhou stranu, když si představím, co jsem ve dvanácti letech četla já… A rozhodně to nebyly jen Rychlé šípy.

Problém nastává i s tím, že syna zaujal motiv klauna. Sledují na YouTube videa, kde týpci honí klauny, snaží se odhalit jejich totožnost a řeší, co je klaunium – tajemný nápoj, který lidi mění v klauny. Vím, že ani toto není téma pro malé děti. Jenže v těch videích jsou to jen hlouposti youtuberů, kde se nevraždí. V této knize by se však mé děti ocitly vraždě tváří v tvář.

Co nelze upřít, je velká čtivost a napětí, které knížka má. Díky tomu, že autor nám předkládá pohled z několika úhlů – Patrika, Pepíka, Tády, pana Arnošta atd., se nejedná o jednolité vyprávění a kniha dostává zajímavou hloubku. Mně osobně se opravdu hodně líbila. Dětem ji dám ale asi do rukou až o dost později.

Knížka Jack Lampička je o dobrých sto stran tenčí, než výše zmíněná Pouť a je také určena mladším dětem. Osobně bych ji označila jako strašidelnou pohádku pro děti od 8 let, která je pohltí od první stránky. Je opravdu strašidelná (samozřejmě já se jako dospělá nebála, ale s přihlédnutím k dětské mysli…) a hlavně má velmi zajímavé téma.

Autor umístil knížku do Háje ve Slezsku, kde žije malý Petr. Ten miluje Halloween a vše kolem něj. Rád vyřezává dýně a chodí na koledu převlečený za strašidlo. Také miluje knihy – tady autorovi tleskám, protože vzbuzuje v dětech další touhu po dobrodružstvích prožitých v knihách – a tajně je čte na půdě. Mezi oblíbené patří i Lexikon strašidel, kde se dozví o zvláštní postavě – Jackovi O´Lantern. Muži, který přelstil ďábla a za trest musí bloumat záhrobím s lampičkou z dýně v ruce.

Čtenáři sledují, co se stalo Petrovi jedné halloweenské noci, kdy se u něj v domě objevilo zvláštní stvoření podobné velkému létajícímu pavoukovi. Jednalo se o predátora, který může způsobit lidské bytosti smrt. A kdo onoho hmyzáka hledal, aby ho vrátil zpět do záhrobí? Přece Jack Lampička. A tak se chlapec seznámil s touto bytostí z legend, která však neměla svítící dýni v ruce, nýbrž místo hlavy. A na lov predátora se vydal s ním.

Nebudu prozrazovat více, ale moc se mi líbilo, jak autor dokázal provázal legendární bytost s láskou ke knihám, tajemnu, a dokonce do příběhu vložit sám sebe – šíleného spisovatele se starým psacím strojem, který co napíše, to se stane. A když je to navíc spisovatel hororů, může nastat opravdu pěkný průšvih.

I když je kniha Jack Lampička určena ještě mladším čtenářům než Pouť, mně se líbila o chlup více. Tuhle knihu, i když má strašidelné téma, bych klidně dětem přečíst dala. A také doufám, že si ji přečte alespoň dcera, protože si říkám, že v ní vzbudí touhu číst podobné napínavé příběhy.

Tato kniha je sice vyprávěna jen z pohledu malého hrdiny, je však právě díky tomu srozumitelná a snadno pochopitelná. Atmosféra Halloweenu je kouzelná a hlavně – je to téma, které dnešní děti opravdu zajímá. Vím, jak moc tohle období prožívají právě ty moje.

Abych tedy shrnula své dojmy… Obě knihy – dětské horory Jana Hlubka se mi četly skvěle, byly svižné, napínavé a opravdu jsem si je užila. Tématem, atmosférou a zpracováním se mi více líbila kniha Jack Lampička, ale u Pouti zase oceňuji, že se autor nebál pustit ani do náročnějších témat, jako je šikana, smrt nebo reinkarnace. Doporučím rozhodně obě, i když Pouť dám svým dětem do ruky asi až za několik let.