Kniha Gábinka a víla Jasenka učí děti, jak se správně chovat. Opravdu může pomoci?

Knížka Kamily Pálové nás seznamuje s holčičkou Gábinkou. Jsou jí čtyři roky a chodí do školky. Má bráchu Robina, ten už je ve škole. Žije v Zeleném domě spolu s tatínkem, který je zvěrolékař, maminkou, která pracuje přes PC, s babičkou, co vládne kuchyni a dědečkem, jehož královstvím je zahrada. Součástí domácnosti je i několik zvířátek.

Autorka dělí knížku na kapitoly, které jsou kraťoučké a zakončené vždy několika otázkami k porozumění textu. Děti se tak naučí dávat větší pozor, ať už při čtení knížky nebo při poslechu, když jim příběhy čtou dospělí. Kniha je určena převážně k předčítání mladším dětem. Alespoň tak na mě působila.

Jedna kapitola nás vždy seznamuje s tím, co se kde Gábince přihodilo, co prožila, nebo kde udělala nějakou chybu či lotrovinu. Další kapitola pak obsahuje sen, ve kterém ke Gábince přichází víla Jasenka. To je kouzelná víla se speciální knihou, z níž vždy vybere příběh vhodný pro danou noc a ten Gábince přičaruje. Ve snu se Gábinka seznamuje s princeznou Gabrielou a sleduje její dobrodružství. To většinou navazuje na to, co Gábinka přes den vyvedla. Součástí je i poučení, jak se chovat správně, nebo vysvětlení, co udělal dívka špatně a jak by se to dalo napravit. Po této kapitole opět následuje několik kontrolních otázek.

Mezi kapitolami se občas objeví taková, v níž Gábince maminka, tatínek či babička vypráví pohádku. Pak nenásleduje kapitola se snem, ale další denní příhoda. I v pohádce se vždy Gábinka dozvídá něco nového a zajímavého, co jí pomůže chovat se lépe.

S Gábinkou se ve druhé části děti podívají dokonce za druhou babičkou, která žije na horách ve vsi. Je tam spoustu sněhu, děti lyžují, bruslí a poznávají nové kamarády. Lidské i zvířecí. A opět poznávají, co se smí dělat a co ne.

Z knihy Gábinka a víla Jasenka mám rozporuplné pocity. Na jedné straně se mi líbila, na druhé mě napadalo spoustu věcí, jak by se dala knížka doladit, aby byla opravdu dokonalá. Možná je to ale i tím, že jsem očekávala klasický pohádkový příběh, který by četly třeba i moje děti. Poté, co jsem knížku sama přečetla, jsem zjistila, že tohle by už mé děti nebavilo. Je fakt, že moje děti už jsou na ni možná velké (7 a 9 let). Je totiž určena dětem od 4 do 8 let.

Jednotlivé samostatné příhody Gábinky, jejího bratra a kamarádů, jsou podle mě ideální na předčítání dětem ve školce. Tam také mohou učitelky s dětmi o obsahu kapitol diskutovat. Vhodná je ale i pro rodiče a všechny, kteří dětem čtou před spaním. I v tomto podle mě splní účel. Na to, aby si dítě knížku četlo samostatně jako příběh, však není stavěná.

Co mi vadilo, byla úprava jednotlivých kapitol. Chápu, že se jednalo o samostatné příběhy. Přesto bych je trochu více vyladila. Např. rozhovory zde byly zapsány všechny v jednom velkém odstavci, i když třeba hovořilo více lidí najednou. Proč nebyly klasicky odřádkovány? Pokud čte knihu dospělý, pak to není problém. Knížka je však určena dětem do 8 let. Těm už by mohl jednolitý blok textu dělat problém. Knížka by byla mnohem čtivější, kdyby byly rozhovory klasicky rozděleny na řádky.

Co mi také nepřišlo úplně vyladěné, byla „druhá část“ knihy. Jednak je kratší než první část, a to působí nevyváženě. A také je psána zpočátku trochu jinak než první kapitoly. Je více příběhová a celkově zábavnější, což je super. Oproti druhé části však ta první působí nezralým dojmem, jako když se autorka teprve rozepisovala a hledala správnou formu, jak knížku psát. A to je nejspíš i hlavní důvod. Preciznější práce redaktora, který by na tyto nesoulady autorku upozornil, by mohly knížku udělat mnohem lepší a čtivější. Takto na mě působí amatérsky, a to je škoda. Druhá část navíc působí dojmem, že měla vyjít jako druhý díl. Možná by to tak bylo i lepší. Nebo by se dalo na knize ještě zapracovat a propojit obě části v jednu.

Co se mi líbí jsou ilustrace. Těmi knížku opatřil Aleš Čuma. Jsou veselé, barevné a zábavné. Dobře dokreslují všechny příběhy v jednotlivých kapitolách a budou se líbit hlavně menším, školkovým dětem.

Knížku Gábinka a víla Jasenka bych doporučila učitelům v mateřských školkách a všem rodičům, kteří před spaním čtou dětem pohádky. Ocení krátké příběhy, které udrží dětskou pozornost i otázky, kterými si mohou ověřit, zda děti poslouchaly, a především zda text správně pochopily.