Kniha Růže pro Kateřinu přibližuje mládí Jana Žižky. Zažil výsměch a učil střílet kralevice Václava

Jaromír Jindra je oblíbený spisovatel historických románů žijící v Českých Budějovicích. Na svém kontě už má téměř čtyři desítky úspěšných titulů. Vedle jeho „lucemburské řady“ vycházející u Euromedia Group a.s. můžete znát i jeho „katovskou ságu“ z Českých Budějovic (nakladatelství Lirego) nebo nově vycházející řadu Zločiny dvorního rady, která nás opět zavede do Českých Budějovic na počátku 20. století. Růže pro Kateřinu měla být původně samostatný román napsaný k jeho šestisetletému výročí smrti. K té došlo 11. října 1424. Ukazuje se však, že se můžeme těšit na celou řadu pojednávající o Žižkově životě.

V románu Růže pro Kateřinu se potkáváme s mladičkým Janem Žižkou z Trocnova ve chvíli, kdy je knězem z Borovan doprovázen na pražský hrad. Má se zde naučit dvorskému životu i boji. Problém však představuje jeho páska přes chybějící oko a jizva hyzdící jeho obličej. Karel IV. prý nesnese pohled na zohavené lidi. Páska přes oko mu navíc může připomínat vlastního otce Jana Lucemburského. Jak tohle dopadne?

Mladý Žižka je pro svůj handicap vystavován posměchu mladých šlechticů. Zejména Rožmberk mu nepadl do noty. Možná i proto, že na jihu je jeho sousedem. Navíc jako syn chudého zemana si na bohatého Rožmberka nemůže moc vyskakovat. Jenže pak předvede, že i s jedním okem dokáže střílet lépe než kdokoliv na hradě. A všimne si ho kralevic Václav.

Žižka se stane Václavovým učitelem ve střelbě a dostává se tak do jeho blízkosti. Nedá se sice mluvit o přátelství, na to je dělí společenská propast, ale vzájemný respekt je viditelný. Žižka dokazuje, že se umí prosadit a posměváčkové zavírají ústa.

V druhé polovině pak sledujeme, jak se Žižka vrací na rodný dvorec. Jeho otec umírá a on se musí vypořádat s dědictvím a zaopatřit sestru Anežku. Navíc potkává krásnou Kateřinu, která mu nedá spát. Jenže jejímu otci se nepříliš majetný zemánek moc nezamlouvá…

Styl psaní Jaromíra Jindry je mi dobře znám. I tak pro mě byla knížka Růže pro Kateřinu překvapením. Zpočátku se zdálo, že vše poběží v podobném duchu, jako jeho „lucemburská sága“. Však se také s Žižkou dostáváme na královský dvůr. Dokonce zde potkáváme Karla Rozoumka, kterého Jindrovi čtenáři z této ságy dobře znají. Potěšilo mě to, protože linie o Rozoumkových mě hodně baví. Měla jsem tedy pocit, že zde potkávám „staré známé“.

Ve druhé polovině se však z chlapce, který nachází stabilitu v životě i víru v sebe sama stává zamilovaný naivka, který nedokáže spát. Neustále myslí na krásnou Kateřinu, kterou potkal jednou v kostele na mši a hned pro ni ztratil hlavu. Kateřina si ho na mších všimla už sice vícekrát, ale vůbec ho osobně neznala. I z její strany je ta veliká láska trochu pochybná. I když vezmu v úvahu autorskou licenci, která dovoluje si leccos přizpůsobit a domyslet, téhle lásce jsem zkrátka nevěřila. Přišlo mi, že nečtu historický román, ale jakýsi naivní románek pochybné kvality. Osobně bych dopřála oběma mladým lidem více prostoru a více příležitostí. Možná i pár zakázaných tajných schůzek, na kterých se nejprve osobně poznají. Pak teprve bychom mohli mluvit o lásce. Ale taková láska z jednoho krátkého setkání? Tomu zkrátka nevěřím.

I přes naivně předloženou Žižkovu velkou lásku ke Kateřině se mi román Růže pro Kateřinu velmi líbil. Především proto, že díky němu mohu poznat velkého vojevůdce z úplně jiné strany. Beru samozřejmě v úvahu, že se nejedná o odbornou publikaci, nýbrž o historický román, kde si může autor spoustu informací přimyslet nebo upravit podle sebe. Pokud by vás zajímalo odborné pojednání o Žižkovi, doporučuji publikaci Otomara Dvořáka – Jan Žižka z Trocnova. Světla a stíny hejtmanovy životní cesty (Lirego 2020), nebo pak ještě odbornější pojednání z pera význačného českého historika Petra Čorneje – Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka (Paseka 2019).

Jaromír Jindra, Růže pro Kateřinu, Lirego 2024.

Otomar Dvořák, Jan Žižka z Trocnova. Světla a stíny hejtmanovy životní cesty, Lirego 2020.

Petr Čornej, Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka, Paseka 2019.