Článek
O čem je kniha Dvě tváře odpuštění
Kniha plynule navazuje na autorčinu prvotinu Dvě tváře lásky. I když se může zdát, že druhé a další díly někdy ztrácí dynamiku, u této knihy to rozhodně není. Hned v na začátek musím napsat, že je podle mě ještě lepší než první díl.
Opět se zde setkáváme s Matyldou, Jakubem a Janou, které známe již z prvního dílu. Jsou však o cca 20 let starší a hlavní dějová linka se týká jejich dětí – Elišky a Pepy. To jsou dvojčata Jakuba a Matyldy. Studují vysokou školu a aby se mohla osamostatnit, rodiče jim přenechají Matyldin volný byt ve městě. Pepa je flegmatik, a kromě školy ho baví střídání holek. Eliška je však velice ambiciózní. Soustředí se hlavně na školu a svůj koníček – závodní tancování. Chce získat titul mistryně republiky. Žádný vztah nehledá. Už jednou zažila velice bolestné loučení a podruhé to nechce zažít. Navíc na kluky nemá čas. Jenže pak ji kamarád Kryštof seznámí s Eduardem. Klukem, který to má podobně jako Eliška. Jen studium a koníček – závody RC autíček. Na holky nemá čas. Hlavně ne na dlouhodobý vztah. Jenže když se potkají, hlava ustupuje srdci. Začne to jiskřit, a i přes vzájemnou dohodu, že mezi nimi půjde jen o sex, se do sebe zamilují. To se však nelíbí Edovu otci, který chce, aby se soustředil jen na závody RC aut.
Rodiče si nevybíráš…
Autorka má velmi příjemný a svižný styl psaní, který se výborně čte. Proto jsem se opět začetla hned po pár stránkách a měla problém knížku odložit. Opět sledujeme děj z pohledu jednotlivých postav. Autorka tak perfektně využívá možností, které psaní ich-formou nabízí. Sledovat vše z vícero úhlů pohledů mě baví a Marie Hamáková prostě ví, jak na to.
Zpočátku mi přišlo, že se bude jednat jen opravdu o volné pokračování, kde dostanou přednost Jakubovy a Matyldiny děti. Eliška se i přes svůj nezájem zamilovala a propadla kouzlu Edy. On to má podobě, ale… To, co nejprve vypadalo jako pěkný románek, se pomaličku mění v psychologické drama. I když se dá říci, že hlavní postavou celého románu je Eliška, tentokrát se autorka zaměřila na Eduarda. To on má despotického otce, který si chce splnit vlastní sen prostřednictvím Edy. To, co nedokázal on, může dokázat jeho syn. A tak ho podporuje finančně i psychicky. Jenže je otázka, jak to druhé na Edu funguje. Otec ho drží velice zkrátka, Eda musí poslouchat jako hodinky. Když to neudělá, čekají ho zákazy, a dokonce fyzické tresty. Vyhrožování a psychický teror má Eda na denním pořádku. Obzvlášť když otec zjistí, že má dívku.
Své si prožívá i Matylda. Trpí syndromem „prázdného hnízda“ a nemůže se vyrovnat s tím, že se děti osamostatnily. Navíc Eliška se jí odmítá s čímkoliv svěřovat a Matylda trpí. V náhlém pomatení kontaktuje svou tchýni Janu, s níž se dvacet let neviděli. Požádá ji, aby jí pomohla najít znovu cestu k Elišce. Brzy se ukazuje, že to není dobrý nápad a že Janu ani těch dvacet let odloučení nezměnilo.
Tahle knížka je jiná než první díl, a přece se v něčem podobají. Děj je od poloviny velmi napínavý, od začátku čtivý a zaujme na první dobrou. Nejvíce mě však začal bavit ve chvíli, kdy se začal projevovat tlak Eduardova otce a zasahovat tak do jeho vztahu s Eliškou. To, co mě na prvním díle bavilo, byly právě Janiny machinace. Tady si na podobné zvraty chvíli počkáme, ale stojí to za to.
Dvě tváře odpuštění je krásný román, který ukazuje, jak může vypadat láska. Nejen ta ve vztahu, ale i ta mezi rodiči a dětmi. Je v něm napětí, trocha romantiky, maličko erotiky, ale hlavně kopa pochopení. Mnozí se v této knize nejspíš najdou a možná jim otevře oči a pomůže lépe pochopit své děti, nebo naopak své rodiče.
A mimochodem, obálka je opět nádherná!
Hodnocení: 93 %
Za knihu Dvě tváře odpuštěnímoc děkuji nakladatelství Fortuna Libri, které mi ji zaslalo k recenzi.
Zdroj:
www.fortunalibri.cz
