Článek
Inspirace v okolí
Není to poprvé, kdy mě napadl příběh při pohledu na nějakou stavbu, památku, nebo místo v přírodě. Kolem zámečku v Komařicích jsem jeden čas jezdila pravidelně každý den, a tak není divu, že mi chátrající stavba uvízla v paměti. Když jsem pro svou hrdinku, novinářku a vyšetřovatelku Julii, hledala stavbu, ve které by mohla nafotit URBEX, a přitom nalézt mrtvé tělo, byly Komařice jednou z prvních voleb – a také poslední. Pojďme se podívat, co se o této stavbě ví a jaká je její historie.
Průčelí komařického zámku
Komařický zámek – opomíjená renesanční perla na jihu Čech
V současné době je komařický zámek v soukromých rukách. Je proto komplikované se do něj podívat. Samozřejmě bych to uvítala. Jak v době, kdy se můj nový příběh – Vražda na zámku – teprve rodil, ale i nyní, kdy je kniha na pultech knihkupectví. Pokud projíždíte touto jihočeskou obcí ležící nedaleko Českých Budějovic, nemůžete zámeček minout. Směrem od Římova je to první stavba, která vám padne po levé straně do oka. Jeho historie je velmi zajímavá, stejně jako legenda o ušaté paní.
Původně v místech dnešního zámku stál poplužní dvůr a později i tvrz. Podoby, ve které můžete stavbu spatřit dnes, se dočkala v letech 1565–1565. Tehdy byli jeho majiteli manželé Jiří Kořenský z Terešova a Kristýna Kořenská z Dráchova. Tehdy zámek dostal nejen krásnou renesanční podobu, ale především arkády, které byly jeho ozdobou.
Stavba však nezažila jen dobré roky a stavební rozkvět. Prošla si i několika požáry, které její vzhled od dob Kořenských poněkud pozměnily. Poprvé zámek vyhořel již v roce 1598. Další požáry pak následovaly v letech 1673, 1709 a 1742.
Po požárech dostal zámek trochu odlišnou podobu. Původní tři parta byla snížená na dvě a pyšní se rovnou dvěma křídly. K tomu východnímu přibyla v 17. století čtyřhranná věžička, původně barokní. Dodnes jsou na zámku patrná renesanční sgrafita. Vnitřní část zámku – směrem do dvora, se pyšní arkádami na toskánských sloupech. Většina jich byla sice časem zazděna, aby mohla vzniknout zámecká kaple, na stavbě jsou však jejich pozůstatky patrné dodnes. Ještě nedávno byly viditelné i sluneční hodiny.
Zmínila jsem jen některé významné prvky, kterými zámek oplývá. Faktem však je, že i když je dnes v zoufalém stavu, je to pořád krásná stavba, která láká k návštěvě a probouzí fantazii.
Novinka nakladatelství Lirego - Vražda na zámku
Pověst o ušaté paní
Tato pověst ve vás možná vzbudí úsměvy. Stačí si jen paní s velkýma ušima představit. A přece je skutečná. Tedy, jak jen je to u pověsti možné. Pověst do Komačic přišla spolu s Kristýnou Kořenskou z Dráchova, která měla ušatou paní ve svém znaku. Dříve prý existoval den, ve kterém měla šlechta povinnost pohostit své poddané. Jedna z předkyň „naší“ Kristýny však odmítla tento zvyk přijmout. Nejspíš byla hamižná a nechtělo se jí dělit o svou stravu. A tak jí narostly velké uši, aby každý věděl o její lakotě. Někdy o ní můžete slyšet nebo číst jako o ušatci.
V každém případě pověst o ušaté paní nemá s mou knihou Vražda na zámku nic společného. Přišla mi však natolik zábavná, že jsem se o ni s vámi musela podělit. Pojďme se však vrátit ke knize.
Vražda na zámku – Druhý díl detektivní série z jižních Čech
Už jsem zmínila Julii. Novinářku, fotografku a vyšetřovatelku. Je jednou z hlavních postav mé detektivní série, kterou jsem umístila do jižních Čech, kde žiji už dvacet let. Další postavou, a především hlavním vyšetřovatelem, je bývalý člen budějovické mordparty, Erik Baumann. Ten se s Julií seznámil v prvním díle (Krvavý náhrobek) trochu netradičním způsobem. Přesto zůstali v kontaktu, dokonce se velmi sblížili a společně začali vyšetřovat vraždu, kterou Julie jednoho dne v zámečku odhalila.
V knize nenajdete název Komařice, ale Komárov. Jde o to, že i když se vždy inspiruji skutečnými místy, pokud někde dochází k vraždě, upravuji název tak, aby to dotyčné nebo majitele místa nemohlo poškodit. Přece jen by to někdo mohl vzít vážně a říci si, „sem radši nepojedu, tady se vraždilo“. A že to bylo jen v knize, to už dotyčný přejde.
S vyšetřovateli se ale podíváme i do Českého Krumlova, kde bude vyšetřování (kromě jiných míst) probíhat. Navštívíme i zámeckou zahradu, kde dojde k další vraždě. Mimochodem, krumlovská zámecká zahrada hrála důležitou roli i v dalším mém románu, Tajemství prachu a krve. Ale o tom někdy jindy.
Proč si přečíst Vraždu na zámku právě teď?
Detektivku Vražda na zámku jsem sice psala na jaře tohoto roku, chronologicky jsem se však snažila dodržet období, kdy jsme opustili hlavní hrdiny a vyšetřovatele na konci prvního dílu. Do Komárova (Komařic) i do Českého Krumlova tak zavítáme v podzimním období. A vzhledem k tomu, že je říjen, listí padá ze stromů, venku je sychravo a tu a tam se povaluje mlha, je to ideální doba, kdy si Vraždu na zámku přečíst. Věřte, že až vyjdete ráno do mrazíku a vlhkosti, pod nohama vám zakřupe listí a auto si řekne o škrabku, hned si na Erika a Julii vzpomenete.
Zdroje:
