Článek
Navštívit a zapomenout dýchat
Do kostela sv. Jiří v Lukové jsem se toužila podívat už několik let. V podstatě od chvíle, kdy jsem někde na webu našla fotografie z jeho interiéru a spatřila magické a strašidelné záběry duchů sedících ve zchátralých lavicích. Tyto sochy ze sádry vytvořil před několika lety student Jakub Hadrava v rámci své bakalářské práce. Jeho cílem bylo upozornit na zchátralé památky a přivést do nich zpět život. Vybral si právě kostel v Lukové, jehož interiéry sochám poskytly neuvěřitelně autentické prostředí. V případě kostela sv. Jiří v Lukové se záměr skutečně podařil. Myslím, že ani sám pan Hadrava netušil, že se stane ikonou, kterou budou navštěvovat nejen milovníci památek, ale i tajemna. Když totiž dovnitř vkročíte, téměř zapomenete dýchat.
Do kostela v Lukové jsme se vypravila před několika lety a dodnes na něj vzpomínám. I přesto, že jsme v kostele nebyli sami a turisté klid a fascinující atmosféru tak trochu narušovali, byl to jedinečný zážitek. Procházet polorozpadlým kostelem, který má zatím opravenou jen venkovní omítku, bylo pochmurné a ponuré samo o sobě. I když jsem věděla, že sochy jsou sádrové odlitky, v podstatě jen hadry namočené do sádry a přehozené přes kolegy a kamarády tvůrce, bylo to fascinující. Vstoupit do kostela v noci, ve tmě, jen se svíčkou nebo baterkou, budu čekat, kdy se některý z duchů pohne nebo nadechne.
Některé sochy v Lukové vypadají, jako by se chtěly zvednout a odejít
Duchové vdechli kostelu život
Kostel sv. Jiří v Lukové už rozhodně není opuštěný. Alespoň ve své otvírací době o víkendu. Jen za těch cca 35 minut, co jsme tam pobyli my, se tam vystřídalo kolem 50 lidí, možná víc. Proudili tam i zpátky, prohlíželi sochy i zničené obrazy, oltář atd.
V roce 2012 student Jakub Hadrava vytvořil 32 soch tím, že látky namočil do sádry a přehodil je přes své spolužáky a kamarády. Když látka ztvrdla, lidské spolupracovníky vyprostil. Vznikla tak sada unikátních soch z různých látek, které vypadají uprostřed zchátralého kostela opravdu úchvatně a vzbuzují nejen strach, ale i fantazii bující mnoha příběhy. Mohou to být klidně příběhy a osudy lidí, kteří jsou pohřbeni na přilehlém hřbitově. Já osobně si prošla i ten a rozhodně stojí za to, abyste mu věnovali chvilku svého času a zamysleli se nad tím, zda lidé na něm pohřbení zažívali radost, smutek, lásku nebo strádání.
Každá socha je vytvořena z jiné látky. Jedna má jednolité plátno, jiná vzor nebo je dokonce vytvořena z krajek.
Rekonstrukce kostela
Pan Hadrava chtěl svými sochami upozornit na smutný stav spousty našich kostelů i jiných památek a přitáhnout k nim lidskou pozornost. To se mu podařilo možná víc, než sám doufal. Kostel v Lukové se stal ikonou pro milovníky tajemna, urbex fotek i duchů. Navštěvují ho nejen jednotlivci, ale i celé rodiny, dokonce s dětmi. Od roku 2015 probíhá rekonstrukce kostela. Ten sice pomalu ztrácí punc pochmurnosti, ale je to dobře. I když sochy v rekonstruovaném kostele nebudou mít už tu správnou atmosféru pro své umístění, kostel bude zachráněn. A to je důležité.
Snad žádné jiné místo nepůsobí tak tajemně, jako kostel v Lukové
V době, kdy jsem se na kostel byla podívat i já, už byly částečně opraveny i schody nahoru na kúr. Díky tomu bylo možné si celou scénu s duchy sedícími v lavicích prohlédnout shora. Hodně zajímavá podívaná. Bohužel při přítomnosti mnoha lidí, kteří ten den kostel navštívili, pro mě stavba postrádala onu tajemnou atmosféru a strašidelnost, kterou si získala ohlasy v mnoha článcích, reportážích nebo televizních pořadech. Pokud byste chtěli nafotit unikátní urbex fotky bez lidí, nebo si užít nějakou mystičtější atmosféru, asi by bylo lepší se předem domluvit telefonicky se správcem kostela, což by mělo být uskutečnitelné.
