Článek
O čem je kniha Polyxena z Lobkovic
Polyxena Pernštejnská z Rožmberka, později z Lobkovic. To je jméno hlavní hrdinky tohoto románu, s níž se setkáváme v době jejího dospívání, kdy umírá její otec významný muž Vratislav z Perštejna. Její matka, María Manrique de Lara má těžký úkol. Provdat Polyxenu tak, aby jí zajistila dobrou budoucnost a zároveň najít ženicha, který by splatil Vratislavovy dluhy a nehleděl na to, že dívka z ušlechtilého rodu nemá žádné dědictví. Její zrak i mysl padnou na čerstvě ovdovělého Viléma z Rožmberka.
Přemýšleli jste někdy nad tím, co musely v minulosti prožívat šlechtické dívky, když se je rodiče rozhodli provdat z rozumu nebo politických důvodů za starce nad hrobem? Odpověď na takovou otázku můžete dostat právě v této knize. První polovina je věnována Polyxeně a jejímu sňatku s Vilémem Rožmberka a samozřejmě manželství, kdy hlavním a dost zoufalým úkolem bylo zplodit rožmberského dědice. Ať už Polyxenu znáte nebo ne, jistě vám neuniklo, že Rožmberkové vymřeli po meči. Jak to tedy asi dopadlo?
Po smrti Viléma z Rožmberka se Polyxena rozhodne znovu neprovdat na přání své matky. Chce se vdát pouze z lásky. Najít toho pravého však trvá dlouhé roky. Druhé manželství se Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic Polyxena uzavírá již jako zralá žena. Přesto stále touží držet v ruce vysněného potomka. Zdá se, že jejímu štěstí se Zdeňkem nebude nic bránit. Jenže přichází velmi těžká politicko-náboženská doba a oni rozhodně nemají na růžích ustláno.
Jak se mi kniha líbila?
Jestli mám v českých dějinách nějakou oblíbenou ženskou postavu, je to právě Polyxena z Lobkovic, nebo chcete-li z Pernštejna či z Rožmberka. Žiju již dvacet let v jižních Čechách a Český Krumlov je pro mě srdeční záležitost. Tato postava mi tudíž nemohla uniknout. Četla jsem už o ní v různých knihách, většinou historických publikacích, popř. v populárně naučných publikacích. Z těch nejlepších jmenuji Ženy české renesance od Josefa Janáčka nebo Polyxena z Lobkovic od Marie Ryantové - mé pedagožky z vysoké školy. Vím proto, že Jaroslava Černá neměla vůbec jednoduchý úkol. Napsat román o ženě, o níž se toho spoustu ví a mnoho bylo již napsáno není nikdy jednoduché. Ona se tohoto úkolu však zhostila na jedničku.
Autorka pracovala jistě s řadou odborných publikací, ale nezapomněla ani na historické prameny. Využívala například korespondenci mezi Polyxenou a Zdeňkem z Lobkovic. Už to mě přesvědčilo o tom, že držím v rukách román vystavěný nejen s láskou k těmto postavám, ale i s velkou zodpovědností.
Bála jsem se, že autorka pojme postavu Polyxeny jako odvážné ženy, která je tak trochu Xena v renesančním oděvu, nebo naopak zamilované dívky, která naivně vzhlíží ke svým mužům. Ani jedno z toho se nestalo. Polyxena Jaroslavy Černé je dokonale zasazena do složité doby, v níž žila. Je to žena z masa a kostí, se svým názorem a náboženskou neústupností, ale zároveň má lidské city. Autorka ji ukázala jako vzdorující dívku, pečující manželku, sebevědomou vdovu i zamilovanou ženu, která ví, co od života chce.
Zkrátka román Polyxena z Lobkovic se opravdu povedl a já musím uznat, že se jedná o jeden z nejlepších románů, které jsem od autorky četla. Snad jen Soudce čarodějnic jej dokázal překonat. Ale tam to bylo o úplně jiných emocích. Polyxena je pozvolně plynoucí román, kde zpočátku sledujeme hlavně postavy a jejich život. V druhé polovině pak spolu se Zdeňkem z Lobkovic přichází i politické zvraty, které už mě tolik nebavily. Možná proto, že už jsem toho o nich načetla až moc a v knize mě spíše zdržovaly. Byla jsem zvědavá na příběh postav, ne na politické události. Proto, aby čtenář neznalý této historie pochopil, co se s postavami dělo, však byly i tyto události nezbytné.
I když je tato kniha určena převážně ženám, které rády čtou historické romány a romance podle skutečných událostí, zaujme jistě i mnohé muže. Rozhodně se nejedná o žádnou romantiku, která by muže mohla trávit. Naopak.
