Článek
Vzdej se své víry!
Tak by se dal popsat příkaz císaře Decia, který vládl dva roky v polovině 3. století v Římské říši. Jakmile se dostal k moci, vydal nařízení, kterým chtěl upevnit starou víru. Všichni obyvatelé v zemi museli vykonat oběti římským bohům. Z nařízení byli vyjmuti (překvapivě) jen Židé, u nichž víra oběti pohanským bohům zakazuje. Křesťané to sice mají podobně, na jejich názory se však nikdo neptal. Pokud neuposlechli nařízení a vzepřeli se, dostalo se jim nepěkných trestů. Těmi nejmilosrdnějšími byly nucené práce. Mohli se však dočkat i vyhnanství nebo dokonce popravy. Není divu, že se lidé snažili krutému režimu uniknout, jak se dalo.
Sedm statečných a pes
Sedm mladíků nehodlalo čekat, až je stihne krutý trest od vojáků, když se nepodvolí císařově vůli, ani ten Boží, když uposlechnou. Nechtěli se protivit své víře a klást obětiny pro pohanské bohy. Byli to silně věřící křesťané, a tak se jednoho dne sebrali a v tichosti se vypařili z města. Ukryli se do nedaleké jeskyně. Netušili, jak dlouho v ní setrvají a zřejmě neměli ani žádný podrobný plán, protože s sebou nebrali jídlo, nebo alespoň ne velké zásoby. Společnost v jeskyni jim dělal jen pes, který údajně hlídal vchod.
Vchod do jeskyně i sedm spících chlapců hlídal pes
Probuzení o 300 let později
Mladíci se v jeskyni hodlali věnovat modlitbám ke křesťanskému Bohu. Zřejmě prosili, aby je ušetřil této těžké zkoušky a ušetřil jejich životy, když císařovu zvůli neuposlechnou. Stalo se. Jen ne tak, jak očekávali. Dá-li se tedy předpokládat, že měli nějakou představu, jak by je Bůh mohl ušetřit těžkého osudu. Při svých modlitbách v jeskyni usnuli.
Když se probudili, neměli potuchu, jak dlouho jejich spánek trval. Předpokládali, že se probudili do dalšího dne. A protože je začal sužovat hlad, vzal jeden z nich peníze a sám, aby nepřitahoval zbytečnou pozornost, se vydal do města na trh pořídit pro všechny něco k snědku. Žádné podezření zřejmě nezaznamenal. Teprve ve chvíli, kdy vytáhl peníze, aby zaplatil nákup, došlo k šokujícímu odhalení. Mince, kterou platil a na níž byl vyobrazený císař Decius, byla stará tři sta let. A podobně dlouhou dobu byl po smrti i císař Decius. Na jeho trůnu se mezitím vystřídalo spoustu dalších. Ukázalo se, že chlapci se probudili po třech stech letech.
Mohla být v jeskyni časová smyčka?
Jeskyně s časoprostorovou anomálií nebo Boží zázrak?
Pojďme se nyní zamyslet nad tím, co se ve skutečnosti mohlo stát. Jak si později ukážeme, o tom, že k zázraku skutečně došlo, totiž zřejmě nikdo nepochyboval. Alespoň to potvrzuje řada pramenů, v nichž byl případ sedmi spících chlapců a jejich psa zapsán.
Křesťané i muslimové byli přesvědčeni, že došlo k zázraku, jenž měl na svědomí sám Bůh. Chlapci svým útěkem, vzpourou proti císaři i vroucími modlitbami v jeskyni dokázali, jak silní jsou ve své víře. Za to je údajně Bůh odměnil. Ušetřil jejich životy tím, že jim dopřál dlouhý spánek a vysvobození v podobě jiné doby s jiným vládcem, do níž se probudili.
Parapsychologie však trvá na tom, že s Bohem nemělo jejich probuzení po třech stech letech nic společného. Za vše údajně může právě jeskyně, do níž se ukryli. Existuje prý spoustu míst, ve kterých lidé zmizeli, aby se znovu objevili o mnoho let později. Mohou to být právě jeskyně, štoly, lesy, ale také tzv. duté hory. Ostatně i u nás jednu takovou máme. O Blaníku a rytířích, kteří se mají probudit a v čele se svatým Václavem zachránit naši zemi, až bude nejhůř, se učí i děti na základní škole. Otázkou však je, kdy ten čas skutečně nastane.
Kdyby byla známa poloha jeskyně, v níž se tito chlapci ukryli, nejspíš už by byla v obležení vědců, parapsychologů a lidí věnujících se paranormálním jevům. Jenže v tom je právě háček. O skutečné poloze jeskyně se dnes už neví zhola nic. A tak ani není možné zjistit, zda se skutečně mohli mladíci dostat do jakési časové smyčky, která je posunula o řadu let dále.
Co zachytily historické prameny
Možná si řeknete, že se jedná o výmysl moderní doby. Vždyť kdo dnes doloží, že se tehdy skutečně nic podobného nestalo? Případ sedmi mladíků a jejich psa však zachycuje přes 200 starých rukopisů. Většina z nich pochází z doby od 9. do 13. století. Zapsány jsou v minimálně devíti světových jazycích. Kromě toho případ mnohaletých spáčů zmiňuje i Korán. Některé verze se od sebe sice v detailech liší, základ příběhu však zůstává.
„A zakryli jsme uši jejich v jeskyni té během roků mnohých, potom jsme je vzkřísili, abychom poznali, která z obou stran lépe odhadne délku pobytu jejich.“
To stojí v jedné súře Koránu. Je zajímavé, že výňatek zní, jako by existovali ještě další lidé, kteří chlapce do jeskyně ukryli a postarali se, aby spali tak dlouho, jak bylo nutné. V další části se dokonce píše, že zatímco chlapci spali, „My je napravo a nalevo kolébali.“ Kdo jsou My? Je tím myšlen Bůh? Nejsem ani věřící, ani odborník na svaté texty, tudíž nedokážu tuto část odborně vyložit. Chápu však, že se snad jednalo o jakýsi „vyšší dohled“, který nad chlapci držel ochrannou ruku.
