Článek
O čem je kniha Tanec smrti
V této populárně naučné knize najdete třicet příběhů o lidech, místech, vraždách, legendách, záhadách i pohnutých osudech. Nezkoumala jsem, jestli všechny kapitoly, které v knížce najdete, byly publikované i na Medium.cz, ale některé tam rozhodně najdete. V knize jsou však příběhy obsáhlejší a dozvíte se z nich mnohem více.
A jaká témata v knize najdete: Dozvíte se zde o tajemných místech, jako je hřbitov Velhartice, les Bor nebo les Svíb. Místa, kde vás bude mrazit, když se po nich projdete, nebo na nich dokonce zkusíte přespat. Jedním ze známých míst, které autorka představila hned v první kapitole je také Devět křížů u Brna. Já na knize nejvíce oceňuji kombinaci známých míst a příběhů, a těch méně známých. Co mě nejvíce oslovilo, byly příběhy různých hrobů, smírčích křížů a míst, na kterých tragicky zahynuli obyčejní lidé. Mnohdy to byly nevinné oběti, nebo hrdinové, kteří si zaslouží, aby jejich jména a osudy nebyly zapomenuty.
Na konci každé kapitoly autorka přikládá i fotografie k tématu
Snad nejvíce mě bavily příběhy ze Židovského hřbitova v Praze, osud dětí, které zahynuly v řece Odře nebo příběh „zapomenutého vraha“. Autorka ale nezapomíná ani na příběhy, které si v paměti lidí žijí svým vlastním životem a odklání se tak od skutečnosti. Nezapomíná nám ukázat fakta, která nás nasměrují na správnou cestu. Takto se dozvíte např. skutečný příběh krysaře nebo Viktorky ze slavné Babičky. I ti byli kdysi skutečnými lidmi z masa a kostí a jejich osudy se v paměti lidí a lidovém vyprávění z úst do úst změnily téměř k nepoznání. A přesto mají reálný základ.
Kvalitní texty podložené fakty
Co na knize Petry Pavlíčkové jako historik oceňuji nejvíce, jsou historická fakta, záznamy z matrik, kronik nebo dobového textu, s nimiž pracuje. Nesnaží se nám vnuknout senzaci kolem konkrétních míst nebo osudů, ale hledá reálnou cestu. Jediné, co mi v tomto případě chybělo, byly informace o dokumentech či webech, ze kterých čerpala. To bych jako historička uvítala. Autorka však zmiňuje přímo v textu, odkud čerpala a v jakém případě. Tak alespoň to. Oceňuji, že také některé části článků, zápisů v kronikách nebo výpovědi svědků přímo přepisuje, abychom si mohli udělat představu, jak takové zápisy skutečně vypadaly.
Co mě zarazilo, bylo označování mrtvých lidí jako „mrtvoly“. Není to samozřejmě z češtinářského hlediska špatně, ale pokud autorka píše o lidech, kde chce vyzdvihnout nějakou pietu a ukázat, že lidé je s úctou pohřbívali, přijde mi divné psát, že „mrtvoly byly přeneseny“. Použila bych spíše „těla byla přenesena“, eventuálně ještě „mrtvá těla“ nebo jen zkráceně „mrtví byli přeneseni“. To ale měla vychytat editorka. Kdybych na takovém textu pracovala, určitě na to autorku upozorním.
Kniha je sice populárně naučná, ale čte se výborně. Je to dáno tím, že autorka umí upoutat příběhem samotným i jazykem, kterým píše. Přidává často i osobní zkušenost, takže je čtení o to autentičtější. Hledáte-li literaturu, která vám ukáže sílu lidských osudů a díky které poznáte plno příběhů, které se odehrávaly na našem území, pak je Tanec smrti jedinečnou volbou. Možná si pak uvědomíte, že ve srovnání s některými životy je ten váš i přes mnohé útrapy krásný a máte být za co vděční.
Hodnocení: 95 %
Za knihu Tanec smrti děkuji nakladatelství Fortuna Libri, které mi ji zaslalo k recenzi.
