Článek
Holá záda, krátká trička
Napadá mě to, když vidím všechna ta děvčata, co chodí módně oblečená. Crop topy jsou hitem, stejně jako krátké svetry a mikiny. Říkám si, že jim musí být stejně zima, i když mají huňatou mikinu. Jenže na břicho a záda jim táhne.
Nedávno k nám do krámu přišlo děvče, rozhodně oblečené cool. Široké džíny, crop top, a přes to pěkně macatou prošívanou bundu. Jenže rozepnutou. Takže bříško odhalené. Ostatně, i kdyby ji zapnula, bunda byla tak krátká, že by jí na břicho a záda táhlo stejně.
Asi už jsem fakt stará, když si všímám takových věcí. U cizích. Dcera to sice zkouší také, ale má smůlu. Zdraví je přednější. Naštěstí je ještě ve věku, kdy maminku poslechne. Už teď se ale „těším“ na dobu, kdy začne vzdorovat.
Zuby dělat nebudu!
I já byla v pubertě a neposlechla jsem. U mě to ale nebylo o krátkých topech. Tohle období jsem měla jen krátce a v létě. V zimě jsem měla ráda teplíčko. Navíc krumlovské zimy bývaly pěkně drsné. Já si rebelii vybrala v pubertě a trochu jinak.
Od malička jsem milovala tvoření. Malovala jsem, kreslila a dělala keramiku. A tu jsem si také zvolila pro své studium. Mým snem byla keramika na střední umělecké průmyslovce v Českém Krumlově. A ten sen se mi splnil. Samozřejmě, že bez souhlasu maminky by to nešlo. A ona naštěstí nikdy nebyla proti. Přesto měla výhradu.
„Vykašli se na keramiku. Jdi studovat na zubní laborantku. Těch je málo a zuby bude časem potřebovat každý. Dobře se s tím uživíš,“ říkala mi tehdy.
Jenže já ne. Já neposlechla. „Já chci být umělec a ne dělat zuby!“ odporovala jsem a kroutila očima, jak jen to puberťák dokáže.
A mamka? Ta si jen povzdechla a splnila mé přání.
Dnes si říkám - a to dost často - proč jsem ji tehdy neposlechla? Mohla jsem být za vodou. Neřešit neustále výši příjmu, nové klienty a jestli budu mít práci do budoucna.
Zkrátka maminka se má poslouchat, alespoň v něčem.
Kdybychom tušili…
Je škoda, že si takové věci uvědomíme, až když je pozdě. Že mládí a jeho nezkušenost nás mnohdy dovedou někam, kde být nechceme. Obzvlášť, když máme v pubertě potřebu vzdorovat. Říkám si, čeho bychom se vyvarovali, kdyby existovalo nějaké kouzelné zrcadlo, které by nám umožnilo náhled do budoucnosti. Abychom si mohli případně i vybrat. Která volba je ta správná? Jenže to bychom pak nejspíš byli úplně jinými lidmi. Vždyť i chyby, které děláme, nás posouvají tam, kde jsme nebo kde chceme být.
