Článek
Z obyčejného studenta tulákem bez jména
Christopher McCandless nevyrůstal jako outsider na okraji společnosti. Pocházel z poměrně dobře situované rodiny, byl inteligentní, sportoval a bez problémů vystudoval Emory University. Na první pohled měl před sebou život plný možností. Jenže pod povrchem v něm rostl odpor k materiálním hodnotám, k tlaku na výkon a k tomu, co vnímal jako pokrytectví světa dospělých. Po promoci v roce 1990 udělal krok, který jeho okolí šokoval. Daroval své úspory na charitu, zrušil bankovní účet, přerušil kontakt s rodiči a zmizel.
Nepotřeboval vysvětlení ani požehnání. Chtěl začít znovu. Přijal nové jméno Alexander Supertramp a rozhodl se, že bude žít bez majetku, bez plánů a bez jistot. Jeho odchod nebyl impulzivním útěkem ze dne na den. Byl to vědomý, ideologický čin.
Amerika jako zkouška svobody
Následující dva roky putoval napříč Spojenými státy. Stopoval, spal pod širákem, pracoval příležitostně na farmách nebo v přístavech. Lidé, kteří ho potkali, na něj vzpomínali jako na zdvořilého, vzdělaného a překvapivě odhodlaného mladíka. Nebyl to ztracený bezdomovec. Byl to idealista.
Miloval knihy a často citoval autory jako Tolstoj či Thoreau. Věřil, že skutečný život začíná tam, kde končí pohodlí a rutina. Civilizaci vnímal jako klec. Přírodu jako prostor, kde člověk může být konečně sám sebou. Jenže romantická představa o svobodě je jedna věc. Realita druhá.
Sen jménem Aljaška
Na jaře 1992 dorazil do Aljašky. Chtěl žít sám v divočině, lovit, sbírat potravu a dokázat si, že člověk nepotřebuje nic víc než vlastní schopnosti. Místní ho varovali, že podmínky jsou tvrdé a nevyzpytatelné. Neměl podrobnou mapu ani hlubší zkušenosti s přežíváním v subarktickém prostředí. Přesto vyrazil.
Usadil se v opuštěném autobuse nedaleko řeky Teklanika. Rezavý vrak se stal jeho útočištěm. První týdny byly plné nadšení. Lovil drobnou zvěř, sbíral rostliny a zapisoval si myšlenky do deníku. Na fotografiích z té doby působí šťastně a vyrovnaně. Jako by konečně našel to, co hledal.
Když příroda přestane být romantická
S postupujícím létem začaly problémy. Zásoby potravy ubývaly, lov nebyl vždy úspěšný a tělo sláblo. Řeka, kterou na jaře přešel relativně snadno, se kvůli tání změnila v rozvodněný proud a odřízla mu cestu zpět k civilizaci. McCandless si uvědomil, že není jen hostem přírody, ale jejím rukojmím.
Jeho deníkové zápisy se zkracovaly. Nadšení vystřídala únava a hlad. Odborníci se dodnes přou, zda zemřel čistě na vyhladovění, nebo k jeho smrti přispěla otrava z planých rostlin, které konzumoval. Jisté je, že jeho organismus byl extrémně oslabený a bez pomoci neměl šanci přežít.
Smrt v tichu lesa
V září 1992 objevili jeho tělo lovci. Vážil přibližně třicet kilogramů. V autobuse zůstaly jeho věci, fotografie i zápisky. Jedna z vět, kterou si poznamenal krátce před smrtí, se stala symbolem celého příběhu. Štěstí je skutečné jen tehdy, když se sdílí. Slova muže, který odešel od lidí, aby pochopil hodnotu jejich přítomnosti.
Rezavý vrak uprostřed aljašské divočiny se proměnil v poutní místo, kam mířily stovky obdivovatelů jeho příběhu.
Jak vznikla legenda
O jeho osudu napsal novinář a spisovatel Jon Krakauer knihu Into the Wild, která se stala bestsellerem a vyvolala celosvětovou debatu. V roce 2007 vznikl film Into the Wild v režii Sean Penn, který z McCandlesse definitivně udělal symbol moderního poutníka.
Autobus, v němž zemřel, se stal poutním místem. Lidé riskovali život při pokusu dostat se k němu přes nebezpečnou řeku. Někteří při tom skutečně zahynuli. V roce 2020 byl proto autobus z oblasti odvezen, aby se předešlo dalším tragédiím.
Hrdina, nebo varování
Příběh Christophera McCandlesse dodnes rozděluje veřejnost. Pro jedny je důkazem odvahy opustit falešné jistoty a hledat smysl života mimo systém. Pro druhé je příkladem nezodpovědného idealismu, který ignoroval realitu a skončil zbytečnou smrtí.
Možná je pravda někde mezi. Byl to mladý muž, který chtěl žít autenticky a bez kompromisů. Zároveň podcenil sílu přírody a přecenil vlastní schopnosti. Jeho osud nás fascinuje právě proto, že v něm vidíme kus sebe. Touhu odejít, začít znovu a zjistit, kdo jsme, když nám zůstane jen ticho, prostor a vlastní myšlenky.
Zdroje:
https://www.stoplusjednicka.cz/pribeh-chrise-mccandlesse-cesta-napric-amerikou-az-do-nitra-aljasky
https://www.stoplusjednicka.cz/pribeh-chrise-mccandlesse-autobus-v-nitru-divociny
https://udalostiextra.cz/magazin/ztraceny-v-divocine-tragicky-pribeh-chrise-mccandlesse-muz-ktery-zemrel-v-opustenem-autobuse-na-aljasce/50502/
https://www.e15.cz/magazin/christopher-mccandless-hranice-dobrodruzstvi-a-silenstvi-1295936
