Článek
Zlato, které zabíjelo ještě dřív, než bylo nalezeno
Eldorádo má na svědomí víc mrtvých než většina skutečných bitev. Neexistují přesná čísla, ale historici mluví o stovkách až tisících obětí, které zahynuly při výpravách do jihoamerické džungle. Muži umírali na malárii, úplavici, hlad, vyčerpání a šílenství. Někteří byli zabiti při střetech s domorodci, jiní se navzájem povraždili, když se výpravy rozpadly.
A to všechno kvůli městu, které nikdo nikdy neviděl. Touha po zlatě byla silnější než strach. Silnější než rozum. A často i silnější než pud sebezáchovy. Eldorádo slibovalo bohatství, které mělo změnit život jedné výpravy a celé Evropy. Stačilo ho najít.
Jak se z jednoho muže stal zlatý kontinent
Původ legendy je téměř banální. V oblasti dnešní Kolumbie probíhal rituál kmene Muisců, při němž byl nový vládce potřen pryskyřicí a posypán zlatým prachem. Na voru vplul doprostřed jezera Guatavita a zlato smyl do vody jako oběť bohům. Říkalo se mu El Dorado, Pozlacený.
Evropané si z příběhu vzali jen to, co chtěli slyšet. Z pozlaceného muže se stalo zlaté město. Z města celé království. A z království místo, kde má zlato cenu kamení. Fantazie pracovala rychleji než realita a Eldorádo se zrodilo jako legenda, která už nešla zastavit.
Mýtické Eldorádo pronásleduje lidskou představivost po staletí a dodnes láká hledače pokladů z celého světa.
Výpravy, které mizely beze stopy
Conquistadoři vyráželi do pralesa s mapami plnými bílých míst a hlavami plnými snů. Často bez znalosti terénu, klimatu i místních kmenů. Džungle je ale nemilosrdná. Koně hynuli, zbraně rezavěly, zásoby se tenčily. Muži slábli a propadali paranoie.
Dochovaly se zprávy o výpravách, které se rozpadly na kusy, o velitelích zavražděných vlastními lidmi a o kanibalismu jako posledním zoufalém řešení. Někteří přeživší tvrdili, že Eldorádo viděli, jiní, že byli blízko. Důkaz ale nikdo nepředložil, zato mrtvých přibývalo.
Eldorádo se vždycky posunulo o kus dál
Jedna věc byla na Eldorádu zvláštní. Nikdy neleželo tam, kde ho někdo hledal. Když výprava selhala, legenda se nezhroutila. Město se prostě přesunulo. O pár set kilometrů dál. Hlouběji do pralesa. Tam, kam se ještě nikdo neodvážil.
Kartografové ho přesto kreslili na map. Eldorádo mělo tvar, jméno i polohu. Čím méně informací existovalo, tím pevněji legenda držela. Prázdná místa na mapách byla ideálním útočištěm pro zlatý sen.
Sláva, která ničila i své hrdiny
Eldorádo nepohlcovalo jen bezejmenné vojáky. Gonzalo Pizarro, bratr slavného dobyvatele Inků, obětoval výpravě vše a skončil poražený. Sir Walter Raleigh zasvětil Eldorádu roky života, psal o něm knihy a přesvědčoval krále, že město existuje. Nikdy ho nenašel. Nakonec byl popraven. Čím víc lidé Eldorádu obětovali, tím méně si mohli dovolit připustit, že jde o mýtus. Přiznat pravdu by znamenalo připustit, že všechny ty smrti byly zbytečné.
Jezero plné zlata a prázdných nadějí
Jezero Guatavita bylo částečně vypuštěno v naději, že na jeho dně leží pohádkové bohatství. Zlaté předměty byly nalezeny. Město nikoli. Pro někoho důkaz, že legenda má reálný základ. Pro jiné poslední varování, že Eldorádo je jen nafouknutý mýtus. Ale ani to nestačilo. Zlato nalezené na dně jezera spíš přiživilo další hledání, než aby ho ukončilo.
Možná Eldorádo nikdy nikdo nenašel. Zatím. Historie zná jen to, co bylo dokázáno, ne to, čemu lidé věřili. A víra byla vždycky silnější než fakta. Eldorádo tak klidně může dál žít. Ne jako bod na mapě, ale jako možnost, že někde existuje víc, než co máme před očima. A každý má právo věřit tomu, co mu dává smysl.
Zlato lidé hledají odnepaměti. Nejednomu se tato honba stala osudnou.
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/existovalo-el-dorado-_200507112326_mkopp
https://www.terrahunt.cz/blog/existovalo-bajne-mesto-el-dorado
https://www.nationalgeographic.cz/historie/eldorado-pravdivy-pribeh-pozlaceny-muz-andy/?
https://www.britannica.com/topic/Eldorado-legendary-country
