Článek
Nový rok jako velké očekávání
Nový rok má zvláštní atmosféru, která se každý rok opakuje skoro stejně. Společnost ho bere jako symbolický start, jako pomyslnou čáru, za kterou by mělo všechno začít znovu a lépe. Najednou se mluví o změnách, cílech, snech a plánech a mezi řádky se objevuje pocit, že zůstat stejný je málo, že by se člověk měl posunout, vyrůst nebo se alespoň viditelně zlepšit.
Jenže realita bývá mnohem prostší a méně slavnostní. První lednové ráno vstáváte do stejného života, se stejnými starostmi, stejným tělem i hlavou plnou myšlenek, které se přes noc nikam neztratily. Neprobudíte se jako jiný člověk a svět kolem Vás se nijak zásadně nezměnil. Právě tady často vzniká první frustrace, protože očekávání jsou obrovská, zatímco skutečnost zůstává obyčejná a neokázalá.
Proč nás novoroční předsevzetí tak vyčerpávají
Novoroční předsevzetí mají v jádru dobrý úmysl. Vycházejí z touhy po změně, po zlepšení a po pocitu, že náš život má nějaký směr. Problém nastává ve chvíli, kdy se z této touhy stane povinnost, kterou na sebe klademe spíš proto, že se to očekává, než proto, že to opravdu cítíme.
Najednou si na sebe naložíte několik cílů najednou. Chcete změnit stravu, začít cvičit, zlepšit vztahy, být klidnější, úspěšnější a výkonnější, ideálně všechno v jednom balíčku a bez větších výkyvů. Jenže takový plán většinou nepočítá s realitou běžného života, s únavou, chybami ani se dny, kdy se prostě nedaří. Když pak přijde realita, energie rychle opadne, tempo se ukáže jako neudržitelné a místo radosti ze snahy nastoupí pocit viny. Ne proto, že byste selhali, ale proto, že jste si stanovili plán, který nemohl dlouhodobě fungovat.
Největší chyba je začít na sebe tlačit
Jednou z největších pastí nového roku je tlak, který na sebe vyvíjíme, ať už vědomě nebo pod vlivem okolí. Vzniká pocit, že když nezačnete hned, už je pozdě, že když polevíte, jste slabí, a že když to vzdáte, znamená to osobní selhání.
Jenže člověk není stroj, který jede stále na stejný výkon. Má období, kdy zvládne hodně, a období, kdy sotva drží pohromadě a funguje jen ze setrvačnosti. Plány, které s těmito výkyvy nepočítají, jsou odsouzené k tomu, že se dříve nebo později rozpadnou. Změna, která má vydržet, nemůže stát na sebezapření a neustálém nátlaku. Potřebuje prostor, čas a určitou míru pochopení. Jinak se velmi rychle promění v další zdroj stresu místo toho, aby byla oporou.
Jak prožíváte konec roku vy?
Cíl versus směr
Mezi cílem a směrem je zásadní rozdíl, který se v novoročních plánech často přehlíží. Cíl je konkrétní, jasně ohraničený a poměrně tvrdý. Buď ho splníte, nebo ne. Směr je oproti tomu otevřenější a pružnější, protože dovoluje zpomalit, zastavit se nebo dokonce změnit cestu, aniž byste měli pocit, že jste všechno pokazili. Směr Vás netrestá za to, že jste jen člověk, a právě proto má větší šanci Vás provázet déle než několik týdnů.
Cíl Vás nutí něco dokázat. Směr Vám dává možnost se postupně posouvat.
Nechci zhubnout konkrétní číslo, chci se cítit líp ve vlastním těle.
Nechci být dokonale produktivní, chci mít v životě víc klidu.
Nechci změnit celý život, chci, aby se mi v něm lépe dýchalo.
Sociální sítě jako lednový katalyzátor stresu
V lednu hrají sociální sítě v celém tom tlaku výraznou roli. Jsou plné nadšení, čistých začátků, motivačních citátů a optimismu, který může snadno vyvolat dojem, že všichni ostatní přesně vědí, co dělají, kam směřují a jak to zvládnou.
Jenže to je jen pečlivě vybraný výřez reality. Nevidíte pochybnosti, únavu ani dny, kdy se nic nedaří a kdy motivace zmizí stejně rychle, jako se objevila. Přesto se s tímto obrazem srovnáváte a hodnotíte podle něj vlastní život. Váš nový rok ale nemusí být vidět. Nemusí být fotogenický ani inspirativní pro ostatní. Stačí, když bude zvládnutelný pro Vás.
Když to vzdáte, neznamená to prohru
Velkým tabu novoročních předsevzetí je vzdání se, které se často automaticky považuje za selhání charakteru. Ve skutečnosti však velmi často znamená jen to, že jste si naložili víc, než bylo možné dlouhodobě unést. Někdy byl cíl správný, ale čas špatný. Jindy byla myšlenka dobrá, ale forma příliš tvrdá. A někdy prostě potřebujete zpomalit, aniž by to znamenalo, že jste prohráli. Vzdát se neznamená selhat, ale reagovat na realitu, ve které se právě nacházíte.
Nový začátek není jen v lednu
Jedna z největších lží nového roku spočívá v představě, že existuje jen jedno správné datum pro změnu. Ve skutečnosti můžete začít kdykoli, v únoru, v květnu nebo v obyčejný úterek, kdy si prostě řeknete, že dnes to zkusíte o trochu jinak. Každý den, kdy se rozhodnete k sobě chovat o něco líp, je malým novým začátkem, bez ohledu na to, co říká kalendář.
Možná stačí jediné předsevzetí
Možná vůbec nepotřebujete dlouhý seznam cílů a plánů. Možná stačí jedno jediné rozhodnutí, a to nebýt na sebe krutí, netrestat se za únavu a nesrovnávat se s cizími životy, které vidíte jen zvenku. Nemusíte být lepší verzí sebe sama. Úplně stačí být verzí, která to zvládne, se všemi chybami, pauzami i pochybnostmi, které k životu patří.
Nový rok nemusí bolet
Nový rok nemusí být velký, dokonalý ani přelomový. Nemusí přinést zásadní proměnu ani jasné odpovědi. Stačí, když bude o něco klidnější než ten minulý. A pokud se Vám podaří projít jím bez toho, abyste se z vlastních očekávání sesypali, pak jste uspěli mnohem víc, než se na první pohled zdá.
Zdroje:
https://www.schoolpressclub.com/clanky/54535-jak-si-udrzet-novorocni-predsevzeti-a-nezblaznit-se
https://www.nationalgeographic.cz/specialy/novorocni-predsevzeti/
https://www.dumazahrada.cz/domacnost/predsevzeti-jak-zmenit-svuj-zivot-a-nezblaznit-se-pritom/
https://www.dhaara.cz/blog/7-tipu-jak-si-udrzet-novorocni-predsevzeti/
