Jana z Arku: Příběh plný zázraků, hrdinství a zrady

Jana z Arku se narodila 6. ledna 1412, ale nepocházela z Arku, jak se u jejího jména uvádí, ale z malé francouzské vesnice Domrémy. Od třinácti let slýchala hlasy, které jí říkaly, aby řádně chodila do kostela, poctivě se modlila a byla poslušná. Ke zpovědi chodila i pětkrát denně, protože si myslela, že zhřešit může i pouhou myšlenkou.

Když dosáhla sedmnácti let věku, nakázali jí svatá Markéta, svatá Kateřina a archanděl Michael, aby z Francie vyhnala krvelačné Angličany a pomohla dosadit mladého dauphina Karla- právoplatného následníka na francouzský trůn.

Nejprve si nevěřila a oponovala, jak by se ona, mladá nevzdělaná dívka, vůbec mohla dostat k dauphinovi. Jak by to mohla dokázat? Na to jí hlasy odpověděly, že si ji vybral Bůh a oni povedou její kroky na cestě k vítězství. Jako důkaz, že jí byl určen tento osud posloužil i meč, který našla na louce ve vysoké trávě.

V květnu 1428 Jana odcestovala se svým strýcem do městečka Vaucouleurs. Hlasy v hlavě ji totiž přesvědčily, že tamní kapitán francouzské posádky Robert de Baudricourt pomůže dopravit její poselství samotnému následovníkovi francouzského trůnu. Baudricourt ji však výsměšně a s opovržením odmítl, ale Jana byla o svém poslání přesvědčená a nedala se odbýt.

Tamější kněz mladou ženu vyzkoušel, aby zjistil, zda ji neovládají démonické síly. Jana v testu duchovní čistoty obstála, a tak Baudricourt souhlasil, že jí poskytne ochranu při putování do Chinonu, kde se budoucí král Karel ukrýval.

V té době už Jana nepřipomínala ženu. Ostříhala si své dlouhé tmavé vlasy, oblékla jezdecké kalhoty, mužskou výzbroj a za pasem měla meč. Něco takového bylo v té době u něžného pohlaví nemyslitelné.

Po příjezdu do Chinonu odmítal dauphin Karel dlouhé týdny Janu přijmout. Nevěřil, že k ní promlouvají hlasy svatých a že právě ona, prostá dívka, by dokázala zachránit Francii.

Proto si na ni Karel připravil léčku. Než pro Pannu Janu poslal, převlékl se do obyčejných šatů a schoval se mezi poddané. Jana neznala jeho podobu, ale bez jediného zaváhání tuto lest prokoukla a před budoucím králem, který čeká na svůj trůn, poklekla. Ani pak však neměla vyhráno. Vyslýchaly ji sbory kněží a podrobovaly ji důkladným duchovním, ale i fyzickým testům. Její panenství bylo potvrzeno a arcibiskup ji shledal silně věřící, cnostnou a oddanou Bohu.

Po dlouhých týdnech úpěnlivého snažení dostala Jana malé vojsko, se kterým se chystala osvobodit Orleáns. Jela v první linii a v ruce držela prapor, na který si nechala vyšít květy lilie a slova Jesus Maria.

Klíčovým vítězstvím pro ni bylo dobytí pevnosti Tourelles, kde došlo k zatím nejkrvavějšímu střetu. Tam se také odehrála slavná scéna, kdy Janě pronikl brněním mezi krkem a ramenem šíp z kuše. Francouzská armáda znejistěla, kdežto Angličané, když viděli, jak ustupující vojska odnášejí zkrvavenou dívku z bojiště, propukli v hlasitý jásot. Národní hrdinka Francie však odmítla odpočívat, natož se vzdát. Jakmile jí hlubokou ránu ošetřili, vrátila se do bojové vřavy a znovu poháněla své jednotky vpřed. Ještě téhož dne byl Orleáns dobyt a jednalo se o neuvěřitelný úspěch, v než nikdo zprvu nevěřil.

Dne 17. července 1429 proběhla v Remeši slavnostní korunovace dauphina Karla na Karla VII. Ten odpustil Janině rodné vesnici Domrémy jako znamení vděčnosti navždy placení daní. Lid Pannu Janu miloval a po celé zemi se prodávaly medailonky s její podobiznou. Její charisma však začalo být překážkou, lid ji uctíval a zbožňoval, kouzlem své osobnosti zastiňovala samotného krále.

Dostávala proto stále méně důležité, ale o to víc nebezpečné úkoly. Při útoku na Paříž v září roku 1430, kdy marně čekala na posily od krále, byla zajata Burgunďany, kteří byli spojenci Anglie.

Věřila, že za ní Karel VII. zaplatí výkupné, ale ten se zachoval jako zbabělec a nechal hrdinku Francie na pospas svému osudu.

Ve vězení se Jana se pokusila o sebevraždu a při jedné z procházek v nestřeženém okamžiku vyběhla na věž a vrhla se dolů z výšky 25 metrů. Její pád zbrzdily stromy, keře i šikmý sráz, po kterém sklouzla. Utrpěla pouze několik šrámů a měla slabý otřes mozku. Později vypověděla, že jí tento čin hlasy vyčetly, ale stále opakovaly, ať nemá strach, že Ježíš spasí její duši.

Když ji však Burgunďané prodali Angličanům, její osud byl zpečetěn. Celý rok byla vězněna a podrobována nekonečným výslechům. Díky politickým okolnostem bylo nevyhnutelné, aby zbožnou dívku nakonec obvinili z čarodějnictví, kacířství a převlékání se za muže.

Janu z Arku, svatou Pannu orleánskou tak 30. května 1431 upálili na hranici jako kacířku ve věku devatenácti let.

Jeden z nejpodrobněji doložených středověkých procesů byl prohlášen za justiční omyl pouhý týden po její smrti, ale teprve 18. dubna 1909 byla v chrámu svatého Petra v Římě blahořečena. Svatořečena byla až 16. května 1920 v Římě.

https://janazarku.cz/category/johanka_z_arku/

https://archive.joan-of-arc.org/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jana_z_Arku

https://www.britannica.com/biography/Saint-Joan-of-Arc/Capture-trial-and-execution