Článek
Hudební zázrak z Litomyšle
Bedřich Smetana se narodil 2. března 1824 ve východočeské Litomyšli jako jedenácté dítě sládka Františka Smetany. V té době ještě netušil, že jednou promění českou hudbu k nepoznání. Už v dětství byl zázračně nadaný. V šesti letech veřejně vystupoval jako klavírista, ve dvanácti složil první skladby.
Jeho rodina však nepatřila mezi elitu. Smetana se k hudbě doslova probojoval. V Praze ho nejdřív nepřijali na konzervatoř, musel studovat soukromě a živit se jako učitel hudby. Jeho styl byl zprvu silně ovlivněn romantiky jako Liszt nebo Chopin. Ale v sobě nosil něco víc, a to touhu po národní hudbě, která bude mluvit česky.
Cesta ke slávě vedla přes bolest
V roce 1848, během revolučního roku, se Smetana jasně postavil na stranu českého národního hnutí. Založil hudební ústav, vedl koncerty, a začal se profilovat jako autor s vlastním hlasem. Sice se oženil s krásnou Kateřinou Kolářovou, ale štěstí netrvalo dlouho. Z jejich čtyř dcer tři zemřely velmi brzy, a Kateřina podlehla tuberkulóze v roce 1859. Smetana ztratil nejen ženu, ale i víru ve spravedlnost světa. A přesto složil největší díla až poté.
Přelom nastal v roce 1866, kdy měl premiéru jeho operní trhák Prodaná nevěsta. Smetana se tím katapultoval do čela české hudby. Lidé ho milovali, stal se šéfem Prozatímního divadla. Jenže právě v tomto období se začaly ozývat první symptomy nemoci, která ho připraví o všechno, o sluch, důstojnost, i život.
Varovné signály: když tělo šeptá a nikdo neslyší
Už kolem roku 1872 začal Smetana pociťovat zvláštní problémy. Pískání v uších, bolesti hlavy, neklid. Tehdy tomu nikdo nepřikládal velkou váhu. O tinnitus (hučení nebo pískání v uších) se tehdy vědělo málo. Až v říjnu 1874 nastal zlom: během pouhých několika týdnů přišel o sluch úplně.
Smetana sám napsal do deníku: „Od 20. října náhle a bez příčiny ohluchl jsem na levé ucho, na pravém slyším toliko nepříjemné pískání, které se nikdy nepřeruší.“
Hudebník, který žil pro tóny, se ocitl v naprosté tiché pasti. Představ si ten paradox: mít v hlavě celý orchestr a přitom neslyšet ani ticho.
Co za tím stálo? Tajemství jménem syfilis
Dnes už máme téměř jistotu, co Smetanovu hluchotu způsobilo: pokročilá syfilis. Jde o pohlavně přenosnou nemoc způsobenou bakterií Treponema pallidum. Ta se v těle dlouho skrývá, ale po letech napadá nervový systém, mozek a smyslové orgány.
V posledním stadiu, tzv. neurosyfilis, způsobuje demenci, paranoiu, psychózy, poruchy rovnováhy, ochrnutí… a často právě hluchotu.
Je děsivé, že tehdejší léčba zahrnovala rtuťové přípravky a koupele. Léčba byla bolestivá, neúčinná a často samotná rtuť způsobila další poškození. Smetana byl pod dohledem lékařů, ale ti netušili, co se v jeho těle odehrává.
Hluchý skladatel, který slyšel víc než jiní
Ztráta sluchu Smetanu zlomila, ale jen na chvíli. V roce 1874 opustil vedení divadla a uchýlil se do ústraní. Tam začal pracovat na cyklu symfonických básní Má vlast. A právě v tichu vytvořil Vltavu, Šárku, Blaník i Tábor. Jsou to nesmrtelná díla, která dnes patří k tomu nejkrásnějšímu, co kdy česká hudba nabídla.
Skládal podle vnitřního sluchu. Představoval si tóny, slyšel melodie „v hlavě“. To, co jiní potřebují slyšet zvenčí, on slyšel uvnitř. Hudba se mu stala vizí, pamětí i jediným jazykem, který ještě mohl použít.
Psychický rozpad: Konečná fáze nemoci
Syfilis se ale nezastavila u sluchu. Postupně pronikla do jeho mozku. Smetana začal trpět halucinacemi, ztrácel kontakt s realitou. Dopisy z té doby jsou zmatené, někdy oslovoval mrtvé. Měl výbuchy vzteku, mluvil sám k sobě, ztrácel kontrolu nad tělem.
Rodina už ho nezvládala. V dubnu 1884 byl hospitalizován v psychiatrické léčebně v ústavu Kateřinky v Praze. Zemřel 12. května 1884. Pitva potvrdila zničený mozek a typický následek neurosyfilis.
Bylo mu jen 60 let.
Odkaz, který ticho neumlčelo
Smetana nikdy neslyšel závěrečný potlesk za svá největší díla. A přesto zanechal odkaz, který dodnes rozechvívá srdce. Jeho hudba není jen krásná, je dramatická, bojující, osudová. Je jako on sám: zmučená, ale nezlomená.
Má vlast se dodnes hraje při zahájení Pražského jara. Je to víc než hudba. Je to důkaz, že i když všechno ztichne, vnitřní hlas může dál zpívat.
Zajímavosti na závěr:
- Smetana trpěl nepřetržitým pískáním v uších, což ho málem přivedlo k šílenství.
- Na konci života prý nesrozumitelně brumlal, často nahlas zpíval tóny, které měl v hlavě.
- Měl dvě manželky – první, Kateřina, zemřela, druhou se stala Barbora Ferdinandiová.
- Oproti Dvořákovi, který se dočkal slávy i v Americe, Smetana zemřel v ústraní a opovrhovaný částí české hudební scény, protože někteří ho považovali za „příliš radikálního“.
- Přes hluchotu stále hrál na klavír, ačkoliv už se neorientoval podle sluchu, ale hmatu.
Bedřich Smetana nebyl jen ohluchlý skladatel. Byl to vizionář, který slyšel svět jinak. V tichu, v bolesti, ve vzpomínkách. Jeho osud není tragický tím, že ohluchl, ale tím, že svět neslyšel jeho vnitřní utrpení. A přesto nám zanechal hudbu, která promlouvá dodnes. Do našich uší, ale hlavně do srdcí.
https://plus.rozhlas.cz/nas-nejcestejsi-skladatel-bedrich-smetana-psal-sve-studentske-deniky-nemecky-9008373
https://www.irozhlas.cz/kultura/hudba/bedrich-smetana-200-let-zajimavosti-dila_2403021347_ako
https://edu.ceskatelevize.cz/video/3595-bedrich-smetana
