Článek
Na konci devatenáctého století byla novinařina světem mužů. Ženy měly v redakcích své pevně vymezené místo u témat, která nikoho příliš nepobuřovala. Mladá Elizabeth Jane Cochranová, známá pod pseudonymem Nellie Bly, se však s takovou rolí odmítla smířit. Nechtěla psát jen o domácnosti a módě. Rozhodla se vstoupit do prostoru, kde šlo o skutečný život, skutečné utrpení a skutečné bezpráví. Věřila totiž, že novinář má povinnost nejen informovat, ale také odhalovat to, co má zůstat skryto.
Mise, která neměla obdoby
Když nastoupila do redakce deníku New York World, který vedl vydavatel Joseph Pulitzer, dostala nabídku, jaká se neodmítá, i když zavání nebezpečím. Měla předstírat duševní chorobu a nechat se zavřít do ženského ústavu pro choromyslné na Blackwellově ostrově. Jejím úkolem bylo přinést svědectví přímo zevnitř. Znamenalo to riskovat vlastní svobodu i zdraví v systému, který byl znám svou krutostí a lhostejností.
Aby byla přesvědčivá, několik dní nespala. Trénovala prázdný pohled, mluvila zmateně a tvrdila, že si nepamatuje základní věci o svém životě. Nakonec byla zatčena, podrobena lékařskému vyšetření a bez větších pochybností prohlášena za šílenou. Děsivě to ukazovalo, jak snadné bylo v tehdejší době označit člověka za nepříčetného a zbavit ho svobody bez skutečných důkazů.
Peklo za zdmi ústavu
Jakmile se za ní zavřely těžké dveře ústavu, ocitla se ve světě chladu, hladu a ponižování, kde pacientky podstupovaly ledové koupele bez ohledu na zdravotní stav. Seděly celé hodiny bez pohybu na tvrdých lavicích, dostávaly zkažené jídlo a byly trestány za jakýkoli náznak odporu. Mnohé z nich přitom nebyly duševně nemocné. Byly jen chudé, opuštěné nebo jazykově nevybavené přistěhovalkyně, které se nedokázaly bránit. Léčebna se tak stávala spíše vězením pro nepohodlné než místem skutečné léčby.
Největší hrůzou však nebylo jen fyzické utrpení, ale vědomí, že kdyby o jejím plánu nevěděla redakce, mohla by zde zůstat neomezeně dlouho, protože čím rozumněji se chovala, tím více to personál vykládal jako další příznak nemoci, a tento začarovaný kruh dokazoval, jak snadno mohl člověk v systému zmizet.
Reportáž, která otřásla Amerikou
Po deseti dnech byla na zásah novin konečně propuštěna. Okamžitě začala sepisovat své zážitky. Ty vyšly nejprve jako novinová série a později knižně pod názvem Ten Days in a Mad-House. Veřejnost reagovala šokem a pobouřením. Následovalo oficiální vyšetřování a zvýšení financí pro péči o duševně nemocné. Postupně přišly také reformy, které by bez její odvahy pravděpodobně nikdy nevznikly. Teprve konkrétní svědectví zevnitř totiž dokázalo zlomit lhostejnost úřadů.
Žena, která překonala hranice
Nellie Bly se však nespokojila s jediným velkým odhalením. Brzy hledala další výzvu a inspiroval ji slavný román Cesta kolem světa za 80 dní od spisovatele Jules Verne. Rozhodla se dokázat, že literární dobrodružství lze překonat i ve skutečném životě, a vydala se na cestu kolem světa s cílem pokořit rekord fiktivního hrdiny.
Její odvážná výprava skončila triumfem. Svět objela za pouhých dvaasedmdesát dní a okamžitě se stala mezinárodní senzací. Svým výkonem zároveň jasně ukázala, že odvaha, inteligence i vytrvalost nejsou otázkou pohlaví, ale síly charakteru.
Její desetidenní pobyt v ústavu však zůstává nejsilnějším symbolem celé její kariéry. Ukazuje, že novinář může vstoupit do temnoty, riskovat vlastní bezpečí a vrátit se s pravdou, která dokáže změnit společnost. Právě v tom spočívá odkaz ženy, která se nechala dobrovolně zavřít do blázince a jen díky předem připravenému plánu se z něj vůbec dostala zpět. Dokázala tak, že pravda vyslovená nahlas může změnit společnost.
https://www.britannica.com/biography/Nellie-Bly
https://www.stoplusjednicka.cz/prvni-investigativni-novinarka-nellie-bly-se-kvuli-reportazi-nechala-zavrit-do-blazince
https://www.womenshistory.org/education-resources/biographies/nellie-bly-0
https://blogs.loc.gov/headlinesandheroes/2022/11/nellie-bly-blackwells-island/
