Článek
Psychopatie a vražedný mozek: Anatomie zla
Sérioví vrazi nás děsí i fascinují od Hannibala Lectera po Teda Bundyho. Média z nich dělají monstra, ale co na to psychologie? Opravdu se s tímhle člověk narodí? Nebo ho stvoří prostředí? A jak se pozná psychopat?
Psychologie sériových vrahů je obor na pomezí vědy, trestního práva i filozofie dobra a zla. Odpovědi nejsou jednoduché, ale mnohé už víme.
1. Co je sériový vrah?
Sériový vrah je definován jako pachatel, který spáchá alespoň tři vraždy, obvykle s chladným odstupem mezi jednotlivými činy. Motivem nebývá zisk, ale vnitřní touha, kdy mu zabíjení přináší pocit moci, kontroly nebo uvolnění.
Většinou jde o muže (v 85–90 % případů), kteří často působí nenápadně. Někteří mají vyšší IQ, jiní jsou zcela průměrní. Mnozí působí charismaticky a právě to z nich dělá ještě nebezpečnější predátory.
2. Psychopatie a antisociální porucha
Ne všichni sérioví vrazi jsou psychopati, a ne všichni psychopati vraždí. Ale mezi těmito skupinami bývá silný překryv. Psychopat trpí poruchou osobnosti, která se vyznačuje:
- absencí empatie,
- neschopností cítit vinu,
- manipulativním chováním,
- povrchním šarmem,
- emoční plochostí.
Tito lidé neprožívají emoce tak jako běžní jedinci. I když pláčou nebo se smějí, často jde o naučené reakce, nikoli skutečný prožitek.
3. Co formuje psychopata?
Zrod psychopata není nikdy dílem jednoho faktoru. Vědci mluví o bio-psycho-sociálním trojúhelníku:
a) Genetika
Dědičnost hraje roli. Například poruchy v genech zodpovědných za regulaci serotoninu (např. gen MAOA) byly nalezeny u mnoha agresivních pachatelů.
b) Mozkové abnormality
Skeny mozků psychopatů ukazují sníženou aktivitu v amygdale (centrum emocí a strachu) a prefrontálním kortexu (sebekontrola, morální úsudek).
c) Trauma a dětství
Dětství většiny sériových vrahů je temné:
- týrání,
- zanedbávání,
- sexuální zneužívání,
- nepřítomní nebo násilní rodiče.
Podle FBI se u mnoha pachatelů objevuje tzv. McDonaldova triáda:
- krutost ke zvířatům,
- noční pomočování,
- žhářství (v dětství).
Není to absolutní pravidlo, ale varovný signál.
Richard Ramirez byl pověstný zápachem z úst. Vraždění si užíval.
4. Motivace vraždy: Moc, sex, pomsta
Neexistuje „typický“ vrah, ale existují typy motivace:
- Lust murderer: Zabíjení přináší sexuální uspokojení (např. Jeffrey Dahmer).
- Power/control killer: Vrah touží ovládat oběť (Ted Bundy, Dennis Rader).
- Mission-oriented killer: „Očistná“ motivace – zabíjí například prostitutky (Jack Rozparovač).
- Visionary killer: Hlasy, bludy – často duševní nemoc (David Berkowitz).
Někteří se považují za „spravedlivé“ nebo „vyvolené“ a oběti si vybírají podle přesného klíče.
5. Případy, které šokovaly svět
- Ted Bundy – charismatický student práv, zabil přes 30 žen. Vypadal jako ideální přítel, přitom byl obludným nekrofilem. (viz. titulní obr.)
- Andrej Čikatilo – sovětský kanibal, zavraždil a znetvořil 52 lidí.
- Aileen Wuornosová – vzácná ženská sériová vražedkyně, která tvrdila, že zabíjela muže v sebeobraně.
- Ed Kemper – vrah, který zabíjel ženy a šil si z jejich kůže oblek.
- Richard Ramirez – „Noční mstitel“, posedlý satanismem, zabíjel náhodně.
6. Dá se psychopat poznat?
Někdy ano, ale pro jejich charisma bývají odhaleni až po spáchaných zločinech. Mezi známé varovné znaky patří:
- nadměrné lhaní bez důvodu,
- nedostatek strachu,
- krutost vůči zvířatům,
- šarm kombinovaný s prázdnotou,
- posedlost násilím nebo smrtí,
- manipulace a dvojí tvář.
Psychopat se ale může jevit jako ideální partner, kolega, soused. Až do chvíle, kdy se maska zhroutí.
7. Co nás na nich tak fascinuje?
Vznikají filmy, knihy, podcasty… Sérioví vrazi plní kulturu. Ale proč?
- Bezpečný strach – bojíme se, ale jsme v bezpečí.
- Morbidní zvědavost – chceme vědět, co se pokazilo.
- Zrcadlení extrému – konfrontujeme vlastní hranice.
V každém z nás je temná stránka, ale sériový vrah ji ukazuje naplno.
8. Lze psychopata vyléčit?
Krátká odpověď: Ne.
Psychopatická osobnost je velmi odolná vůči změně. Terapie často nefunguje, nebo dokonce zvyšuje schopnost manipulovat. Léčba se zaměřuje spíš na kontrolu chování než změnu osobnosti. Oni svůj stav nevnímají jako problém.
Do hlubin temné mysli
Zkoumat psychologii sériových vrahů je jako dívat se do černé díry lidské duše. Fascinující, děsivé a často bez jednoznačné odpovědi. Není to jen zlo jako z hororu. Je to spleť genetických dispozic, raného traumatu, zanedbaného dětství, zneužívání, deformovaných vztahů, poruch osobnosti i společenského selhání. Sériový vrah nevznikne přes noc. Formuje se léta, tiše, skrytě. Často za zavřenými dveřmi, v nevyslyšených voláních o pomoc, v pohledech, kterým nikdo nerozuměl.
Vědci i vyšetřovatelé se shodují: neexistuje „jeden recept“ na psychopata. I když určité vzorce chování, neurologické odlišnosti a emoční otupělost jsou typické, lidé nejsou stroje. Ne všichni psychopaté zabíjejí, a ne každý vrah je psychopat. Právě to činí jejich mysl tak nepolapitelnou. A současně tak důležitou k pochopení.
Porozumění těmto jedincům není o ospravedlňování jejich činů. Je to o snaze předejít dalším tragédiím. O hledání včasných signálů, o pomoci dětem v krizi, o budování společnosti, která dokáže včas zasáhnout tam, kde něco začíná být špatně. Každý sériový vrah totiž někdy býval dítětem a někde na té cestě, v tichu, byl možná prostor pro změnu.
https://casopis.wlyceum.cz/psychologie-seriovych-vrahu/
https://is.ambis.cz/th/b16wf/PLNY_TEXT.pdf
