Režisér Tim Burton: Disney ho vyhodil pro jeho temnotu, pak ho s prosíkem chtěl zpět

Tim Burton dnes patří mezi nejvýraznější a nejrozpoznatelnější filmové tvůrce na světě. Jeho filmy jsou plné podivných postav, černého humoru, gotické krásy a smutku, který je zároveň děsivý i poetický. Jenže za tímto geniálním tvůrcem nestojí pohádkový příběh o úspěchu, ale spíš život plný samoty, nepochopení, vnitřních démonů a konfliktů s Disneym, který ho nejdřív odmítl a později ho oslavoval jako legendu.

Tim Burton se narodil v Burbanku v Kalifornii, jen pár kilometrů od studií Disney. Zvenčí to vypadalo jako idylické předměstí s upravenými trávníky, stejnými domy a spokojenými rodinami. Pro malého Tima to ale bylo místo, kde se cítil jako cizinec.

Už jako dítě nebyl jako ostatní. Nezajímal ho sport, kolektivní hry ani běžné dětské zábavy. Místo toho trávil hodiny zavřený ve svém pokoji, kreslil podivné postavy, kostlivce, strašidla a bizarní tvory, kteří působili jako z jiného světa. Jeho rodiče byli praktičtí lidé, kteří pracovali pro místní úřady, a jeho fantazii moc nerozuměli. Ne že by mu ubližovali, ale prostě nechápali, proč je jejich syn tak zvláštní.

Burton později přiznal, že se jako dítě často cítil neviditelný. Ne proto, že by ho někdo ignoroval, ale proto, že měl pocit, že do světa kolem sebe nepatří. Zatímco ostatní děti snily o tom, že budou hasiči nebo astronauti, on snil o temných příbězích, monstrózních postavách a bizarních pohádkách.

Tato samota a pocit vykořenění se staly základem jeho tvorby. Většina jeho hrdinů jsou outsideri, podivíni, vyvrhelové nebo bytosti, které společnost odmítá. Střihoruký Edward, Jack Skellington nebo Beetlejuice nejsou jen filmové postavy, jsou odrazem Burtonova vlastního dětství.

Burtonův talent na kreslení byl nepopiratelný, a proto se dostal na prestižní uměleckou školu CalArts, kterou financoval Disney. Pro mladého umělce to byla zlatá brána do světa animace. Po studiích ho Disney skutečně zaměstnal jako animátora, což mělo být splnění jeho snu.

Jenže realita byla úplně jiná. Disney v té době prosazoval roztomilý, barevný a rodinný styl animace. Burtonovy kresby byly temné, pokřivené, melancholické a místy až znepokojivé. Vedení studia ho považovalo za podivína, který se nehodí do jejich systému. Často ho odsunuli na vedlejší projekty, které ho nebavily, jen aby měl co dělat.

Burton se cítil jako vězeň vlastní kreativity. Každý den chodil do práce s pocitem, že jeho talent tam nikdo nechce. Místo aby rozvíjel svůj jedinečný styl, musel se přizpůsobovat něčemu, co bylo úplným opakem jeho vidění světa. Později řekl, že se v Disneyho studiích cítil jako duch, který bloudí chodbami bez smyslu, bez uznání a bez budoucnosti. Toto období v něm zanechalo hlubokou stopu a ještě více posílilo jeho pocit odcizení.

Zlom přišel v roce 1984, kdy Burton natočil krátký hraný film Frankenweenie. Šlo o černohumorný a zároveň dojemný příběh o chlapci, který oživí svého mrtvého psa pomocí elektřiny. Film byl přesně takový, jaký byl Burton sám, temný, zvláštní, smutný, ale i plný srdce.

Disney byl z filmu naprosto zděšen. Vedení studia prohlásilo, že je příliš děsivý pro děti a že poškozuje rodinný obraz značky. Oficiálně Burtona nevyhodili na místě, ale jeho kariéra v Disney se prakticky zastavila. Přestali mu dávat jakékoliv smysluplné projekty a jeho pozice ve studiu se stala bezvýznamnou.

Pro Burtona to bylo zdrcující. Muž, který snil o animaci, byl nyní vytlačen ze studia, které mělo být jeho domovem. Mnozí by se v té chvíli vzdali, ale Burton se místo toho ještě více ponořil do své temné představivosti.

Tim Burton nikdy nebyl jen veselý, excentrický umělec. Celý život bojuje s depresemi a maniodepresivní poruchou, kterou sám otevřeně přiznal. Jeho nálady se často střídaly, někdy byl plný energie a nápadů, jindy se propadal do hlubokých stavů smutku a apatie.

Tato vnitřní temnota se odráží v jeho filmech. Jeho postavy nejsou jen bizarní, jsou také hluboce smutné a zranitelné. Střihoruký Edward touží po lásce, ale bojí se světa. Jack Skellington je unavený svou rolí krále Halloweenu a hledá smysl. Sweeney Todd je poháněn bolestí a pomstou.

Burton často říkal, že tvorba byla jeho způsobem, jak přežít. Místo aby své démony potlačoval, proměnil je v umění. Právě proto jeho filmy rezonují s lidmi, kteří se sami cítí jiní, osamělí nebo nepochopení.

V devadesátých letech se Burton setkal s hercem Johnnym Deppem, a jejich spolupráce se stala legendární. Depp hrál v mnoha jeho filmech, od Střihorukého Edwarda přes Alenku v říši divů až po Karlíka a továrnu na čokoládu.

Burton a Depp si rozuměli nejen profesně, ale i lidsky. Oba byli vyděděnci Hollywoodu, oba se cítili jiní než ostatní. Depp se dokonce stal kmotrem Burtonových dětí. Jejich přátelství bylo často v bulváru popisováno jako téměř bratrské pouto.

Osud má zvláštní smysl pro humor. Studio, které Burtona kdysi prakticky odepsalo, se k němu o mnoho let později vrátilo. V roce 2012 Disney vydal celovečerní animovanou verzi Frankenweenie, tentokrát už jako oficiální a respektovaný projekt.

Burton se tak symbolicky vrátil tam, odkud byl kdysi nepřímo vytlačen, ale už ne jako podivínský zaměstnanec, nýbrž jako uznávaný mistr filmu. Pro mnoho fanoušků to byl sladký moment zadostiučinění.

Tim Burton je důkazem, že i člověk, který nezapadá, může změnit svět. Jeho těžké dětství, deprese, konflikty s Disneym i pocit odcizení ho nezničily, ale formovaly. Z podivného kluka, který se cítil sám a nepochopený, vyrostl tvůrce, který dal hlas všem outsiderům, snílkům a lidem, kteří se cítí jiní.

A možná právě proto ho lidé tolik milují. Ne proto, že by byl dokonalý, ale proto, že je upřímný ve své ponurosti, zranitelnosti a jedinečnosti. Burton nám ukázal, že i v temnotě může být krása.

https://ceskepodcasty.cz/podcast/dvojka-1/pribehy-z-kalendare-reziser-tim-burton-jak-se-z-podivina-stal-mistr-podivna

https://www.culturesonar.com/tim-burton/?

https://ew.com/movies/tim-burton-disney-days-done-after-dumbo-remake/?

https://dailyutahchronicle.com/2024/11/10/the-evolution-of-tim-burton/