Článek
Co je spontánní vznícení člověka?
Samovznícení člověka je pseudovědecký koncept, podle kterého může dojít k vznícení živého (nebo čerstvě zesnulého) lidského těla bez zjevné vnější příčiny. Termín a myšlenku poprvé představil v roce 1746 Paul Rolli, člen Královské společnosti v Londýně, v článku pojednávajícím o záhadné smrti hraběnky Cornélie Zangari Bandi. Od té doby fascinuje nejen vědce, ale i spisovatele. K fenoménu se ve svých dílech obrátili například Herman Melville nebo Nikolaj Gogol. Nejslavnější literární případ ale pochází z pera Charlese Dickense, který v románu Bleak House nechal zemřít postavu pána Krooka, jehož tělo se beze stopy rozložilo v „hromadu popela na podlaze a tmavý mastný povlak na stěnách a stropě“. Dickens své pojetí vášnivě obhajoval s tím, že vychází z doložených případů.
Případ, který obletěl svět: Mary Hardy Reeser
Ze stovek zdokumentovaných případů je bezesporu nejznámější a nejlépe prozkoumaný ten, který se odehrál v červenci 1951 na Floridě. Jeho obětí byla 67letá vdova Mary Hardy Reeserová.
Večer 1. července 1951 byla Mary naposledy viděna svým synem a majitelkou domu, když se ukládala ke spánku v křesle. Měla na sobě noční košili a hedvábné černé pantofle a před spaním si vzala prášky na spaní. Kolem páté hodiny ranní probudil majitelku domu, Pansy Carpenterovou, zvláštní dutý zvuk, ale nic mimořádného nezpozorovala, jen slabý zápach kouře. Když se kolem osmé hodiny pokusila Mary doručit telegram, zjistila, že klika u dveří je nepříjemně horká.
To, co policie a hasiči v bytě našli, šokuje dodnes. V bytě se držel hustý kouř, ale aktivní oheň už nehořel. Maryino tělo bylo prakticky zcela zpopelněno. Na místě zůstala jen část její levé nohy, stále obutá v pantofli, část páteře a lebka, která se podle svědků podivně zmenšila. Křeslo, ve kterém seděla, zcela shořelo, okolní předměty však zůstaly téměř netknuté. Plastové předměty poblíž křesla byly zdeformované žárem, ale noviny ležící opodál byly nepoškozené. Elektrické hodiny v bytě se zastavily přesně ve 4:20.
Samovznícení zůstává záhadou, kterou vědci dosud nedokázali plně vysvětlit.
Vědci proti záhadě: Co je knotový efekt?
Tento mechanismus, známý jako knotový efekt (nebo také efekt svíčky), je dnes obecně přijímaným vědeckým vysvětlením pro většinu případů připomínajících spontánní vznícení. Princip je jednoduchý: lidské tělo obsahuje značné množství tuku, který je vysoce hořlavý. Oblečení oběti funguje jako knot, který nasává rozpuštěný tuk a umožňuje pomalé, ale vytrvalé hoření po dlouhé hodiny.
Tento efekt byl opakovaně prokázán experimenty, například na vepřové tkáni, která je lidské podobná. Pokusy ukázaly, že oheň hoří při relativně nízké teplotě (kolem 800 °C) a plameny jsou malé, takže se snadno nerozšíří do okolí. Tím se vysvětluje, proč místnost zůstává téměř nepoškozená, zatímco tělo je téměř zcela zničeno. Zbytky, které často zbývají (nohy, ruce), mají málo tuku, a proto neshoří.
Knotový efekt také objasňuje, proč byly oběťmi často starší, osaměle žijící a imobilní osoby, kuřáci nebo lidé pod vlivem alkoholu či léků, kteří nebyli schopni včas zareagovat.
Záhada, která přetrvává
Přestože věda nabízí racionální vysvětlení, fenomén spontánního vznícení dodnes vzbuzuje emoce. Důvodem je, že v některých detailech si vědci nejsou zcela jisti. Skeptici poukazují na to, že mnoho případů vykazuje anomálie, které knotový efekt zcela nevysvětluje. Například antropolog Wilton M. Krogman, který byl přizván k vyšetřování smrti Mary Reeserové, s jednoznačným závěrem FBI nesouhlasil. Jeho slova dodnes mrazí: „Nemohu pochopit tak dokonalou kremaci bez většího poškození samotného bytu. Považuji to za nejneuvěřitelnější věc, jakou jsem kdy viděl. Když to přehlížím, vlasy na mé šíji se ježí strachem“.
Krogman se podivoval zejména nad zmenšenou lebkou, která podle něj při běžném ohni spíše exploduje, než aby se scvrkla. I když později připustil možnost, že šlo o cizí zavinění s následnou likvidací těla, jeho počáteční reakce ukazuje, jak silný a tajemný dojem tyto případy zanechávají. I dnes se občas objeví nový případ, který je spojován se spontánním vznícením. Například v roce 2010 irský koroner označil smrt 76letého Michaela Fahertyho za spontánní vznícení, protože jeho tělo bylo silně popáleno, ale okolí nikoli.
Záhada přetrvává
Spontánní vznícení člověka patří do kategorie záhad, které mají sice racionální vysvětlení, přesto v nás zanechávají hluboký otisk. Věda říká jasně: ne, lidé nevzplanou sami od sebe. Místo toho se stávají oběťmi tragické souhry okolností, slabosti a vlastního těla, které se vlivem knotového efektu mění v hořící pochodeň.
Přesto, pokaždé, když si znovu přečteme příběh Mary Reeserové, těžko se zbavujeme pocitu, že v tom musí být něco víc. Možná právě tato nejistota, tento stín pochybnosti, dělá z fenoménu spontánního vznícení věčnou hádanku na pomezí vědy a tajemna. Je to připomínka toho, že příroda a naše vlastní těla v sobě skrývají víc otázek, než si chceme připustit.
https://www.earthdata.nasa.gov/topics/cryosphere/glaciers/glacier-power/how-dangerous-are-glaciers?
https://zoom.iprima.cz/zajimavosti/samovzniceni-cloveka-196896
https://www.flowee.cz/clovek/11136-tajemne-pripady-samovzniceni-lidi-muze-clovek-jen-tak-sam-od-sebe-uhoret
