Titanik: 10 šokujících faktů o zkáze lodi, které změní váš pohled na historii!

Dne 14.dubna 1912 se zapsal do dějin jako den, kdy se potopil „nepotopitelný“ Titanic. V ledových vodách severního Atlantiku zahynulo více než 1500 lidí. Ale co přesně způsobilo, že se nejmodernější loď své doby během několika hodin změnila v kovový hrob na dně oceánu? Nebyla to jen náhoda, ale řetězec fatálních chyb?

Přináším Vám 10 hlavních důvodů, které společně vytvořily obrovskou tragédii.

Krátce před vyplutím z Southamptonu byl z posádky odvolán důstojník David Blair, který měl původně plout na Titaniku. Když odešel, zapomněl klíč od skříňky, kde byly uloženy dalekohledy. Bez klíče se k nim nikdo nedostal a náhradní klíč nebyl k dispozici. Proto hlídka ve vraním hnízdě musela sledovat oceán pouze očima, bez optické pomůcky.

A jak už víme, ledovec spatřila příliš pozdě, přesně 37 sekund před nárazem. Snaha otočit loď a vyhnout se srážce paradoxně způsobila, že ledovec narazil bokem a prorazil trup v délce přes 90 metrů.

Méně známý, ale zásadní faktor: už před vyplutím hořelo v uhelném bunkru, a oheň podle záznamů zuřil až 10 dní. Tlak kvůli termínu vyplutí však vedl vedení k tomu, aby loď nezdržovalo a vyplula i přes oheň.

Tento požár zasáhl oblast trupu poblíž místa, kde později narazil ledovec. Teploty dosahovaly přes 1 000 °C a ocel zde mohla výrazně oslabit. Mnozí historici se domnívají, že kvůli tomuto poškození byla loď mnohem zranitelnější a právě v tomto místě se pak trup začal trhat.

Většina lidí netuší, že Titanic měl problém s kvalitou nýtů, tedy spojovacích prvků, které držely ocelové desky pohromadě. V oblasti přídě byly použity levnější, méně kvalitní železné nýty, protože lepší ocelové nebyly ve výrobě včas k dispozici.

Při nárazu došlo k jejich uvolnění a trup se začal „rozlepovat“. Analýzy trosek nalezených na dně oceánu potvrzují, že v místě nárazu došlo k vytržení nýtů, nikoli pouze k prostému proražení.

Titanic během dne dostal minimálně 6 varování od jiných lodí o výskytu ledovců na trase. Jeden z nejdůležitějších telegramů dorazil pouhé dvě hodiny před srážkou, ale operátor byl natolik zahlcen komerčními zprávami pro cestující první třídy, že varování ignoroval nebo odložil.

Dnes bychom řekli: měl plné ruce práce s „luxusním zákaznickým servisem“, a tak bezpečnost šla stranou.

Titanic měl na palubě pouze 20 záchranných člunů, přestože měl kapacitu pro více než 2 200 lidí. Celkový počet míst v člunech byl jen asi pro 1 178 osob. Přitom loď měla místo až pro 64 člunů.

Proč jich bylo tak málo? Kvůli tehdejším zákonům (které nezohledňovaly velikost lodí) a estetickým důvodům. Loď měla být luxusní a elegantní, a čluny údajně „kazily dojem“.

Titanic plul ve chvíli nárazu rychlostí přes 22 uzlů (cca 41 km/h). I přesto, že posádka věděla o ledovcích v oblasti, nikdo nezpomalil.

Proč? Existují spekulace, že majitel společnosti White Star Line, J. Bruce Ismay, tlačil na kapitána, aby Titanic dorazil do New Yorku dříve než plánováno, a to jako důkaz síly a prestiže nové lodi. Rychlost se stala jedním z hřebíků do rakve.

Existuje teorie, že loď ,,musela" jet tak vysokou rychlostí kvůli již zmíněnému požáru v podpalubí. Když je velká hromada uhlí, tak se samovznítí. Proto jo po hroudách museli urychleně dávat do kotlů.

Loď SS Californian byla nejblíže Titaniku, asi 20 km. Její posádka viděla světla Titaniku i světlice. Přesto nereagovala.

Proč? Operátor rádiové stanice na Californianu poslal na Titanik zprávu o výskytu ledovců, ale byl vulgárně umlčen, tak šel tedy spát. Za hodinu volal Titanik o pomoc, ale u rádiové stanice nikdo neseděl.

Ledovec prorazil pravobok lodi pod čarou ponoru a voda začala zaplavovat šest vodotěsných komor. Titanic byl sice navržen tak, aby „přežil“ zaplavení čtyř komor, ale šest bylo už příliš.

Vodotěsné komory nebyly uzavřeny až ke stropu. Když se přelila voda z jedné komory do druhé, začal se Titanic naklánět a potápět přídí.

Paradoxně klidné moře bez vln v noci tragédie zhoršilo situaci. Za běžných okolností voda naráží do ledovců a vytváří bílou šplouchající pěnu, která je vidět i ve tmě.

V oné noci však moře připomínalo sklo. Ledovec tak nebyl téměř vidět a hlídka ho zaznamenala příliš pozdě.

Titanic byl v očích mnoha lidí „nepotopitelný“ a tato víra se stala osudovou. Kapitán Smith nevyhlásil evakuační cvičení, protože byla zima a nechtěl otravovat bohaté pasažéry první třídy.

Čluny byly spouštěny poloprázdné a posádka nebyla dostatečně školena na krizové situace. Mnozí cestující si zprvu ani neuvědomovali hrozbu. Hudba hrála, lidé se bavili a zatím loď šla pomalu ke dnu.

A tak se Titanik nestal jen symbolem lidské pýchy a slepé technické důvěry. Loď se stala plovoucím pomníkem tisícům duší, které se nikdy nevrátily domů. V ledových vodách severního Atlantiku zůstaly navždy jejich příběhy, sny i nedopsané dopisy. Byli mezi nimi milionáři i sluhové, novomanželé i osamělí cestující, umělci i dělníci, ti všichni spojeni osudem jediné noci. A zatímco loď sama tiše rezaví na dně oceánu, vzpomínka na ně zůstává živá. V každém jméně vytesaném na pamětní desku, v každé svíčce zapálené v jejich památku, i v každém pohledu na širé moře, kde se nebe dotýká vody. Tam jejich duše dál plují – klidné, mlčenlivé, nezapomenuté.

https://plavidla.cz/100-faktu-o-potopeni-titaniku/

https://nasregion.cz/28-zajimavosti-o-potopeni-legendarniho-titanicu-vite-ze-mu-plul-ledovec-naproti-tisice-let-53755/

https://www.denik.cz/veda-a-technika/titanic-potopeni-zajimavosti.html

https://www.irozhlas.cz/veda-technologie_historie/pred-sto-lety-ztroskotal-titanic-vrak-zacne-chranit-unesco-jako-kulturni-dedictvi_201204150033_kwinklerova