Článek
Noc, kdy se otevíraly brány mezi světy
Naši předkové věřili, že právě o Štědrém večeru je svět živých a mrtvých nejblíže sobě. Vítr měl tiše nést duše zemřelých, které se vracely navštívit své domovy. Lidé tedy nechávali na stole kousek chleba navíc nebo prázdné místo u stolu. To proto, aby se duše předků mohla posadit a „odpočinout“ si.
Nikdo se však nesměl příliš pozdě toulat po venku. Věřilo se, že kdo se vydá do tmy, může narazit na ducha nešťastníka, který bloudí vesnicí a hledá, kdo mu pomůže najít klid. A pokud mu člověk neodpoví, odnese si jeho duši s sebou do podsvětí.
Zvířata mluvící lidskou řečí
Jedna z nejznámějších vánočních pověr praví, že o půlnoci na Štědrý den začnou všechna domácí zvířata mluvit lidskou řečí. Ale kdo by se to pokusil slyšet, ten by za svou zvědavost zaplatil životem.
Podle starých vyprávění se zvědavci schovávali ve stodolách a čekali, až odbije půlnoc. A skutečně prý slyšeli koně nebo krávy mluvit o svém osudu, o smrti svého pána nebo o tom, co se stane v novém roce. Ti, kdo je slyšeli, často druhý den onemocněli, nebo se jim do roka přihodilo neštěstí.
Kdo pere, ten pere smrt
Na Štědrý den, ale i na Boží hod se nesmělo prát prádlo ani zametat. Voda měla v tuto dobu magickou moc a věřilo se, že pokud by ji někdo použil k praní, mohl si „vyprat“ duši člena rodiny. Ženy, které se zákaz pokusily obejít, prý slyšely ze studny šepot a smích, někdy dokonce volání jménem. To byl varovný hlas předků, že porušily posvátný klid svátků.
V čem podle vás spočívá kouzlo Vánoc?
Zrcadla a smrt v půlnoci
Další strašidelná vánoční pověra se týkala zrcadel. Dívky toužící po lásce a vdavkách se o Štědré noci dívaly do zrcadla s hořící svíčkou v ruce. Doufaly, že spatří tvář svého budoucího ženicha. Ale legenda praví, že pokud měla dívka smůlu, mohla místo ženicha spatřit vlastní rakev.
Zrcadla měla o Vánocích zvláštní moc. Byla totiž považována za bránu mezi světem živých a mrtvých. Proto se také někde zrcadla v domě přikrývala plátnem, aby z nich duše nevyšly ven.
Kdo klepe na dveře
Ve vesnicích se vyprávělo, že o Vánocích se po vsi toulají duše, které hledají teplo. Když někdo v noci zaslechl klepání na dveře, nesměl odpovědět „pojď dál“. Věřilo se, že by tím pozval do domu smrt. Stačilo říct jen: „Kdo je, Bůh ti pomáhej,“ a čekat, až zvuky ustanou. Někdy to byl jen vítr, jindy… prý nikdo netušil.
Předpovědi smrti u vánočního stolu
Každý sedící u štědrovečerního stolu musel být pečlivě spočítán. Pokud jich byl lichý počet, věřilo se, že ten, kdo se narodí nebo zemře nejdřív po Vánocích, bude ten „navíc“. Proto lidé zvali i pocestné nebo sousedy, aby byl počet u stolu vždy sudý. A pokud při večeři někdo upustil příbor nebo kousek chleba na zem, znamenalo to, že se příští rok s rodinou rozloučí.
Dárky od duchů
Ještě před tím, než přišel Ježíšek, věřili lidé, že dárky na Štědrý den nosí duchové našich předků. Proto se dárky nechávaly volně položené na stole, často i s jídlem. Když se ráno objevilo něco „navíc“, třeba mince, kousek cukroví nebo jen zrnko obilí, znamenalo to požehnání. Pokud však někdo jídlo před půlnocí odnesl nebo snědl, přivolal na sebe bídu a smůlu.
Ticho před půlnocí
Když odbila půlnoc, v celém domě muselo být ticho. Žádný smích, žádné bouchání, žádné hádky. Říkalo se, že ten, kdo se o půlnoci směje, bude se celý příští rok smát, ale ten, kdo se zlobí, bude mít rok plný hádek.
A především: kdo usne ještě před půlnocí, usne i na své štěstí. Proto se lidé snažili zůstat vzhůru, zpívali koledy a modlili se. Bylo to tiché očekávání zázraku a zároveň strach, že se něco neviditelného může objevit právě tehdy.
Kouzlo Vánoc na závěr
Dnes si Vánoce spojujeme s blikajícími světýlky, vůní cukroví a radostí z dárků. Naši předkové však viděli ve stejných svátcích cosi posvátného, ale i nebezpečného. Byl to čas, kdy se světlo střetávalo s temnotou, kdy se do domu mohla vloudit smrt i požehnání, kdy se šeptalo a čekalo na znamení.
Možná se některé z těchto pověr mohou zdát strašidelné, ale připomínají, že Vánoce nejsou jen o jídle a dárcích. Jsou také o tajemství, které s sebou nese každý jeden Štědrý den.
https://www.vanocni-darky.cz/vanocni-zvyky-a-povery/
https://cesky.radio.cz/strasidelne-perchty-a-vesteni-z-polinek-i-takove-byly-staroceske-vanoce-8069129
https://www.femina.cz/ceske-vanocni-tradice-a-zvyky-nekdy-pekne-strasidelne/
https://www.expresfm.cz/mix/stedrovecerni-ritualy-a-povery-jake-zvyky-meli-nasi-predci-a-co-prezilo-do-dnesnich-dnu/
