WhatsApp a spol.: Neškodní kecálci, nebo chráněné domény kyberzločinu?

Když svému dítěti dáváme do ruky první chytrý telefon, pravděpodobně mu jako jednu z prvních aplikací nainstalujeme populární „zelený kecálek“. WhatsApp, vlastněný společností Meta, se v mnoha rodinách, školních třídách i sportovních kroužcích stal neoficiálním standardem pro každodenní domluvu. Většina rodičů ale netuší, že tím svému dítěti otevírá bránu do sítě, která skrývá nečekané nástrahy a kde se nezletilí pohybují bez varování a reálné kontroly.

Moderní komunikační nástroje sice přinášejí obrovské pohodlí, ale forenzní data ukazují jejich odvrácenou tvář. Nejde přitom jen o WhatsApp, ale o celou škálu platforem, na kterých se organizovaný zločin a predátoři adaptovali s děsivou efektivitou.

Základním argumentem pro používání moderních chatovacích aplikací je tzv. koncové šifrování (End-to-End Encryption – E2EE). To má zaručit, že zprávy si může přečíst jen odesílatel a příjemce. Právě tento štít anonymity ale přitahuje lidi s nekalými úmysly, kteří vědí, že systémy automatické kontroly do jejich konverzací „nevidí“.

Dokonce se v poslední době ukazuje, že ani toto slibované soukromí nemusí být tak neprůstřelné, jak technologičtí giganti tvrdí. V lednu 2026 byla v San Franciscu podána rozsáhlá hromadná žaloba na společnost Meta, která tvrdí, že firma a její partneři mohou ve skutečnosti k obsahu zpráv na WhatsAppu přistupovat, analyzovat ho a ukládat. Závažnost situace podtrhuje i fakt, že americké úřady zahájily vyšetřování s kódovým označením „Operation Sourced Encryption“, které se na základě výpovědí whistleblowerů z řad moderátorů obsahu zabývá tím, jaký přístup mají zaměstnanci Mety k uživatelským konverzacím.

Z technického hlediska dochází k narušení soukromí například ve chvíli, kdy někdo zprávu v aplikaci nahlásí jako závadnou. Aplikace v tu chvíli automaticky zkopíruje a přepošle posledních několik zpráv z chatu přímo moderátorům společnosti Meta k posouzení. I když je tato funkce myšlena jako bezpečnostní pojistka, zcela popírá marketingový mýtus o tom, že „nikdo jiný vaše zprávy číst nemůže“. Pro uživatele to znamená, že ačkoli jsou vystaveni riziku neodhaleného groomingu (kdy aplikace sama aktivně nehledá a nehlásí závadný obsah na policii), nemohou se plně spolehnout ani na absolutní ochranu vlastního soukromí.

Jak ukazují policejní statistiky a data z organizací jako je americké centrum NCMEC či britská IWF, trh s dětským vykořisťováním na internetu masivně roste. Predátoři nevyužívají tzv. dark net, ale běžné aplikace. Proces  online groomingu – cíleného budování důvěry a následného vydírání – je dnes vysoce organizovaný.

Následující tabulka ukazuje odhadovaný podíl jednotlivých platforem na vyšetřovaných případech online groomingu a distribuce nevhodného obsahu (agregovaná data z policejních statistik Spojeného království z let 2023/2024):

Komunikační platforma - podíl na případech zneužívání dětí

Extrémní nebezpečí WhatsAppu a podobných služeb spočívá v jejich roli „trezoru“. Zatímco k prvnímu navázání kontaktu dochází často na vizuálních sítích, predátoři své oběti záměrně izolují právě do E2EE aplikací. Studie od Protect Children Finland z roku 2024, která zkoumala desetitisíce aktivních pachatelů, odhalila šokující fakt: celých 37 % predátorů navázalo svůj vůbec první kontakt s dítětem přímo přes šifrovanou komunikační aplikaci. Jakmile pachatel dítě izoluje v šifrovaném chatu, je pro rodiče i policii téměř nemožné zasáhnout dříve, než dojde například k sexuálnímu vydírání, finančnímu vydírání či přímému fyzickému zneužití.

Kromě cílených útoků jsou děti v komunikačních aplikacích vystaveny i masové distribuci vysoce nevhodného obsahu. Spuštění funkcí jako jsou „Kanály“ na WhatsAppu přeměnilo původně osobní chat na veřejnou vysílací síť. Čeští experti z projektu E-Bezpečí varují, že v těchto nekontrolovaných skupinách často koluje tvrdá pornografie, extremistická propaganda nebo necenzurované záznamy skutečného násilí a vražd (tzv. gore). U dětí, které na takový obsah narazí, se mohou rozvinout noční můry, úzkosti a dlouhodobá traumata.

Kriminální scénu navíc v posledním roce zcela transformovala generativní umělá inteligence. Nástroje schopné vytvořit fotorealistické materiály zneužívání dětí nebo deepfake nahrávky z běžných fotek na sociálních sítích fungují jako multiplikátor hrozeb. Pachatelé tak mohou velmi snadno zmanipulovat fotografie dětí z jejich profilů a použít je k nátlaku přes chatovací aplikace.

Zatímco sociální sítě jako TikTok nebo Instagram děti aktivně samy vyhledávají, WhatsApp je fenomén, do kterého jsou často tlačeny samotnými dospělými.

V České republice a zbytku Evropské unie platí pro zpracování osobních údajů v digitálním prostoru přísná pravidla. V návaznosti na GDPR a na základě § 7 zákona č. 110/2019 Sb. je v Česku věková hranice pro tzv. digitální plnoletost stanovena na 15 let. Pokud je uživatel mladší, vyžaduje se doložitelný souhlas zákonného zástupce. V praxi se toto pravidlo nevymáhá a aplikaci zcela bez dozoru používají děti ve věku 10–11 let.

Důvodem je silný tlak ze strany škol a zájmových organizací. WhatsApp se stal „digitální žákovskou knížkou“ pro neoficiální komunikaci učitelů, trenérů i rodičů s dětmi. Z toho ovšem plyne zásadní problém: škola ani jakákoliv jiná instituce ze zákona nemůže podmiňovat předávání důležitých informací a studijních materiálů tím, že rodiče či děti přinutí k instalaci a používání komerční sítě, která pro nezletilé není oficiálně určena a představuje bezpečnostní riziko. Tímto vnuceným používáním otevírají dospělí dětem prostor k nevyžádaným kontaktům a vystavují je kyberšikaně, která v obřích třídních skupinách běžně bují.

Zjištění, že koncové šifrování slouží jako neproniknutelný štít pro kyberzločince, vyvolalo celosvětovou debatu a obrovský tlak na legislativní změny. V Evropské unii tato situace vyústila v kontroverzní návrh nařízení, známý pod neoficiálním názvem „Chat Control“. Cílem tohoto návrhu je v zájmu ochrany dětí plošně detekovat a potírat materiály CSAM, a to i za cenu nasazení technologií, které by skenovaly obsah zpráv (včetně obrázků a odkazů) přímo v zařízeních uživatelů ještě předtím, než dojde k jejich zašifrování (tzv. client-side scanning).

Tento návrh však naráží na zásadní ambivalenci a hluboce rozděluje společnost. Na jedné straně stojí naprosto nezpochybnitelná nutnost chránit děti před organizovaným zneužíváním. Na straně druhé je zde fundamentální právo na soukromí – obránci lidských práv i evropští regulátoři ochrany dat důrazně varují, že takové opatření by znamenalo faktický konec důvěrnosti elektronické komunikace a zavedlo by plošné a necílené sledování obyvatelstva.

Vzniká zde zcela nový společenský paradox. V běžném fyzickém světě dlouhodobě chápeme a akceptujeme, že listovní tajemství či soukromí telefonních hovorů nejsou absolutní. Vlády a orgány činné v trestním řízení mohou na základě zákonných opatření a soudních příkazů toto soukromí v závažných případech prolomit. Koncové šifrování (E2EE) ale do této rovnice vnáší zcela nový prvek – technologickou bariéru, kterou nedokáže prolomit stát, policie, a dokonce ani samotný provozovatel služby. Získáváme tím sice absolutní soukromí, ale zároveň tím nevyhnutelně poskytujeme predátorům dokonale chráněný prostor, do kterého ruka zákona zkrátka nedosáhne.

Z této situace plyne nekompromisní závěr. Pokud jako demokratická společnost trváme na zachování absolutního soukromí naší komunikace a odmítáme sledovací nástroje (což je zcela legitimní požadavek pro svobodnou společnost), musíme si přiznat, že za toto soukromí platíme vysokou daň v podobě většího a hůře detekovatelného ohrožení dětí. Odpovědnost se tak radikálně přesouvá ze státu a technologických gigantů přímo na nás. Musíme být o to poučenějšími a zodpovědnějšími uživateli – a především aktivními rodiči, kteří nespoléhají na to, že problém vyřeší systém.

Rizika si často plně neuvědomujeme, dokud není pozdě. Krokem k nápravě je změna našich digitálních návyků a přechod k nástrojům, které respektují soukromí nebo jsou navrženy přímo pro bezpečné organizování.

Školy a zájmové organizace by měly zcela opustit neoficiální komunikaci přes WhatsApp skupiny, nad kterými nemají kontrolu a kde se míchají soukromá čísla dětí s dospělými.

Při komunikaci s rodinou a přáteli existují alternativy, které nevyžadují odevzdávání osobních dat globálním reklamním gigantům.

I když je nejlepší zbraní prevence, zájem a vzájemná důvěra, rodiče mají k dispozici i technologické nástroje. Pro zařízení se systémem Android nabízí Google bezplatnou aplikaci Family Link, zatímco na zařízeních s iOS od Applu lze využít do systému vestavěný soubor funkcí Rodičovská kontrola. Tyto nástroje pomáhají mimo jiné schvalovat instalaci aplikací z obchodů nebo omezovat časové limity na obrazovce.

Abychom byli objektivní, je třeba uvést, že pod tlakem veřejnosti i regulátorů začala nedávno reagovat i samotná společnost Meta. V průběhu jara 2026 představil WhatsApp funkci takzvaných rodiči spravovaných účtů (Parent-managed accounts). Ty jsou primárně zacíleny na děti mladší 13 let. Rodič skrze svůj telefon tento účet dítěti zřídí, zabezpečí jej vlastním PIN kódem a může tak aktivně schvalovat žádosti o komunikaci od neznámých kontaktů či povolovat, do jakých skupin smí dítě vstoupit. Z bezpečnostních důvodů je také dítěti na tomto typu účtu zablokována funkce automaticky mizejících zpráv.

Přestože se jedná o krok vpřed, nová funkce má zásadní slabiny a celou řadu rizik neřeší:

Závěrem je tedy nutné si uvědomit, že žádná aplikace ani snaha o absolutní zabezpečení stoprocentní bezpečnost dítěte nezaručí. Budoucnost online prevence neleží pouze v zákazech nebo slepém spoléhání na technologické záplaty, ale v otevřené komunikaci, edukaci a v kritickém přemýšlení nad tím, komu a prostřednictvím čeho informace o svém soukromí svěřujeme. Aplikacím totiž neposkytujeme data o  nějakých oddělených „digitálních životech“, ale naopak ty nejintimnější detaily z našeho skutečného, reálného života – často platformám poskytujeme takové informace a emoce, které bychom jinak sdíleli jen s těmi nejbližšími. Právě tyto střípky identity, odhalující naše niterné potřeby, touhy a obavy, se však v nechráněném prostoru stávají tím nejcennějším zdrojem pro online predátory. Ti tyto informace cíleně těží a analyzují, aby k dítěti našli cestu, vybudovali si u něj falešný pocit pochopení a důvěry, a následně tuto intimitu zneužili k manipulaci, izolaci a vydírání. A to zcela skrytě našim zrakům. Obezřetnost při výběru komunikačních kanálů je tak mnohdy tou nejzásadnější obranou před tím, aby se z našich vlastních emocí a dat nestala zbraň namířená proti nám a našim dětem.

1. Projekt E-bezpečí - E-Bezpečí, použito 13. dubna, 2026, http://www.e-bezpeci.cz/

2. Rizika spojená s kanály na WhatsApp - E-Bezpečí, použito 13. dubna, 2026, https://www.e-bezpeci.cz/index.php?view=article&id=4661

3. Groomed in the DMs: How Traffickers Use Social Media to Lure Kids - Safe House Project, použito 13. dubna, 2026, https://www.safehouseproject.org/blog/groomed-in-the-dms-how-traffickers-use-social-media-to-lure-kids/