Článek
Rebel, který do práce chodí po svém
Filip Turek vstoupil do české politiky jako muž, který prý nebude sedět v koutě. Měl bořit zelené modly, provokovat bruselské pořádky, mluvit za řidiče a ukazovat, že Motoristé nejsou jen název strany, ale životní postoj. Jenže ve Sněmovně se z velkého hluku stal zvláštní druh ticha.
Podle Hospodářských novin už Turkova slabá účast začala vadit i ANO. To je samo o sobě skoro poetické. Strana Andreje Babiše, která si zakládá na slově „makat“, najednou zjišťuje, že koaliční partner dodal hvězdu, která sice umí vyrábět pozornost, ale s běžným parlamentním provozem zachází jako s nepříjemnou servisní prohlídkou.
Turek není řadový anonymní poslanec ze zadní lavice. Je čestným prezidentem Motoristů, vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal a tváří, na níž strana postavila značnou část své viditelnosti. Vláda ho podle Úřadu vlády jmenovala zmocněncem s úkolem koordinovat český přístup ke klimatické politice EU s důrazem na ekonomické a sociální dopady.
To není brigáda na víkend. To je funkce, která má něco dělat.
Výbory nejsou odstavný pruh
Největší problém není, že Turek občas chybí. Politici chybí ze zdravotních, pracovních i osobních důvodů a samotná docházka nikdy neřekne celý příběh. Problém je v poměru mezi pózou a výkonem.
iROZHLAS upozornil, že Turek zůstává místopředsedou výboru pro evropské záležitosti, ačkoli už dřív říkal, že se funkce vzdá, protože ji nestíhá. Z osmi jednání tohoto výboru dorazil jen na tři. V zahraničním výboru měl bilanci lepší, ale ani tam nešlo o ukázkovou přítomnost.
To je nepříjemné hlavně proto, že výbory nejsou politická vata. Právě tam se dělá méně viditelná, ale důležitá práce: probírají se evropské návrhy, stanoviska vlády, zahraniční politika, bezpečnost a legislativa. Kdo se tváří jako odborník na Brusel, měl by aspoň občas dorazit tam, kde se Brusel skutečně řeší.
Turek se brání tím, že dělá jinou důležitou práci. Jenže veřejná funkce není sbírka výmluv, v níž si člověk ponechá titul, kancelář, vliv a viditelnost, ale nudnější část mandátu označí za vedlejší. Pokud je výbor ztráta času, proč v něm zůstávat místopředsedou? Pokud není, proč tam nechodit?
Když značka začne škytat
Novinky už v únoru podle dat PSP a Politixu napsaly, že Turek patřil mezi poslance s nejnižší účastí na hlasování, konkrétně s účastí 53,8 procenta. Zároveň uvedly, že tehdy na plénu Sněmovny ještě ani jednou nepromluvil. Sám Turek pro Novinky tvrdil, že při důležitých hlasováních nechybí a že jeho absence souvisí s prací zmocněnce.
To může být částečně pravda. Jenže politika se neposuzuje jen podle vysvětlení, ale i podle dojmu, který opakovaně vzniká. A tady vzniká dojem politika, který má dost energie na veřejné hlášky, statusy, mediální výstupy a bitvy o Green Deal, ale méně už na standardní parlamentní řemeslo.
Pro ANO je to problém z praktického i symbolického důvodu. Prakticky proto, že koalice potřebuje hlasy ve výborech i na plénu. Symbolicky proto, že Babiš nemůže dlouho tolerovat partnera, který si bere výhody vládní blízkosti, ale nenese stejnou pracovní disciplínu. Premiér rád vystupuje jako šéf, který všechny žene k výkonu. Jenže pak se mu v koaliční garáži ozývá motor, který při zátěži vynechává.
Motoristé hledají důvody a jistě nějaké najdou. Zmocněnecká agenda, jednání mimo Sněmovnu, práce na resortu, politické priority. Jenže běžný volič na to může odpovědět velmi jednoduše: když je toho moc, neberte si tolik funkcí.
Turek může být pro Motoristy pořád cennou značkou. Jenže značka, která se moc často omlouvá z práce, začne časem ztrácet lesk. A v koalici, kde se všechno měří loajalitou a výkonem, se z charismatického tahouna rychle může stát problémový spolujezdec. Stačí, aby při dalším důležitém hlasování zase nebyl tam, kde ho koalice potřebuje.
