Článek
Pocit samoty je daný vnitřními faktory a nevyřešíme to výměnou vztahu nebo domu.
Ve skutečnosti potřebujeme přijmout sami sebe, abychom mohli zvládat a přijímat okolí v takové fázi, kde se momentálně nachází. Když je něco rozbité, musíme tento holý fakt umět přijmout. Nikdo neříká, že musíme se vším souhlasit. Ale s přijetím se nám stává, že dokážeme nad situaci více nahlédnout. Jak to je a kudy z toho ven.
Pocit přijetí sama sebe nám způsobí, že se vrátíme k sobě jako celku. Že neodmítáme vnější prostředníky, jež nám ukazují zrcadlo jak to máme se sebou. Tento pocit hlubokého přijímání sebe a všech svých částí. Tedy těch 95 procent našeho já, jež si neuvědomujeme. Když si sebe uvědomujeme, dokážeme si sebe také vážit. Když jsme odpojení od svého těla, je to náročný proces a velmi často provází bolestivými pochody.
Na to, abychom si v této fázi pomohli, je nutné vědomě přijímat všechny své odpojené části našeho celku. Když je něco rozbitý, vidíme, jak ty kousky skla k sobě nadále už neladí. Možná nevíme jak to opravit. Ale můžeme to přetransformovat. Tak, že si představíme, že tyto části jsou puzzle dílky, které do sebe nějak mohou zapadat. A začneme je skládat. Přijímám tě ve svém životě. Takto s každou částečkou, bolestivou, neradostnou, veselou i každou jinou říkáme našemu vyššímu já. Beru tě a vnímám tě. Chápu tě a podporuji tě.
Toto může být jeden ze způsobů, jak se nepropadat do pasti zoufalosti, viny, strádání, smutku, samoty, izolace a dalších a dalších bolestivých příhod v našem životě. Pocit sebepřijetí je závislý na našem pocitu vlastní sebehodnoty. Naše nevědomí pracuje na vzoru. Na systému automatického podávání zkušeností a vlivů, které nemůžeme ovlivnit až po situaci, kdy si uvědomíme jakým způsobem pracuje. Jak ten vzorec vnímat, co přijmout, co změnit a jak si takto vlastně uzpůsobit fungování v životě. Kdy nejsme mletí samou karmou a osudem, ale vytváříme si vlastní hodnoty a podmínky pro život. Najdeme nástroj, jakým způsobem budeme fungovat.
Ano, právě na základě těchto nevědomých vzorců z nevědomí fungujeme. Když v sobě opravíme tyto automatické pochody, máme v podstatě vyhráno. Dostaneme se k nim a jejich záhadách právě oněmi problémy a potížemi. Já vím, že pro mnohé z nás už je toto ohraná písnička, pro mnohé z nás je to podnět k aspoň zamyšlení, mnozí si řeknou, že o tomto přístupu ještě neslyšeli. A já píšu právě proto, že i my sami si potřebujeme opakovat učivo a poznání a jsou lidé, kterým takové informace otevřou dveře právě k sobě. Vlastnímu zkoumání.
Nakonec, když přečteme sto knih, nic se nestane. Ale když v sobě obrátíme jeden ne dobře funkční vzorec, může se nám změnit celý život až téměř v okamžiku. Proto také hodně lidí apeluje na zkušenosti prožívání sebe v přítomnosti. Protože tam si uvědomujeme, který proces nebo vzorec námi prochází a můžeme jej snadno ladit nebo opravit. Když jedeme jakoby na automatický proces, tak samozřejmě jsme také automaticky hnaní do situací, které třeba nechceme, ale bohužel musíme.
Takto také fungují ony zdánlivé kola vesmíru. Jeden do druhého do sebe zapadají jako vesmírné hodinky. Když víme, co kde máme opravit, usnadníme si nejen svůj život, ale uvnitř zbohatneme, protože chápeme, že všechno je v našich vlastních rukách a tedy i možnostech. A tím se stane, že to, co jsme dříve popírali jako nemožné, se stává skutečným.
Nevěšte tedy hlavu nad tím, že se cítíte být odpojeni od sebe, vědomí a vesmíru. A rozhodněte se pracovat na tom, jak se k sobě navrátit. A svým schopnostem. Které v nás jsou uloženy.
