Článek
Když se řekne japonský znak, většina z nás si představí kanji (漢字). Tyto znaky jsou původem z Číny a používají se hlavně při zápisu významonosných slov, nebo slov s čínským původem. Mají většinou dva způsoby čtení, onyomi (převzaté z čínštiny) a kunyomi (japonské). A jak poznáme, kdy, které čtení použít? To už závisí na kontextu. Například člověk je 人 hito (kunyomi), ale když tento znak použijeme ve slově Japonec 日本人 nihonjin, už se čte jin (onyomi). Těchto znaků je v japonštině nejvíce, existuje jich desítky tisíc. Pokud ale o studiu japonštiny uvažujete, nepropadejte panice. Běžně používaných kanji, která se učí Japonci ve škole je „jen“ něco přes 2100.
Dalším písmem je hiragana (ひらがな). Ta má poměrně široké využití, od psaní nevýznamonosných slov, přes gramatické funkce (např. vyjádření času, značení větných členů pomocí partikulí atd.), až po psaní slov, jejichž kanji jsou příliš složitá. Je to slabičná abeceda a skládá se ze 46 znaků. Přidáním dvou čárek, nebo kroužku vznikají pak další slabiky. Například ze slabiky は ha, může vzniknou ば ba nebo ぱ pa. Vznikla zjednodušením kanji.
Posledním písmem a druhou slabičnou abecedou je katakana (カタカナ). Ta se využívá při psaní cizích slov, nebo když chceme něco zvýraznit. Každý znak v katakaně má svůj ekvivalentní znak v hiraganě. Například ha, ba a pa se katakanou píší ハ バ パ. Tyto znaky byly původně části kanji.
Když tohle všechno víme, vraťme se k větě v úvodu. チェコ人です。Chekojin desu. Cheko se píše katakanou, protože jde o název cizí země. Jin zase kanji, protože to znamená člověk. A nakonec hiraganou desu, tedy sloveso být v přítomném čase.
Pokud vás článek zaujal a chtěli byste se dozvědět více doporučuji:
Introduction to Japanese Writing System: https://youtu.be/q_EDXxVQRME?si=IqHmkZn1WcMepyLJ
How Japanese Kids Learn Kanji:
Can Japanese Actually Read Japanese (Kanji)?
https://youtu.be/IARguDQIGVs?si=rfuUCJSRuwqdzEki
