Článek
Tento recept nám poradili naši známí. Říkejme jim Novákovi. Mají dvě hypotéky a jeden dům chtějí v dohledné době prodat. A aby zatím nebyl opuštěný, je ideální ho pronajmout za rozumný peníz. Přihlásila se paní, říkejme jí Kolšíková. Solidní matka, zachraňuje občas sem tam jednoho či dva pejsky z množíren. Ustrnula by se i skála.
A tak ji Novákovi přijali. Má dvoje dvojčata a dvě děti už velké, ty prý mají svůj život a s mámou budou bydlet jen čtyři mladší. A občas jeden nebo dva pejskové, než se jim najde náhradní rodina. Novákovi mají sociální cítění, těší je, že bude využitá i zahrádka a děti budou na čerstvém vzduchu. Hafánci se pěkně vyběhají. Navíc jim podnájemnice svěřila, že je těžce nemocná s ledvinami a potřebuje klid.
Podobné cítění, i když vázané profesním statusem, má prý i tamní úřad práce. Ale copak to? Paní Kolšíková složí menší kauci, ještě ne úplnou, neboť jedno z dětí nutně potřebovalo brýle. A sociálnímu odboru se nějak nechce paní v podnájmu finančně podpořit. Novákovi se diví. Ona jim vysvětluje, že to všechno trochu trvá, ale že bude dobře. Jak by ne — je hodně nemocná, lékaři si s ní nevědí rady. Dokonce si popláče, že jí charita zaslala pro děti akorát konzervy a že se s nimi půjde asi pást.
A tak Novákovi zaplatí za ty chudáčky první nájemné včetně služeb. A čekají trpělivě dál. Kauce je pro ně nedotknutelná, ale druhý měsíc ji investují do dalšího nájmu a dochází jim trpělivost. Zavolají tedy na úřad práce, na sociální odbor, a doptají se, jak daleko je schvalovací proces příspěvku na nájemné paní Kolšíkové. Dočkají se tradiční odpovědi, že musí mít trpělivost, a úřednice se s nimi pochopitelně odmítá o detailech bavit. Ovšem o ty nejde. Jde přece o děti, i když cizí, a také o finance. Novákovi mají také svůj omezený rozpočet.
A tak čekají trpělivě dál. Před nimi je úhrada třetího nájmu za paní Kolšíkovou. Ale což, přece ty chudáčky děti i se psy, kterých je v domě najednou šest, nevyhodí na ulici. Ta paní je přece morální a navíc má těžký život. Máma bez mužské opory. A tak zavolají opět na sociálku, aby tu statečnou a dobrosrdečnou ženu podpořili. A najednou jsou velmi překvapeni. Úřednice rozváže jazyk a sdělí jim, že paní Kolšíkové přece už vyplatili oproti podepsanému papíru panem Novákem dva nájmy v hotovosti. Co tedy pořád ještě chtějí? To je zajímavý moment. Ještě minulý měsíc přitom tvrdila paní Novákové: „Vydržte, věc je v řízení.“
Věc má ale háček. Pan Novák v životě paní Kolšíkovou neviděl. O záležitosti kolem podnájmu se stará výhradně paní Nováková. Jak je tedy možné, že úřednice přijala cár papíru s falšovaným podpisem? A ještě k tomu opakovaně, aniž by se pokusila s Novákovými spojit? Smlouvu o podnájmu musela mít přece na stole i s kontakty. Vysvětlení je nasnadě. Úřad práce měl na Kolšíkovou podezření. Totéž totiž provedla i bývalému bytnému. Ale ten jí to mohl jen stěží dokázat.
Nabízí se otázka, jestli byl sociální odbor vůbec povinný v souladu se správním řádem požadovat úředně ověřený podpis pana Nováka.
Dobrosrdeční a slušní Novákovi posloužili tedy jako volavky. Jak jinak si tuto situaci vysvětlit. Úřad práce teď po nich požaduje čestné prohlášení o podvodu jejich podnájemnice. Z té pak bude zpětně vymáhat dva neoprávněně přijaté a zpronevěřené doplatky na bydlení.
A Novákovi? Těm bylo úřadem doporučeno podat trestní oznámení. Ovšem oni to po předchozích zkušenostech s policií považují za ztracený čas. Obrátí se tedy na místně příslušný soud s občanskou žalobou pro zneužití cizích práv. Budou roky marně čekat na náhradu škody.
Kolšíková dostala okamžitou výpověď z nájmu. A jen tak mimochodem začala šířit historku o třetích dvojčatech, která čeká… Později vyšlo najevo, že to byla jen další z jejích manipulací, tentokrát vůči jejímu dalšímu bytnému a milenci v jedné osobě.
Pokračování téhle noční můry příště…
