Článek
Manžel je dlouhodobě přímo posedlý údržbou trávníku.
Na podzim si vyžádal, abych mu koupila velký pytel travního osiva. Poctivě ho zasel.
A letos?
Během čtrnácti dnů vyrostla půlmetrová tráva. Stébla šťavnatá, silná a bujná.
Netuším, co je to za druh. Upřímně – ani mě to moc nezajímalo. Mám ráda přírodní trávník plný lučních květů a neposedného hmyzu. Kvůli úzkostlivé posedlosti lidí dokonale střiženými trávníky citelně ubývá hmyzu. Čmeláka aby člověk pohledal, kobylku nebo saranče jakbysmet.
Dneska jsem šla pro morčata něco málo posekat. Nůžky v ruce, hlava plná starostí, účtů, rozežraných složenek a psychedelického života plného překvapení.
A najednou v trávě – koruna. Nemyslím královská, ale opravdu česká Ká čé.
„Dobré,“ říkám si. „Aspoň trochu štěstí.“ Dala jsem ji do kapsy a sekala dál.
Pak druhá.
Potom třetí.
Začalo mě to bavit.
Když jsem našla asi dvacátou, napadlo mě, že musely pršet z nebe. Třeba se nějakému pilotovi rozsypala peněženka? Blbost. Zaplašila jsem hned technicky nemožnou akci.
A když jsem našla nejmíň padesátou minci, zastavila jsem se, podívala se do trávy… a došlo mi to.
Já jsem nekoupila obyčejné travní semeno.
Zjevně jsem zakoupila ryzí penězorodou travinu! Botanickým názvem mincum vulgaris.
Manžel si sice stěžoval, že se mu tenhle druh vůbec nelíbí. Je prý nějak moc dlouhá, vytváří shluky a je příliš tmavá. Byl z jejího vzhledu opravdu otrávený a vyhrožoval, že ji polije Travexem.
Nevím, jestli to byla náhoda… nebo dobře nastavený vesmírný kurz.
Peníze v trávě nejsou náhoda, rodí se
Druhý den jsem šla na trávu zase a zastihla jsem drahouška, kterak leze po čtyřech na zahradě. Když mě zbystřil, zjihl, vyskočil na nohy a ukázal mi plné dlaně korun, dvoukorun a pětikorun. Kde se to tady vzalo? Ptal se mě úplně zbytečně a já jsem se taky pochlubila svým nálezem.
Třetí den na zahradě věšela prádlo dcera. „Mami, tobě se na zahradě vysypala peněženka?“
Zeptala se, když mi ukázala plnou dlaň stříbrných mincí.
Ujistila jsem ji, že ne a to mě utvrdilo v mojí původní myšlence.
Ty prachy nám na zahradě vážně rostou! Ta tráva je učiněný poklad! Oslíčku otřes se v travním pojetí.
Každopádně začínám mít pocit, že jsme jen zatím nepochopili její obchodní model.
A tak jsem si dneska nakoupila za dvanáct stovek
a mám na pár dní pokoj.
Staré brambory zasadím do kbelíků tak jako každý rok.
Cibulka už leze ze země, rajčata taky.
Papriky letos trochu zlobí, tak si je kdyžtak koupím u sousedky.
Člověk nakonec zjistí,
že něco si vypěstuje, něco si najde…
a něco prostě přijde samo.
Možná jen stačí občas sklonit hlavu
a podívat se pod nohy.
A jestli chcete, přijďte si taky nasbírat. Vážně nejsem hamižná.
Nevím, jestli to byla náhoda…
nebo dobře nastavený vesmírný kurz.
Každopádně – tráva letos opravdu nese prachy!
