Kudlanka v podnájmu – část druhá

Tento recept nám poradili naši známí. Říkejme jim Novákovi. Mají dvě hypotéky, jeden dům chtějí v dohledné době prodávat. A aby ještě nebyl opuštěný, je ideální ho pronajmout za rozumný důchod. Přihlásila se paní, říkejme jí Kolšíková. Solidní matka, zachraňuje čas sem tam jednoho či dva pejsky z množíren. Pejsky má svěřené do dočasné péče. Ustrnula by se i skála.

A tak ji Novákovi přijali. A tím začal jejich životní problém.

Při náhodné kontrole domu 24. 3. 2017 našli odemknuté dveře předzahrádky a za nimi obraz, ze kterého se tají dech. Ovšem za dalšími odemčenými dveřmi do domu je začal zrak už opravdu přejít a chtělo se jim zvracet.

Kolšíková v té době dlužila za čtyři měsíce nájem. Složila pouze neúplnou kauci, protože jedno z dětí potřebovalo brýle. Sousedi Novákovým dělili, že se Kolšíková v domě neobjevila snadno od začátku února. Přišlo jim prý divné, že slyší jen štěkání psů a rámus.

Ještě v lednu ji navštívil přítel, se kterým přitom byla v luxusním okálu, a byla občas k vidění s dětmi. Kde tedy je, když nechala volně přístupný opuštěný dům, který není v jejím osobním vlastnictví? Vždyť za pobyt v něm pobírala neoprávněně dva měsíce nemalý příspěvek na bydlení.

V domě nehorázný nepořádek, zápach… v kleci mrtvý křeček bez potravin a vody. Před Novákovými se začal odvíjet přímo hororový příběh.

Lidé jim sice donesli, co nájemnice dovede, ale byli varováni bohužel pozdě, že „kukačka“ se v podobném režimu chová ve všech podnájmech. Proto se vydali domek zkontrolovat. Oni totiž z nájemného opravdu neviděli ani korunu. Kolšíková si jim stále stěžovala, že nemá s dětmi co do úst a že jí charita pro ně dala pouze konzervy. V tu chvíli jim už došla trpělivost a šokující fotografie zveřejnili. Nebyl důvod „kukačce“ věřit ani další plané sliby a lži, že dům uklidňuje.

Věřili byste, že to všechno nakonec spáchali Novákovi sami, aby se obohatili na úkol paní Kolšíkové?

Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Novákovi jsou prí lidé při smyslech, ale on pan Novák, rošťák jeden, zakousl křečka a paní Nováková s přizvanými dětmi týden kakali jak o závodě a pak to společně oznámili policii. A to vše svedli na paní Kolšíkovou…

Ale konec legrace.

Chtěla jsem jen parafrázovat nekonečné a absurdní lži, kterými byli Novákovi svou podnájemnickou častováni dlouhé čtyři měsíce. Za tu dobu jim neuhradila nájemné, které přesto podvodným způsobem vylučovala na sociálním odboru se zfalšovanými podpisy pana bytného. A ještě jim opravdu opovržením vhodným způsobem zohavila dům. Ten už je beztak zkoušen dlouhodobým sousedským sporem.

A představte si, že všechno svedla na Novákovy. Křeček paní Kolšíkové se prý otrávil plynem a její pejsek měl průjem. A paní Nováková prý vyhozela z pytlů psí hovínka a rozsypala je po celém domě.

Cituji Kolšíkovou:
„Jsou to suchý hovínka, co byly v pytli, když se uklízelo, a ona je vysypala i s odpadky z popelnice. Vydírá nás, aby z nás dostala peníze.“

Nestačily by Novákovým třebou jen čtyři dlužné příjmy?

Tyto bludy šíří na sociální sítě. Neskutečné.

Dva dny po objevu svého nechutného uspořádání domu „uklidnila“ stylem co je mokré, to je čisté. V domě nechala i toxické koberce, které by zasloužila vyloučit vlastním jazykem. Ovšem po tom všem, co na nich ulpělo, je nemá šanci vyčistit ani ten nejlepší lux světa.

Na Facebooku šíří video „uklizeného“ domu, kterým vini Novákovy, že si všechno vymysleli a paní Nováková se potřebovala co nejdříve vidět. Jistě. A chtěla by také Nobelovu cenu. A určitě taky odznak pionýra.

Po „úklidu“ stále nepřekonatelný zápach, odpadky, plné nájemní nezaplacené popelnice. Dvorek plný psích výkalů „zachráněných“ pejsků z množíren. Na to už podnájemnici nezbýval čas. Musela jít se svým druhým bez odkazu – velmi nutně – podat na paní Novákovou trestní oznámení. Za veřejné zostouzení jich obou, těchto bezúhonných občanů.

Ale představte si, paní Nováková se vůbec nebojí. Nebude skákat z balkónu na kšandách a nepůjde se ani oběsit do rybníku. Kamarádka jí totiž přislíbila, že jí do Bartolomějské bude nosit štrúdly. Tak se špatně mít nebude. Ale vyžaduje do nich hodně oříšků.

Za to paní Kolšíková, ta v tom umí skvěle chodit, a také se nemá špatně. A nic se jí ani nestane. Za ní zůstávají vstupy podobně okradených a podvedených lidí, kteří se na paní Novákovou teď obracejí. Snad podvědomě u někoho v tomto bezbožném státním zřízení hledají zastavení. A tak se paní Nováková snaží pomoci sobě i ostatním, jak může.

Po osm let vlekám se soudním sporem, který Novákovi zakouší a vedou proti jedincům, jenž jim poničil černou stavbou domů, totiž moc dobře vědí, že v této republice je vymahatelnost práva mizivá. A zákony jsou nastavené pro lumpy, aby se jim mezi nimi dobře kličkovalo. Policie je bezzubá a poškozené většinou odkázání na soud k řešení občanského právního sporu. A tam se postaví poslušně do nekonečné řady na své nároky, které zpravila nemají šanci vymaci. Je úplně jedno, že mají v ruce pravomocný či kontumační rozsudek, když je žalovaný třeba natolik drzý, že se k soudu opakovaně nedostaví.

Proto se Novákovi, stejně jako několik dalších pošetilých, kterým se pohybuje „kukačky“ už opravdu nevkusně vymstilo, rozhodli vzít spravedlnost do svých rukou. Taková domobrana. Prostě už nehodlají mlčet a budou se bránit. A k nim se nacházejí další.

Jistě mi dáte za pravdu, že paní Nováková není hysterka a lhářka, která v domě udělala nechutné divadlo, aby se obohatila.

Třeba takový pan Koudela. Také jedna z obětí uspořádání Kolšíkové. I jeho dům svým pobytem šeredně pošramotila. Chovala doma kromě psů a koček v bedně bez podestýlky pět králíků. Jejich moč promáčela strop až do spodních bytovek. Jak úspěšná byla její péče o ně, svědí to, že pan Koudela musel některé nebohé uši po jejím vystěhování zakopat na zahradě. Dopadl relativně „dobře“, že mu alespoň nezaneřádila byt svými věcmi, které si odstěhovaly. Ale zničila malby, vanu, omítky, v bytě zůstaly snadno proražené dveře a bytovka zůstala plná hmyzu a špiny.

Sousedi i znám pana Koudely všechno přesně popsali. Celé dny zavření, nevenčení psi, kočky, obrovský zápach… a mezi tím vším pobíhající děti, z nichž některé byly přitom svěřené do péče matky Kolšíkové. Z nově zrekonstruovaného domu pana Koudely si tak zničila psi boudu a dětský útulek. Se statistickým dluhem. A sedmdesáti tisíci doplňku, které za ni bytný musel dodat zaplatit za enormní spotřebu plynu.

A ještě si kukačka přišla jedno milé rozloučení. Nařkla pana bytného, že jedno z jejích dětí je jeho. Nařčení ho málem stálo rozvod, manželka zahořkla, známí se odtáhli.

Dalším bytnému zničila dům kompletně a odmětala ho opustit. Bytný přivolal zámečník k odvrácení zámku a Kolšíková zavolala policejní hlídku. Ovšem tehdy nepochodila. Zde zanechala dluh na nájemném sto padesát tisíc, dodatek za energie padesát šest tisíc a ještě patnáct tisíc za telefon. Sousedi opět popisují obrovský zápach pocházející ze smečky psů, koček a králíků. Jedno z dětí po návštěvě domácnosti Kolšíkové oznamuje doma: „Fuj, oni mají na ukradl hovínku, tam už nepůjdu.“ Takoví Novákovi, ti je měli přece po celém domě…

Zoufalý bytný dům prodává pod cenou a nynější majitel byl nucen odstranit omluvu až na zdivo a dům kompletně zrekonstruovat.

A takových nešťastníků za sebou nechala celou řadu. Postupuje cíleně a systematicky. Vzbudí soucit zástupem svých dětí a dojemnou story o péči o ubohé pejsky. Po složení zanedbatelné jistoty sedne do hnízda a bytný je v pasti. První měsíc pokryje nájem jistina, přesto by měla být nedotknutelná. A tak slušný občan počká, známe ty úřední průtahy. Druhý měsíc ztrácí trpělivost a bombarduje dotazy sociální odbor ve snaze chránit sebe a potravmo prolhanou kukačku s dětmi. Ta mezitím inkasuje jeho nájemné a žije si nad poměry. K životnímu minimu a doplňku na bydlení má dávky na děti a tatínkové platí slušné alimenty. Znásilněné počtem dětí… ano, chtěla bych se mít taky tak dobře.

Například v sousedském Německu je naprosto běžné, že pronajímatelé mají veřejně přístupný skóre stejně jako klienti bank.

A tak se ptám. Ptám se kompetentních orgánů. Jak nás náš stát ochrání před takovými, „kukačkami“, když nesmíme veřejně varovat ty ostatní před poškozením? Jak ochrání bezúhonný občan sám sebe, když není varován sociálními odbory, které, byť zapojené v online systému, nevarují ani samy sebe? Jaký způsobem zveřejnit identitu „kukačky“, která náhodou sedne – jako v tomto případě – do hnízda veřejně známé osobnosti a tím získá ještě větší moc, zatímco v jejím patologickém počínání jí není schopen nikdo zabránit?

Příliš dotaz najednou, že? Ale jejich naléhavost svědí o zoufalství občanů tohoto národa.

Nikoli o zoufalství „kukačky“. Kdyby tolik energie, kterou vkládá do podvodů a šíření pomluv, vkládala do práce, mohla by třeba vším poškozeným splatit své dluhy. Ale ona zatím jen plodí a škodí.