Článek
1. Morčata je třeba chovat minimálně po dvou
Představte si, že byste celý život neměli možnost popovídat si s druhým člověkem. Hrát si v dětství s kamarády. Obejmout blízkého, když je vám smutno. Sdílet svoje radosti i trápení, užít si společný oběd nebo večeři.
Měli byste sice dostatek jídla, pití, útulný byt a třeba i zvířecího kamaráda - ale šťastní byste se pravděpodobně necítili.
Přesně takhle si připadá morčátko, které prožije celý svůj život o samotě. Morčata na rozdíl od jiných živočišných druhů nepatří mezi samotáře a je více než vhodné chovat je vždy minimálně ve dvojici stejného pohlaví (nebo v páru, pokud je jedno ze zvířat kastrované).
Český zákon na ochranu zvířat sice tuto povinnost majitelům morčat neukládá, ale pokud chceme dopřát svému morčátku spokojený a naplněný život, nebudeme ho týrat samotou.
2. Morče patří k poměrně dlouhověkým mazlíčkům
Při pořízení morčátka je třeba vzít v úvahu, že ač jde o malé zvířátko, dožívá se při správné péči poměrně vysokého věku, nezřídka 6 - 8 let. Rodiče malých dětí musí počítat s tím, že je během této doby mazlíček může omrzet a kompletní péče o chlupatého kamaráda zůstane na nich.
3. Ne každé morčátko je mazlící typ
Stejně jako lidské, i morčecí osobnosti jsou velmi rozmanité a zdaleka ne všechna morčátka si užívají dotyk ruky a mazlení se svým majitelem. Některá zůstanou celý život plachá či mírně odtažitá, některá si na kontakt s člověkem spíše zvyknou a přetrpí ho, jiná si naopak chování na klíně vysloveně užívají.
Že je morčátko rezervovanější, nemusí nutně znamenat, že jsme udělali při jeho ochočování chybu. Je třeba ho prostě brát takové, jaké je, a respektovat jeho přání a potřeby.
4. Morčátka vydávají pestrou škálu zvuků
Morčata nepatří mezi hlučné mazlíčky, ale škála zvuků, které dovedou vyloudit, je poměrně široká. Kvíkání, tiché pískání „pod fousky“, brumlání, bublání, dokonce i zpěv podobný ptačímu. K těmto přirozeným hlasovým projevům je třeba připočíst ještě občasné šramocení při honičkách, hlodání dřevěného domečku, brnknutí napáječky o mříže klece a další drobný hluk. Zkrátka a dobře je třeba počítat s tím, že umístit klec s morčaty třeba hned vedle dětské postele není úplně nejlepší nápad.
5. Všude dobře, doma nejlépe
Morče není cestovatelský typ. Občasnou dovolenou na chalupě s příslušnou výbavou sice zvládne, ale pravidelné výlety v cestovní tašce, procházky na vodítku s kšírami nebo cesty s dětmi do školy pro něj představují spíš mimořádný stres než příjemné zpestření všedních dní. Morčata jsou nejspokojenější, když si mohou v klidu užívat domácí pohodu se svým parťákem bez zbytečných změn a přesunů.
5. Nenáročný mazlíček?
Ač se morčata řadí spíše k nenáročným mazlíčkům, je třeba počítat s nutností každodenního krmení a napájení, pravidelného čištění/praní veškerého vybavení, stříhání drápků a případně i občasnou návštěvou veterináře.
Pokud se chystáme opustit domov na více než dva dny, musíme mazlíčkům také zajistit hlídání (je možné využít služeb „hotelu“ pro morčata).
6. Existuje pestrá škála morčecích plemen a barev
Ze zverimexů každý zná klasická tříbarevná hladká nebo rozetová morčátka, ale spektrum jejich plemen a barev je ve skutečnosti mnohem bohatší. Existují morčátka krátkosrstá, dlouhosrstá i zcela bez chlupů, kudrnatá, rozetová i hladká s jedinou rozetkou na hlavičce.
Milovníci pestrých barev a jejich kombinací si ve světě morčat opravdu přijdou na své. Okouzlujících zbarvení byly letitou prací chovatelů vyšlechtěny již stovky. Odstín svého srdce tak mezi nimi nepochybně nalezne opravdu každý.
Pokud vás zajímá, jak vypadá třeba morčátko ve zbarvení darmatin, šiml, ice-cream, levandulová, šafránová, violet, blue, magpie ("straka") nebo coffee, můžete nahlédnout do standardu plemen a barevných rázů morčat nebo zavítat na některou z četných morčecích výstav.
