Článek
Jedná se o francouzského zástupce dlouhosrstých ovčáckých plemen, kde již z názvu vyplývá jeho úloha. Tohoto starobylého pasteveckého psa lidé nepoužívali jen na hlídání ovcí a majetku. Byl vynikajícím pomocníkem pro francouzskou armádu, která ho využívala jako posla zpráv mezi jednotkami, a díky jeho dobrému sluchu i jako vyhledávače zraněných vojáků na bitevním poli. I dnes stále využívaný jako hlídač, a zároveň velmi často vyhledávaným společníkem, mazlíčkem, se který budete díky jeho energické povaze stále v pohybu, na výletech. Není to žádný pecivál, ač se na první pohled může zdát, že je Briard tlustý a nemotorný, není tomu tak, jen je jeho tělo zahalené dlouhou a hustou srstí a tím klame tělem. Samozřejmě i tady platí pravidlo, všeho s mírou. Pohyb je doporučován po měkčím povrchu, vzhledem k jeho váze, kde je veliká pravděpodobnost rychlejšího opotřebení kyčelních a loketních kloubů. Strava zde hraje také svou podstatnou roli. Kvalitní granule jsou naprostý základ. Žádné levné náhražky , tím uděláte více škody, než užitku. Skvělá volba je také varianta „BARF“, což je správně vyvážená syrová strava složená z výběrů mas, kostí, zeleniny a ovoce.
Briard byl po staletí chován, aby vedl a ochraňoval stáda ovcí. Jeho lidská rodina je pro něco jako „stádo“ a kdokoli cizí může být nepřítel - „vlk“. Proto je zde opravdu důležité socializovat Briarda, aby věděl, že veřejnost, mladí i staří lidé, psi i zvířata, nejsou nepřáteli a hrozbou. Na své rodině velice lpí a je jí plně oddaný, proto je stále ostražitý a ochranitelský vůči ní.
Briard je vzrůstem středně velký až velký pes. V kohoutku může tento pes dosahovat zhruba kolem 68 cm, samozřejmě , že vzrůst feny a psa se o něco málo liší. Fena se výškově pohybuje v rozmezí 56-64 cm, přičemž pes 62-68 cm. Hmotnost je také velice individuální, udává se cca 34 kg. Délka života zde závisí na okolních vlivech i vrozených faktorech. Odhaduje se však něco mezi 10-12 rokem života. Je to opravdu pouze orientační, protože náš stvořitel si rád pohrává s výškou, hmotností a vzhledem nás všech, proto jsme každý jiný a originál, zvířat nevyjímaje. Briard dominuje svou robustní stavbou těla a hlavou. Charakteristickým rysem u tohoto zlatíčka je především jeho dlouhá, hustá a hrubá srst, která pokrývá úplně celé tělo. O jeho srst je potřeba dbát s velikým důrazem na pravidelné a hluboké rozčesávání. Jelikož je srst hrubá , dlouhá a vlnitá, má sklony k zacuchání s následným zplstnatěním. Briard není jen plavé barvy, která je pro nás nejznámější, ale může být i černá, šedá a modrá. K vidění jsou i jedinci s kupírovanými uši. Kupírování uší není všude povoleno, avšak stále jsou země, kde se provádí.
funny-brown-briard-dog-running-park
Když si představím, jak Briard vypadá, okamžitě se mi vybaví pohádka Kačenka a strašidla. To bylo mé první vizuální setkání s Briardem, kdy mě na něm nejvíce uchvátila jeho „"palmička“, ve smyslu udělaného culíčky z jeho ofiny. O to víc bylo hezké a zároveň vtipné, že Briarda hrála Jiřina Bohdalová, která se své role ujala s noblesou, vtipnou formou, samozřejmě jako vždy. Nikdy bych si nepomyslela, že pár let na to budu mít doma tohoto roztomilého psa jako svého mazlíčka, parťáka. Nádherné vzpomínky, které s ní z hlavy nevymažu, jsou na tom všem to nejkrásnější. S odstupem času si vzpomínám na její povahu. Byla opravdu taková, jak se všude píše. Byla velice energická, což bylo skvělé vzhledem k tomu, že jsme bydleli na vesnici, kde bylo nespočet možností, kudy se vydat na výlet. Občas tvrdohlavá, když chtěla být o samotě, uměla to dát opravdu důrazně najevo a ničím se jí nepodařilo přesvědčit, dokud ona sama nechtěla. Ale na druhou stranu, kdo není rád občas sám v klidu. Byla hravá, ochranářská, oddaná, opravdu velice chytrá a především milující. Byl to parťák do pohody i nepohody.
Zajímavostí je, že i několik osob světového významu vlastnili toto božské plemeno. Napoleon Bonaparte, markýz de Lafayette či Thomas Jefferson , který se zasloužil o rozšíření briardů na americkém kontinentě.
Ve 14. století se vypráví romantický příběh, podle něhož byl sir Aubry de Montdidier zavražděn a jediným svědkem měl být právě jeho pes. Pes prý vraha pronásledoval, dokud se o tom nedozvěděl král. Ten nařídil bojový soud, v němž se pes postavil proti vrahovy. Legenda praví, že věrný pes samozřejmě zvítězil a stal se známým jako Aubryho pes, neboli „Chien de Aubry“, z něhož se díky běžnému používání stal snadno „Chien de Brie“, dnes známý jako Briard. Dnes už se bohužel nedozvíme, zda je tato legenda pravda, či ne. V každém případě, vzhledem k Briardově povaze je to více než reálná představa.
Zdroje:
Vlastní zkušenost autorky
