Celoroční přírodní vířivka na pobřeží Ischie. Vypravil jsem se ji vyzkoušet

Ischia je ostrov sopečného původu. Termální podloží má skoro všude, a proto láká právě na lázeňský turismus. Jedny z mnoha lázní na celém ostrově jsou ale opravdu jedinečné - jsou otevřené po celý rok nonstop a navíc zadarmo. Lázně Sorgeto. Už jste o nich slyšeli?

Jednoho únorového dne balím do batůžku plavky a spěchám se na tu krásu podívat.

Ubytuji se ve vesničce Panza, v guesthousu Rusticano. To je jedna z nejbližších ubikací od Sorgeta. Pěšky asi půldruhého kilometru z kopce.

Protože je mimo sezónu, tak celý penzion zeje prázdnotou. Jediný koho potkám ve společné kuchyňce je sympatická Němka Susanne. A tak si společně uvaříme espresso v moka konvičce, ochutnáme místní pomeranč a pak vyrazíme do zátoky spolu.

Na Ischii začíná jaro dřív. Přesto že je teprve konec února, tak krásně svítí sluníčko, zpívají ptáci, keře jsou obsypané květy a snad na každé zahradě rostou šťavnaté pomeranče a citrony. A když náhodou někde citrusy nerostou na stromech, tak jsou alespoň namalované na pestrobarevných majolikových dlaždicích a obkladech, rozesetých v ulicích jako drobné poklady, které společně vytvářejí magickou atmosféru celého ostrova.

Susanne je psycholožka, ale protože už jí mizerné podmínky v německém zdravotnickém systému rozčilují, vydala se radši na rok cestovat po světě. A až se vrátí, chtěla by jít za lepším, do Švédska. Vyprávím jí o tom, jak se Češi stěhují za lepším do Německa.

Smějeme se a užíváme si že jsme tady a teď, na ostrově zalitým sluncem a plným zeleně, přestože je teprve únor.

K zátoce vede dlouhé strmé schodiště se stovkami schodů, z kterého se nám otevírají fascinující výhledy na Tyrhénské moře, na zátoku a na vlny lámající se o přilehlé útesy.

Na zpevněném místě před vstupem k termálním pramenům si rozložíme osušky. V zátoce je pár místních, kteří se pohybují i v přilehlé jeskyni. Přestože je vstup do jeskyně zatarasený a označen cedulí „vstup zakázán“. A tak se tam vydáme taky.

V jeskyni na nás čekají vytvořená jezírka, do kterých se z několika tepen ve stěnách jeskyně vlévá termální pramen.

Ve většině jezírek je voda až nesnesitelně horká. Snažím se osmělit ale nejde to.

Kdosi z místních mi radí, ať nejdu do jezírka po nohou, protože na chodidlech máme největší citlivost, ale ať tam vlezu po „zadku“. Prý mi to nebude připadat tak horký. Poslechnu radu zkušeného a rázem jsem celý uvnitř.

Užívám si to. Pozoruji místní lázeňské mazáky, kteří mají v zákoutí jeskyně schované různé nářadí. Například kýble na studenou vodu, kterou si v jezírkách ředí vodu na příjemnější teplotu.

Po 30 minutách se mi už točí hlava jako kdybych strávil hodinu v přetopené sauně. Vymotám se z jeskyně po kluzkých kamenech k pobřeží a skáču se ochladit do studené části zátoky.

Susanne už se vyhřívá na osušce na sluníčku. Lehnu si vedle ní. Zavřu oči, poslouchám šumění moře a tvrdě usnu.

Představte si, že máte na výběr. Prodírat se po ostrově Ischia s davy turistů v letních vedrech, ubytovat se v jednom z přeplněných hotelů s cenami vyhnanými na roční maxima a hledat poslední volné místečko v termálech kde je hlava na hlavě. Koneckonců, chtělo by se vám v tom vedru vůbec do horké koupele?

Nebo máte možnost přijet na Ischii mimo sezónu. Krásné ubytování tady seženete za pár euro, na ulicích potkáte jen několik místních, panuje tady příjemné jarní počasí, pofukuje svěží větřík a je ideální klima pro to, zahučet do přírodního termálu.

Co si vyberete?

Já jsem si vybral tu druhou možnost. A rozhodně nelituju.

Všechna místa si rád užívám v jejich ryzí autentičnosti. A radši s místními, než s davy turistů.

Přes zimu a na začátku jara je tady ještě mnoho termálních resortů i podniků zavřeno. Většina z nich otevírá až v průběhu dubna.

Časně z jara sice může být trochu obtížnější najít otevřený bar nebo restauraci. Ale hlady určitě nezůstanete. A když už na nějaký otevřený podnik v této době narazíte, máte jistotu že v něm budou převážně místní a dáte si perfektní jídlo a pití za rozumné ceny.

Z vesničky Panza je to k zátoce přibližně 1,5 kilometrů pěšky z kopce, zpátky do kopce. Do Panzy se v pohodě dostanete autobusem odkudkoliv z ostrova. Já jsem přímo v Panze strávil dvě noci a k zátoce jsem chodil opakovaně.

Kde přesně se zátoka nachází? Mrkněte na mapu zde:

Na Ischii není žádné letiště. Jedinou možností je připlout trajektem.

Vybral jsem si cestu z městečka Pozzuoli, do kterého se dá pohodlně dojet metrem z Neapole. Lodě ale vyplouvají také z přístavů přímo v centru Neapole nebo z dalších míst v Kampánii na pobřeží Amalfi jako je například Sorrento, Positano nebo Salerno.

Do Kampánie se dají často ulovit levné letenky od společnosti Ryanair, která létá na lince Praha - Neapol, případně i od společnosti Wizzair, která létá také z Vídně.

Nízkonákladovky z Vídně létají i na letiště Salerno Costa d'Amalfi. Často bývají levné lety z Prahy/Vídně také na Řím Fiumicino, odkud se dostanete Flixbusem přímo z letiště do centra Neapole za 3 hodiny jízdy.

Vzbudí mě, jak se nad námi sklání sluncem i životem ošlehaný místní rodák Angelo. „Ach jo, koukám že už sis našla mladšího, tak to už se mnou asi nebudeš kamarádit, viď?“, říká dobrou němčinou směrem k Susanne a lišácky se usmívá.

Celý život pracoval na ostrově jako plavčík a díky tomu se naučil německy. Teď v důchodu chodí každý den pěšky desítky kilometrů napříč krásnou přírodou ostrova. Navzdory svému věku vypadá velmi dobře. Všichni ho znají. Za ta léta už je místní legendou. Možná ho na Ischii taky potkáte.

A tak si na příští den domluvíme rande ve třech a necháme se od místního rodáka Angela provést těmi nejhezčími místy.

Na Ischii je kromě Sorgeta totiž spoustu dalších krás, které stojí za návštěvu. Mě se nejvíc líbila fantastická termální pláž Le Fumarole, pobřeží Sant’Angelo a výstup na nejvyšší horu Monte Epomeo. Ale o tom třeba příště.

Byli jste taky na Ischii? Napište mi prosím do komentářů Vaše tipy! Protože já jsem tady určitě nebyl naposledy.