Článek
1. Veřejnoprávní televize má zajistit nezávislé zpravodajství a publicistiku. Není tedy třeba, aby vysílala (a vyráběla) televizní seriály, filmy a sportovní přenosy. K provozu takovéto veřejnoprávní TV plně stačí pevná částka, zakotvená v zákoně, valorizovaná dle inflace. Tato platba plně garantuje nezávislost na libovolné vládě.
2. Požadavek na platbu koncesionářského poplatku z každého zařízení, které je schopné přijímat TV signál „vzduchem“ nebo po internetu, není ničím jiným než zavedením „daně z luxusu za vlastnění jakéhokoliv přijímače“. A taková velice nepěkná věc jako u OSA, tedy PRESUMPCE VINY.
3. ČT i přesto, že hospodaří s vyšším rozpočtem, než komerční TV u nás, žádá navýšení plateb. (I přesto, že prodává reklamní prostor ve vysílání.) Na pořady, které nemají nic společného s účelem veřejnoprávního média. Nezávislé zpravodajství a publicistika. Nic víc, nic míň.
Jedinou správnou cestou je rozdělení ČT na veřejnoprávní, jejíž provoz bude plně hrazen z peněz daňových poplatníků a ČT komerční, která si bude muset na provoz sama vydělat. Jako každá jiná soukromá TV stanice.
ČT je zastaralý moloch. Nejen technikou, ale i lidmi, kteří nové, kvalitnější a levnější technologie odmítají implementovat a používat.
Rozdělením ČT na veřejnoprávní a komerční můžou manažeři televize ukázat, jestli jsou opravdu schopnými manažery, nebo jestli se jen vezou na tobogánu garantovaného a zajištěného příjmu od daňových poplatníků.
