Adidas a Pumu založili v Německu po válce rozhádaní bratři Adolf a Rudolf Dasslerové

Město Herzogenaurach se nachází v Bavorsku poblíž Norimberka. Na konci devatenáctého století v něm žilo asi tři a půl tisíce obyvatel. Mezi místní ševce patřila i rodina Dasslerova. V té se roku 1898 narodil syn Rudolf a o dva roky později mladší Adolf. Šít boty se naučili oba, ale talentovanějším řemeslníkem byl bezesporu mladší Adolf. Starší Rudolf měl sice výuční list, ale lépe mu šel obchod. Mladší Adolf, který se nejprve na přání otce vyučil pekařem, měl pro obuvnictví talent „od Pánaboha“.

Po skončení světové války se oba chlapci vrátili z fronty naštěstí živí a zdraví. Pro rodinu Dasslerových bylo těžké v poválečné době obstát. Rudolf raději odešel do Mnichova, kde získal vedoucí pozici v porcelánce. Adolf zůstal doma. V roce 1920 si otevřel malou výrobnu v bývalé prádelně.

Materiálem prvních bot mladého Dasslera nebyla kůže, ale levnější plátno. Adolf ušil první pár sportovní obuvi. Nápad se osvědčil a Adolf časem převzal podnik svého otce, který byl do té doby zaměřený hlavně na výrobu filcových pantoflů. Pustil se ve velkém do výroby sportovní obuvi. Jeho specializací byly lehké atletické boty. O čtyři roky později přišel do podniku Rudolf a název firmy se změnil na „Gebrüder Dassler Schuhfabrik“ tedy „Obuvní továrna bratří Dasslerů“. Adolf byl zodpovědný za výrobu a vývoj nových modelů, zatímco Rudolf převzal prodejní a distribuční strategii.

V těchto společných začátcích měli pětadvacet zaměstnanců. Kromě sportovních bot pro atlety, zaměřili svoji pozornost i na stále známější kopanou. Rudimu se podařilo úspěšně přilákat další zákazníky a najmout nové zaměstnance. Talentovaný Adi vytvářel jedinečné modely. V roce 1926 firma vyráběla již sto párů bot denně a o rok později se Dasslerovi přestěhovali do větší budovy. Začali se připravovat na blížící se olympiádu. V Amsterodamu v roce 1928 přišel první velký úspěch, když německá reprezentantka Lina Radkeová v jejich botách získala zlatou medaili v běhu na 800 metrů v novém světovém rekordu.

V následujících letech se sortiment rozrostl na třicet různých druhů bot pro jedenáct sportů a podnik bratrů Dasslerů dosáhl stovky zaměstnanců.

V roce 1933 se ale politická situace v Německu změnila. K moci se dostali nacisté v čele s Adolfem Hitlerem. Bratři Dasslerové vstoupili do nacistické strany NSDAP. Těžko říci do jaké míry sympatizovali s novým režimem a do jaké míry jejich rozhodnutí vstoupit do strany určovala snaha zachovat nerušený rozvoj firmy v novém politickém prostředí. V každém případě nebyli fanatickými přívrženci militantního rasismu. Jinak by stěží nabízeli své produkty sportovcům odlišné barvy pleti.

Na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 vybavili svojí obuví špičkové závodníky. A nebyli to jenom reprezentanti Německa. Největší hvězdou her byl americký atlet Jesse Owens. Reprezentant USA tehdy získal celkem čtyři zlaté medaile v bězích na krátkých tratích a ve skoku do dálky. A tretry na nohou několikanásobného olympijského vítěze byly nejlepší reklamou pro firmu bratří Dasslerů. Po olympiádě se rozšířil jejich věhlas mezi veřejností a poptávka raketově stoupala. Před válkou byla firma na vrcholu a prodávala na dvě stě tisíc párů obuvi ročně.

Pak ale začala válka. Adolf oblékl uniformu. V armádě však pobyl pouze rok. Ukázalo se, že jako šéf výroby v obuvnické továrně bude užitečnější doma, aby zajistil dostatek vojenských holínek pro wehrmacht. V továrně Dasslerů se dokonce nějaký čas vyráběly i protitankové střely.

Rudolf strávil v armádě více času. Bojoval na východní frontě. Na jaře 1945 však dezertoval. Jako vojenský zběh byl zatčen a do konce války vězněn v koncentračním táboře Dachau. Po válce byl ale znovu zadržen. Tentokrát Američany. Důvodem byla údajná spolupráce s gestapem za války. Ve vazbě strávil celý rok. Vyšetřovatelé mu naznačili, že jeho údajné vazby na gestapo nahlásil někdo z příbuzných.

Adolfa po válce Američané sice také zatkli, ale po výslechu byl brzy propuštěn. Jeho manželka Käthe dokázala Američany přesvědčit, že jediné, co kdy rodinu zajímalo, byla výroba kvalitních sportovních bot. Nakonec se obuvní továrna bratří Dasslerů stala dokonce výhradním dodavatelem bot pro americkou armádu.

Jenže ani tato velká zakázka nedokázala odstranit hlubokou vzájemnou nedůvěru, která nyní mezi bratry panovala. V rodině vládla tíživá dusivá atmosféra, přerušovaná pouze výbuchy vzteku obou sourozenců. Jeden druhého podezíral z udavačství. Hádali se, kdo z nich se více zapletl s nacisty. Jejich manželky Friedl a Käthe se nesnášely a povídalo se, že před lety došlo ke sblížení Rudolfa s manželkou Adolfa. Zkrátka bylo toho hodně, co rozdělovalo oba bratry a hluboká propast, která je dělila, se nedala odstranit.

Bratři se rozešli ve zlém. V roce 1947 se firma rozdělila a začal nesmiřitelný boj o majetek, do kterého se zapojily i obě manželky. Rudolf se přestěhoval za řeku Aurach na nové místo, Adolf zůstal, kde byl doposud. Zaměstnanci si mohli vybrat do které firmy půjdou. To byla asi jediná rozumná věc, na které se bratři domluvili.

Rozpolcené bylo od té doby i samotné město. Jeden místní novinář o něm později napsal: „Jako by ho přepůlila berlínská zeď.“ Herzogenaurach byl dokonce nazýván „městem ohnutých krků“. To proto, že se místní lidé vždy dívali nejprve na boty, aby zkontrolovali, do kterého tábora dotyčná osoba patří. Dokonce i dva zdejší fotbalové kluby si obouvaly konkurenční kopačky. Jeden adidasky, druhý pumy. Neexistovalo, aby si zaměstnanec firmy Adidas v restauraci sedl ke stejnému stolu, kde seděl zaměstnanec Pumy. A samozřejmě i naopak. Rivalita byla obrovská, až nezdravá.

A jak vznikla jména nových firem? Adolf jednoduše spojil domáckou formu svého jména Adi s prvními třemi písmeny svého příjmení. A na světě byl Adidas. Rudolf postupoval stejně. Ale použil pouze dvě počáteční písmena. Svoji společnost nazval Ruda. Název se ale neujal, a tak si Rudolf údajně vzpomněl na svoji přezdívku z dětství a v roce 1948 změnil název Ruda na Puma. Sám také nakreslil první logo s šelmou ve skoku.

„Kdyby byla v Rudolfovi díra pokaždé, když bych mu připomněl: „Hej, tohle je můj model!“ vypadal by teď jako švýcarský sýr,“ smál se Adolf a narážel na skutečnost, že jeho bratr boty nenavrhoval a tvůrcem úspěšných modelů byl on sám.

„Konečně bude každý sám za sebe a ukáže, co umí!“ reagoval Rudolf ve své nové kanceláři za řekou a myslel na to, že i ty nejlepší boty si kupce nenajdou sami. Někdo je musí umět prodat.

Značky Puma a Adidas se pustily do tvrdého konkurenčního boje. Samozřejmě se snažily obouvat nejslavnější sportovce světa. V roce 1952 se konaly olympijské hry v Helsinkách. Největší hvězdou her byl fenomenální běžec Emil Zátopek. Československý reprezentant upřednostnil běžeckou obuv firmy Adidas.

Do popředí zájmu sportovní veřejnosti se ale stále více dostával i fotbal. V roce 1954 se konalo mistrovství světa ve Švýcarsku. Němečtí fotbalisté měli být na tuto událost vybaveni firmou Puma. Nicméně trenér západoněmeckého fotbalového týmu Sepp Herberger požadoval po Rudolfu Dasslerovi tisíc marek měsíčně za propagaci značky. V té době ještě sportovní prostředí nebylo natolik ovlivněno komercí a Rudolf tento požadavek odmítl. Trenér následně kontaktoval Adolfa Dasslera a ten se s ním dohodl.

Do finále fotbalového turnaje se dostali tehdy největší favorité Maďaři a západoněmečtí reprezentanti. Němci rozjetým Maďarům v prvním poločase zjevně nestačili. Maďarsko po devíti minutách zápasu vedlo už 2:0 a bylo na nejlepší cestě k titulu. Pak se ale spustil silný déšť. Němečtí fotbalisté byli vybaveni botami Adidas s vyměnitelnými kolíky. Adolf Dassler o přestávce v kabině rychle přešrouboval hráčům kolíky na kopačkách. Němci nastoupili do druhého poločasu s hroty pro podmáčený terén. Maďaři nic takového neměli. Na namoklém trávníku byl rozdíl v obutí hned znát. Němci měli ve svých adidaskách na kluzkém povrchu větší stabilitu. Otočili zápas, zvítězili 3:2 a stali se světovými šampióny. Své velké vítězství samozřejmě slavil i Adolf Dassler se svojí firmou.

Adolf povzbuzen úspěchem v Bernu vymyslel nový obchodní tah. Začal propagovat svoji značku přímo na stadionech.

V roce 1958 však slavila vítězství na dalším fotbalovém šampionátu Puma. Společnost totiž vybavila brazilskou reprezentaci. Její hráči hráli v kopačkách s novou značkou Puma Formstrip. Po úspěchu brazilských „kanárků“ Rudolf Dassler zpochybnil reklamní slogan svého konkurenta „Adidas – nejlepší sportovní obuv na světě!“. Šéf Pumy podal u soudu na Adidas žalobu a vyhrál.

Na olympijských hrách v roce 1964 představil Adidas nový model Tokyo 64 s ultralehkými hřeby o hmotnosti 270 gramů. Puma nelenila a v roce 1968 uvedla na trh legendární boty King.

V roce 1970 se konalo mistrovství světa ve fotbale v Mexiku. Syn Adolfa Horst a syn Rudolfa Armin, kteří již měli značné rozhodovací pravomoci, se prý tajně za zády rodičů dohodli, že zkusí omezit růst cen na reklamním trhu tak, že s žádným fotbalistou nepodepíší před šampionátem novou smlouvu.

Jaký šok však zažil Horst, když se dozvěděl, že slavný brazilský fotbalista Pelé před mistrovstvím uzavřel s Arminem speciální dohodu o propagaci Pumy ! Pelé se těsně před zápasem sehnul, aby si zavázal tkaničky svých zbrusu nových kopaček. Udělal to přesně tak, jak to měl napsáno v nové smlouvě. Televizní diváci na celém světě mohli vidět v detailu, co má nejslavnější fotbalista na nohou.

Dasslerovi v Adidasu samozřejmě supěli vztekem nad ničemností Armina. Toho ale nepochválil ani vlastní otec. Když se Rudolf dozvěděl, že Pelé dostal od jeho syna za zavázání tkaniček 120 000 dolarů, málem dostal infarkt.

Obě firmy Adidas i Puma nepochybně přispěly k rozvoji jednotlivých sportovních odvětví vývojem a inovací svých velmi kvalitních produktů. Tyto společnosti však měly také zásadní vliv na vytváření komerčního prostředí ve sportu.

Ambasadory značky Adidas se v různých obdobích stali slavní sportovci. Například Franz Beckenbauer, Muhammad Ali, Steffi Grafová, Zinédine Zidane nebo David Beckham. Nejslavnějšími propagátory Pumy zase byli Pelé, Diego Maradona, Martina Navrátilová, Boris Becker nebo Usain Bolt.

Zakladatelé Pumy a Adidasu se rozloučili s tímto světem v sedmdesátých letech minulého století. Rudolf Dassler zemřel v roce 1974 ve věku 76 let, Adolf Dassler odešel ve věku 77 let v roce 1978. Bratři byli pochováni na jednom hřbitově, ale daleko od sebe. Od rozdělení firmy prý spolu nikdy nepromluvili.

Anebo to bylo jinak? Povídalo se totiž, že se přece jenom potkali. Mělo to být v roce 1974 před smrtí Rudolfa. Údajně se setkali sami na tajném místě a nesměli o tom vědět ani manželky, ani zaměstnanci. Ale jestli je to pravda, nikdo neví.

Po smrti Rudolfa Dasslera převzali Pumu jeho synové Armin a Gerd. V čele společnosti byli do roku 1986. Klesající tržby však donutily Dasslery firmu prodat. Původní akcie Pumy byly v roce 1986 kotovány na frankfurtské burze a v roce 1989 Dasslerovi prodali 72 % svých cenných papírů švýcarské společnosti Cosa Lievermann.

Po smrti Adolfa Dasslera převzal Adidas jeho syn Horst. Pod jeho vedením se Adidas stal světovým lídrem v sektoru inovací ve sportovním marketingu. Po jeho smrti v roce 1987 Horstovy sestry prodaly 80 % akcií společnosti francouzskému podnikateli Bernardu Tapimu, který je obratem prodal podnikateli Robertovi Louis-Dreyfusovi.

V současné době již nejsou firmy ovládány potomky rodiny Dasslerů. Jsou to veřejně obchodovatelné společnosti, což znamená, že ji nevlastní jeden jediný člověk, ale mají v ní své podíly akcionáři.

V roce 1993 se stal ředitelem Pumy Jochen Zeitz a v roce 2001 šéfem Adidasu Herbert Heiner. Tito dva pánové se zasloužili o zmírnění letitého napětí mezi firmami. V roce 2009 se rozhodli uspořádat přátelské fotbalové utkání zaměstnanců obou společností. Zápas se konal dvacátého prvního září. Toto datum je označeno v kalendáři jako Mezinárodní den míru. Symbolický stisk rukou obou ředitelů formálně ukončilo nepřátelství, trvající šest desítek let.

Adidas a Puma stále patří do první desítky sportovních firem na světě. Adidas je v těsném sledu za světovou jedničkou Nike a Puma se pohybuje v polovině žebříčku deseti nejlepších.

Zdravá rivalita ve městě Herzogenaurach dosud trvá. Ale lidé už v restauraci neřeší, jestli si náhodou nesedli ke stolu s pracovníky konkurenční firmy.

Zdroje:

https://www.idnes.cz/finance/prace-a-podnikani/pribeh-znacek-puma-a-adidas.A130412_104637_podnikani_sov/foto

https://www.stoplusjednicka.cz/adidas-versus-puma-za-vznikem-slavnych-znacek-stal-bratrsky-spor

https://l-a-b-a.cz/blog/81-puma-a-adidas-73-let-souteze

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Dassler

https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Dassler