Den, kdy Champollion „odemkl“ hieroglyfy a zrodil egyptologii

Dne 27. září 1822 vystoupil Jean-François Champollion v pařížské Académie des Inscriptions et Belles-Lettres a oznámil, že odhalil fonetický princip egyptského písma – přednesl klíčové body své „Lettre à M. Dacier“. Tím otevřel dveře k systematickému čtení staroegyptských textů a prakticky založil moderní egyptologii.

Kdo to byl? Champollion (1790–1832) byl francouzský lingvista a filolog z Figeacu, mimořádně nadaný v orientálních jazycích, který se stal zakladatelem vědecké egyptologie. Proslul tím, že prokázal, že hieroglyfické písmo není jen symbolické, ale kombinuje znakové a hláskové hodnoty.

Jeho průlom vyrůstal z práce s Rosettskou deskou – trojjazyčným dekretem v hieroglyfštině, démotice a řečtině – která poskytla „klíč“ ke srovnávání jmen a tvarů (kartouše typu Ptolemaios či Kleopatra). V říjnu 1822 pak vyšla rozšířená verze listu tiskem (u Firmin-Didot), takže postup i závěry byly brzy veřejně dostupné. Tento řetězec kroků – veřejné oznámení 27. 9. a následná publikace – je startem éry, kdy lze číst egyptské prameny „zevnitř“.

O co šlo: Champollion poslal tajemníkovi pařížské Académie des Inscriptions et Belles-Lettres Bon-Josephu Dacierovi krátké pojednání, v němž popsal „abecedu fonetických hieroglyfů“ – tedy soubor znaků, které ve staroegyptštině nesou zvukové (hláskové) hodnoty, nikoli jen obrazové významy. Text byl přečten 27. 9. 1822 a vydán tiskem koncem října 1822 u Firmin-Didot jako 44stránkový sešit se čtyřmi tabulkami.

Co je uvnitř listu:

Co list není: Není to kompletní gramatika ani slovník; je to programový průlom s předvedením principu na sadařsky omezeném, ale přesvědčivém materiálu (kartouše + tabulky znaků). Tisková edice u Firmin-Didot (Paříž, 1822) je dnes dostupná v digitálních kopiích (Gallica BnF, Archive.org).

Proč to fungovalo: Opřel se o předpoklad, že jména řeckých a římských vládců v pozdní Egyptě musí být v hieroglyfech hláskována. Jakmile z několika kartouší (PTOLEMAIOS, KLEOPATRA) odvodil opakující se znaky a přiřadil jim hlásky, mohl testovat „abecedu“ na dalších nápisech a rozšiřovat hodnoty písmen.

Co je ten „klíč“: Rosettská deska nese tři verze téhož ptolemaiovského dekretu – nahoře hieroglyfy, uprostřed démotika, dole řečtina. Stejný obsah v různých písmech dovolil srovnávat znaky a slova napříč systémy. To je důvod, proč se z kamene stal „dekodér“ celého písma.

Předběžná práce před Champollionem:

Proč to posunulo bádání: Trilingvní povaha nápisu dovolila vytipovat, kde se mají v egyptské části vyskytovat cizí (řecká) jména, a z nich vytahovat opakující se znaky → hlásky. Tohle systematické „překlápění“ mezi skripty je základ, na němž Champollion v roce 1822 rozvinul celou fonetickou analýzu kartouší.

Jádro postupu: Champollion spojil koptštinu (poslední fázi egyptštiny, psanou řeckou abecedou) s kartoušemi – oválnými rámci se jménem panovníka, u nichž lze čekat hláskové (fonetické) psaní. Vycházel z toho, že cizí i domácí panovnická jména musí být v hieroglyfech „vyhláskována“, a proto v různých nápisech hledal opakující se znaky a z nich skládal abecedu.

Krok po kroku (zjednodušeně):

Slavný příklad „R-ꜥ-ms-s“ → Ramesse (Ramesses):
V jedné kartouši rozpoznal na konci dvojité „s-s“ (opakující se znak), na začátku sluneční kotouč; ten mohl znít jako ra (koptsky „slunce“). Řetězec ra-?-s-s nejlépe odpovídal jménu Ramesses. Stejnou logiku pak potvrdily i další královské formy, včetně Thutmose (ibis jako odkaz k Thovtovi + „m“ + „s“). Tím prokázal, že hieroglyfy nesou hlásky.

Proč to byl průlom:

Důkazní opory (k 200letému výročí): Rekonstrukce kroků – kartouše, fonetika vlastních jmen, opora v koptštině – je dnes srozumitelně shrnutá v přehledech Britského muzea a výročních textech, které znovu vysvětlují, proč právě tato kombinace „odemkla“ písmo.

Senzace i třecí plochy: Pařížské oznámení 27. 9. 1822 vyvolalo okamžitý ohlas – v sále byli i významní vědci a Champollionův text se brzy šířil tiskem. Dobové zprávy i přehledy připomínají, že už tehdy se rozběhla debata o podílu Angličana Thomase Younga, který předtím ukázal fonetické čtení vlastních jmen a vazbu démotiky na hieroglyfy.

Young vs. Champollion, ale ne „sólo“: Vědecká i národní rivalita (Francie × Británie) rámovala spor, moderní syntézy však připisují klíčový průlom oběma: Young položil základy (fonetika jmen, „abeceda“ pro kartouše), Champollion jako první prosadil všeobecný fonetický princip hieroglyfů a spojil jej s koptštinou.

„Publikum a reakce“ v kontextu: Zprávy o čtení před Académie a následná edice u Firmin-Didot z něj udělaly událost sezóny; mezi přítomnými byla řada autorit a korespondence dokládá i bezprostřední reakci Younga. Spor o prvenství se tak vedl už v reálném čase, nikoli zpětně.

Dnešní konsensus: Britské muzeum i encyklopedie shrnují, že rozluštění je společným výsledkem – bez Youngových kroků by průlom postupoval pomaleji, bez Champollionova zobecnění by zůstal neúplný. To, co si dnes pamatujeme jako „start egyptologie“, je kombinace dvou linií, ne jediného „geniálního skoku“.

Rozluštění hieroglyfů změnilo dějiny tím nejpraktičtějším způsobem: z nepřístupných obrazů se staly čitelné prameny všech žánrů – královské nápisy, právní a obchodní listiny, smlouvy, dopisy, liturgické i literární texty. Dnes je velká část z nich dostupná online v vyhledávatelných korpusech, které dovolují listovat originálními přepisy, překlady i slovníky.

Thesaurus Linguae Aegyptiae (TLA) je největší veřejný korpus staroegyptských textů: lemmatizované a anotované přepisy hieroglyfických, hieratických a démotických zápisů od cca 3000 př. n. l. do 300 n. l. (s plánem doplnit koptštinu). Vyhledáš v něm slova, tvary i celé pasáže a přejdeš od hesla ke všem doložením v kontextu. To je skok: od „jedné slavné stély“ k tisícům textů na klik.

Vedle TLA vznikají specializované databáze: RAMSES Online pro pozdní egyptštinu (18.–24. dynastie) s bohatou jazykovou anotací; a také velké slovníkové projekty, jako Chicago Demotic Dictionary, které mapují slovní zásobu a typy textů (od soukromých listů přes právní a administrativní až po náboženské a vědecké texty). Tyto nástroje mění egyptologii v datově řízenou disciplínu.

Co se změnilo: Champollionův princip „hledej opakující se znaky, ověřuj na známých jménech a opři se o živý jazyk“ dnes běží jako digitální workflow: skeny nápisů → rozpoznání znaků → přiřazení hodnot → kontrola v korpusech a slovnících.

Fabricius (Google Arts & Culture, 2020): veřejný nástroj, který používá strojové učení k rozpoznávání a třídění hieroglyfů, nabízí režimy Learn/Play/Workbench a propojuje popularizaci s „poloprofesionálním“ cvičením analýzy. Spuštěn 15. 7. 2020 (výročí objevu Rosetty), dostupný online i jako experiment.

Workbench (akademičtější vrstva): kurátorské rozhraní, které umožňuje označovat segmenty textu, přiřazovat znaky a zkoušet překlad malých úseků – využívá ML k asistenci, ale ponechává rozhodování člověku (Macquarie University představuje didaktické použití v kurzech).

Co na to egyptologové: analytický článek v SAPIENS (2022) popisuje, jak a zda ML skutečně pomáhá; oceňuje rychlost „předzpracování“ (třídění znaků), ale zdůrazňuje, že bez filologa a kontextu to nepřeložíš – přesně v duchu Champollionovy opatrnosti.

Ekosystém nástrojů: vedle Fabricia běží RAMSES Online (pozní egyptština) a další korpusy/slovníky, které tvoří „druhou půlku“ digitální práce: ověření čtení v tisících textů a heslech. Kombinace ML-rozpoznávání + korpusové ověření je dnešní standard.

Open-source a vývoj: část kódu/workflow pro workbench je veřejně dostupná (GitHub googleartsculture/workbench) a vznikají i experimenty, které připojují slovníky a morfologii k modelům (směr „RAG pro staroegyptštinu“). Pointa je stejná jako u Champolliona: ML ≠ zkratka, ale urychlovač lidské analýzy.

Výročí 200 let (2022) znovu otevřelo otázku repatriace. Egyptští archeologové a iniciativy spustili petice a kampaně, které žádají navrácení Rosettské desky do Egypta – argumentují koloniálním kontextem převzetí a „kořistním“ charakterem převodu po roce 1801. Mezi viditelné akce patří iniciativa Repatriate Rashid a petice vedené bývalým ministrem památek Zahím Hawassem.

Mediální a veřejná odezva byla silná: velká média popsala tisíce podpisů a tlak na Britské muzeum, aby jednalo. Zprávy PBS a Al Jazeera zdůraznily, že vedle Hawassovy petice běží i občanská kampaň egyptských akademiků (Monica Hanna aj.). Klíčový rámec sporu: zda byl převod po Alexandrijské kapitulační dohodě legitimní, a zda může být dnes přehodnocen.

Postoj Britského muzea: instituce opakovaně uvádí, že neobdržela oficiální žádost egyptské vlády a že převod má oporu v dobové dohodě; současně prezentuje kámen jako „klíč k rozluštění“ v edukačních materiálech. Tím udržuje status quo, zatímco debata o principech repatriace v Evropě sílí.

Co se změnilo v praxi: Dnešní práce propojuje terén (systematická prospekce, fotogrammetrie, 3D skeny), laboratoř (radiokarbon, izotopy, analýza pigmentů, paleogenetika) a digitální edice (transkripce, překlady, aparát) publikované otevřeně. Výsledkem je průběžně aktualizovaný korpus místo jedné „definitivní“ knihy. Standardy (EpiDoc/TEI, MdC/Unicode, řízené slovníky) drží data konzistentní napříč týmy. To zásadně zrychluje kumulaci poznání.

Role korpusů a repozitářů: Thesaurus Linguae Aegyptiae (TLA) dnes funguje jako „virtuální slovník“ i publikační platforma: nabízí lemmatizované přepisy, vazby na slovní zásobu a citace textových míst napříč díly. Badatel může jedním klikem přejít od slova ke všem dokladům v korpusu a sledovat významové odstíny napříč žánry (nápisy, smlouvy, dopisy, liturgie). To proměnilo filologii v datově řízenou práci.

Kurátor dat = nový profil egyptologa: Vedle epigrafie a filologie se prosadil „data stewardship“: správa metadat, verzování edic, kontrola ontologií a dlouhodobé uchování. FAIR principy (Findable, Accessible, Interoperable, Reusable) se staly normou při předávání datasetů, aby texty, snímky a 3D modely byly opakovaně použitelné v jiných výzkumech.

Nástroje a pracovní tok: Edice hieroglyfů běžně vznikají v EpiDoc/TEI, sazba znaků v JSesh (Unicode), transliterace dle MdC; publikace probíhá v repozitářích a korpusech (TLA, RAMSES, Trismegistos). Propojení na slovníky a bibliografii (např. Chicago Demotic Dictionary, prosopografie, lokální katalogy) umožňuje okamžité ověření čtení i kontextu.

Výzvy do budoucna: Dlouhodobá udržitelnost repozitářů, sjednocení starších edic, licence obrazových práv a školení v datech (aby každý tým uměl připravit interoperabilní edici). Přesto směr je jasný: otevřená, standardizovaná a propojitelná egyptologie, kde se nové nápisy „zapínají“ do společné sítě znalostí místo izolovaných publikací.

27. září 1822 ukázalo, že i nejsložitější systém jde otevřít trpělivou prací, porovnáváním a pokorou k pramenům. Champollion nevyhrál „geniálním skokem“, ale metodou: více písem, více kontrol, minimum domněnek. V době, kdy AI slibuje „okamžité rozluštění“, je to přesně ta lekce, kterou potřebujeme – modely mohou zrychlit kroky, ale smysl a správnost drží člověk. Dvousté výročí připomněly francouzské instituce (AIBL, BnF, Sorbonna) kolokviem a materiály – ne jako nostalgii, ale jako návod k práci s texty, daty a pochybnostmi.

Kde dnes potřebujeme víc „Champolliona“ – trpělivé kontroly a skromnosti – a kde naopak víc odvahy nechat stroje, ať navrhnou první čtení?

Zdroje: Thomas Young and the decipherment of hieroglyphics | RCP Museum

Machine Learning and Egyptian Hieroglyphs – SAPIENS

Sept. 27, 1822: Deciphering the Rosetta Stone Unlocks Egyptian History | WIRED

Petition · Petition for the Return of the Rosetta Stone and the Dendera Zodiac to Egypt - Egypt · Change.org

Zaujal tě článek? Začni mě sledovat, ať ti neuniknou další zajímavé historické události.