Článek
Ticho před pochodem bylo zvláštní. Vnitroblok Morningside Homes se plnil lidmi s transparenty a dětmi na okraji chodníků. Svolal je místní Communist Workers’ Party (CWP). Název akce byl jednoduchý a záměrně provokativní: Death to the Klan. Nebyla to první potyčka toho roku, byla ale tou nejodvážnější. Chtěli ukázat, že se jim už nebude ustupovat.
Když se krátce před polednem na okraji zástupu objevila kolona aut, mnoho lidí ji nejprve vnímalo jen jako další křiklavou kulisu. V kufrech a pod sedadly ale nebyly věci, které na tomto pochodu lidé očekávali. Byly tam zbraně. Vteřiny se natáhly. Kamery místních televizí běžely. A pak padly první výstřely.
Datum je 3. listopadu 1979. Střelba trvá necelé dvě minuty. Na místě zůstává pět mrtvých členů a podporovatelů CWP. Toho dne nešlo o abstraktní střet ideologií. Šlo o to, kdo smí v tomhle městě pochodovat beze strachu a kdo může beztrestně sáhnout po zbrani. A proč policie nebyla tam, kde měla být.
Tento příběh nezačal v Greensboro. V dubnu se CWP s Klany střetla ve Winston-Salemu, v červenci v China Grove. Tam se rodila odveta, ze které vzešel pochod. Tady, na sídlišti Morningside, se rozhodlo, jak hluboko se ten rok 1979 zapíše do paměti města.
Pochod za spravedlnost po masakru v Greensboro.
Místo a plán
Pochod měl vycházet přímo z dvora sociálního bydlení Morningside Homes na jihovýchodě Greensboro. Organizátoři počítali s rozběhem kolem poledne a trasou přes McConnell Road směrem do centra. Na místě byly čtyři místní televizní štáby, protože šlo o veřejně ohlášenou akci s jasným a provokativním názvem. Krátce před polednem — kolem 11:20 — se před sídlištěm objevila kolona aut členů KKK a NSPA; napětí rychle stoupalo, pochod se teprve formoval. Start byl plánovaný na 12:00, ale situace se zlomila dřív.
Pro orientaci: Morningside Homes stálo u křižovatky Carver Street × Everitt Street, přibližně 0,16 km (jednu desetinu míle) jižně od dnešní státní historické značky „Greensboro Massacre“ na McConnell Rd × Dunbar St. Ta byla odhalena v roce 2015 a textově připomíná, že 3. 11. 1979 zde Klan a američtí „nacisté“ zastřelili pět členů CWP.
První výstřely
Krátce před polednem se od McConnell Road přihnala kolona devíti vozidel – směs klansmanů a členů National Socialist Party of America. Na rohu Everitt × Carver došlo nejdřív na křik a údery tyčemi do karoserií. Pak šla slova stranou. Podle shrnutí vyšetřování a dobových svědectví v autech přijelo zhruba 37 ozbrojených mužů a z čela kolony padl první výstřel, načež několik útočníků sáhlo do kufru pro dlouhé zbraně. Střelba trvala přibližně 80–90 sekund – dost dlouho na pět mrtvých a řadu zraněných, příliš krátce na včasný zásah pořádkových sil.
Průběh střelby a oběti
Když kolona zastavila a první útočníci vytáhli dlouhé zbraně, z davu se najednou stal pohyblivý terč. Střelba zasáhla pochod ještě před oficiálním startem a během několika sekund padlo tolik ran, že na trávníku a chodnících padly desítky lidí k zemi. Zemřelo pět účastníků a podporovatelů CWP: Michael Nathan, Cesar Cauce, Sandra Smith, James Waller a William Sampson. Michael Nathan zemřel až o dva dny později v nemocnici.
Vedle mrtvých registrují dobové soupisy nejméně 12 zraněných, mezi nimi i televizního reportéra a kameramana, což dokládají seznamy TRC a přehledy státních institucí. Někteří utrpěli střelná poranění hlavy a hrudníku, jiní byli zasaženi broky do obličeje a nohou; několik přeživších neslo trvalé následky. Přímé záznamy z kamer a jmenné seznamy zraněných potvrzují rozsah palby i chaos prvních minut po útoku.
Role policie a informátorů
Policie přesně věděla, kdy a odkud pochod vyrazí – a přesto u startu chyběla. Klíčovou roli sehrál Eddie Dawson, klansman a placený informátor greensborské policie. Měl v ruce povolení s trasou a časem akce a průběžně informoval svého řídícího důstojníka. Ve chvíli, kdy se kolona KKK a „nacistů“ vydala k Morningside Homes, byli uniformovaní policisté nasměrováni mimo místo srazu. Následky byly přímé: po útoku se útočníci dokázali z místa vzdálit bez okamžitého zadržení, ačkoliv šlo o otevřenou střelbu v obytné čtvrti za bílého dne. Pozdější šetření ukázalo, že selhala nejen prevence, ale i reakce: informace proudily k policii, nikoli od ní k ochraně veřejnosti.
Vyšetřování a soudy
Bezprostředně po útoku rozjely město a stát vyšetřování, které rychle přerostlo do dvou trestních linií: státní vražedný proces a pozdější federální řízení pro spiknutí s cílem porušit občanská práva. Do Greensboro přijeli i federální vyšetřovatelé; operace FBI nesla kódové jméno GREENKIL a shromáždila desítky svědectví a záznamů. Přestože existovaly filmové záběry z místa, ukázalo se, že spor o kontext a sebeobranu bude pro porotu klíčový.
V listopadu 1980 skončil první, státní proces u místní poroty zprošťujícím verdiktem pro obžalované z vraždy nebo účasti na výtržnosti. Porotci po dlouhé poradě přijali výklad obhajoby o sebeobraně a nedostatečném prokázání úmyslu, a to i přes to, že v soudní síni se promítaly televizní záznamy střelby. Verdikt vyvolal okamžité pobouření i titulky celostátních médií; soudci i porota zdůrazňovali, že rozhodovali podle důkazních standardů, nikoli sympatií.
Po několika letech následovalo federální řízení: velká porota na základě šetření FBI obžalovala devět členů KKK a NSPA ze spiknutí k porušení občanských práv (civil-rights conspiracy). Případ známý jako United States v. Griffin shrnuje konstrukci obžaloby: záměr vyrazit k pochodu a způsobit jeho účastníkům ublížení na zdraví; součástí spisu byly i popisy jednotlivých násilných skutků. Ani federální proces však neskončil odsouzením – porota v roce 1984 opět všechny obviněné zprostila viny.
Pravda a usmíření
Pětadvacet let po střelbě vznikla v Greensboro občanská komise pravdy a usmíření. Nebyla to státní instituce, ale otevřený proces: veřejná slyšení, sběr svědectví, analýza archivů a rekonstrukce rozhodnutí úřadů hodinu po hodině. Závěrečná zpráva vyšla 25. května 2006 a slouží jako nejucelenější popis toho, co se v roce 1979 stalo a proč.
Komise dospěla k jádrovému závěru: hlavní odpovědnost nesli ti, kdo přijeli střílet, ale městská policie nesla významný díl viny tím, jak naložila s informacemi a nasazením hlídek. Informátor Eddie Dawson – zároveň člen Klanu – měl od policie k dispozici povolení s trasou a časem pochodu a průběžně s ní komunikoval, přesto nebyla zajištěna ochrana startu akce. Komise popsala absenci policie jako zásadní faktor, který umožnil, aby plánované násilí proběhlo.
Zpráva doporučila sérii kroků: veřejnou omluvu města, práci s pamětí místa (značka, pietní připomínky), revize postupů pro práci s informátory a jasná pravidla pro ochranu shromáždění, zejména u rizikových demonstrací. V následujících letech město přijalo „statement of regret“, odhalilo oficiální historickou značku u McConnell Road a později se formálně omluvilo – přesně v linii doporučení komise.
Zdroje: Greensboro massacre - Wikipedia
